Perm

Perm je poslední období prvohor neboli paleozoika. Trval přibližně od 298,9 do 252,2 milionu let před současností, tedy asi 47 milionů let. Navazoval na karbon a po jeho skončení začalo období triasu, kterým odstartovala éra druhohor. Perm byl obdobím výrazných proměn klimatu, geografie i života na Zemi.

V průběhu permu docházelo k zásadním změnám ekosystémů. Svět rozsáhlých uhlonosných močálů typických pro karbon postupně mizel a nahrazovaly jej sušší krajiny se semennými rostlinami a novými skupinami obratlovců. Na konci permu navíc proběhlo největší známé masové vymírání v historii Země.

Význam permu ve vývoji života

Perm byl klíčovým obdobím evoluce. Na souši se rozšířili první amnioti – obratlovci, kteří již nebyli při rozmnožování závislí na vodním prostředí. Velký význam měl také rozvoj nahosemenných rostlin a jehličnanů, které byly lépe přizpůsobené suchému klimatu.

V permských ekosystémech se začaly vytvářet složitější potravní vztahy připomínající dnešní přírodní společenstva. Objevili se velcí býložravci, specializovaní predátoři i rozmanitý hmyz. Perm tak položil základy ekosystémů druhohor.

Největší vymírání v dějinách Země

Konec permu je spojen s největší biologickou katastrofou v dějinách planety. Přibližně před 252 miliony let vyhynulo více než 90 % mořských druhů a asi 70 % suchozemských obratlovců. Tato událost ukončila prvohorní éru.

Klima, prostředí a vznik Pangey

Na počátku permu ještě doznívalo rozsáhlé zalednění Gondwany. Postupně však docházelo k oteplování a vysušování klimatu. Ve středním permu převládalo teplé podnebí, zatímco pozdní perm byl často extrémně horký a suchý.

V tropických oblastech vznikaly rozsáhlé pouště a mnohé močály mizely. Tyto změny výrazně ovlivnily vývoj rostlin i živočichů. Organismy se musely přizpůsobit nedostatku vody a výrazným sezonním výkyvům počasí.

Superkontinent Pangea a oceán Panthalassa

V permu byly téměř všechny kontinenty spojeny do jediného superkontinentu Pangey. Tento obrovský pevninský celek sahal od severního k jižnímu pólu a obklopoval jej světový oceán Panthalassa. Na východě se nacházelo moře Tethys.

Vznik Pangey měl zásadní vliv na klima planety. Přesměrování oceánských proudů změnilo rozložení tepla a vnitrozemské oblasti byly stále sušší. Současně docházelo ke vzniku horských pásem a zániku mnoha mělkých moří.

Dopad geologických změn na ekosystémy

Geologické proměny vedly k výraznému ekologickému stresu. Izolace mořských prostředí a vysychání pevnin způsobily úbytek mnoha druhů. Naopak organismy přizpůsobené suchému klimatu získaly evoluční výhodu.

Rostlinný svět permu - ústup karbonových močálů

V karbonu dominovaly rozsáhlé močály s plavuněmi, přesličkami a kapradinami. V permu však začalo klima vysychat a tyto mokřadní ekosystémy postupně ustupovaly. Výtrusné rostliny přežívaly hlavně ve vlhčích oblastech kolem řek a jezer, zatímco většinu krajiny postupně ovládly semenné rostliny.

Rozvoj nahosemenných rostlin a jehličnanů

Perm přinesl rozmach nahosemenných rostlin, které byly lépe přizpůsobeny suchému prostředí. Patřily mezi ně rané jehličnany, kordaitové a další skupiny semenných rostlin. Významnými rody byly například Walchia, Lebachia nebo Voltzia.

Jehličnany měly pevnější listy a účinnější hospodaření s vodou, což jim umožnilo osidlovat sušší oblasti kontinentů. Permská vegetace tak připravila základ pro rostlinný svět druhohor.

Glossopteridové lesy a floristické provincie

Permská flóra nebyla po celé Zemi stejná. V Gondwaně dominovaly rozsáhlé glossopteridové lesy tvořené semennými kapradinami rodu Glossopteris. Na Sibiři převládala angarská flóra a v Číně byly významné gigantopteridy. Tyto floristické provincie ukazují, že i přes spojení kontinentů do Pangey zůstávaly jednotlivé oblasti biologicky odlišné.

Živočišná říše a vývoj obratlovců

Obojživelníci a první amnioti

Na začátku permu byli stále významní velcí obojživelníci, například Eryops. Vysychání klimatu však jejich význam postupně snižovalo. Velkou evoluční výhodu získali amnioti – obratlovci s vejcem chráněným obaly. Díky tomu nebyli závislí na vodě při rozmnožování a mohli osidlovat rozsáhlé sušší oblasti.

Na obr: Eryops – velký obojživelník z raného permu.

Mesosaurus – vyhynulý vodní plaz, který žil v období raného permu, přibližně před 299–271 miliony let. Patřil mezi první známé plazy, kteří se ze souše vrátili k vodnímu způsobu života. Měl mírně zploštělé tělo přizpůsobené plavání a dorůstal délky asi jednoho metru.

Na obr: Mesosaurus při pohybu pod vodou

Pelykosauři, terapsidi a synapsidi

Mezi nejznámější permské obratlovce patřili synapsidi, vzdálení předci savců. V časném permu dominovali pelykosauři, například slavný Dimetrodon s charakteristickou „plachtou“ na hřbetě.

Na obr: Dimetrodon s typickou hřbetní plachtou.

Ve středním a pozdním permu se rozvinuli pokročilejší terapsidi. Patřili mezi ně býložraví dicynodonti nebo draví gorgonopsidi. Některé skupiny již měly znaky podobné savcům – například diferencovaný chrup nebo vzpřímenější končetiny.

Na obr: Gorgonops, masožravý terapsid z pozdního permu.

Vývoj složitějších potravních sítí

Permské ekosystémy byly stále složitější. Objevili se velcí býložravci, vrcholoví predátoři i specializovaní lovci. Významnou roli hrál také rozmanitý hmyz. Na souši tak vznikaly první ekosystémy připomínající strukturou moderní přírodní společenstva.

Hmyz, mořská fauna a permské ekosystémy

Perm byl obdobím velkého rozvoje hmyzu. Objevili se první brouci a skupiny s proměnou dokonalou, což jim umožnilo efektivněji využívat různé ekologické niky. Některé druhy již pravděpodobně opylovaly nahosemenné rostliny. Současně však některé starší skupiny hmyzu začaly vymírat.

Mořští bezobratlí a útesové ekosystémy

V mořích byli hojní ramenonožci, mlži, lilijice nebo goniatiti. Útesy tvořily především mechovky. Na konci permu definitivně vyhynuli trilobiti, kteří obývali oceány po stovky milionů let.

Postupně se objevovali také první praví amoniti, kteří se později stali významnou skupinou druhohorních moří.

Proměna permské biodiverzity

Permská biodiverzita procházela výraznými změnami. Některé prvohorní skupiny ustupovaly, zatímco nové linie organismů se rychle rozvíjely. Perm tak představoval přechod mezi starými prvohorními ekosystémy a novým světem druhohor.

Perm v českých zemích

Významné permské sedimenty se nacházejí také na území České republiky, zejména v oblasti Boskovické brázdy a podkrkonošské pánve. Tyto lokality uchovaly bohaté fosilie rostlin i živočichů. Lokalita Obora je známá nálezy více než 110 druhů permského hmyzu. Významná je také obec Bačov, kde byl nalezen obojživelník Discosauriscus potamites. Dochovaly se zde také stopy krytolebců označované jako Saurichnites.

Masové vymírání na konci permu

Za hlavní příčinu permského vymírání jsou považovány obrovské vulkanické erupce známé jako sibiřské trapy. Ty uvolnily do atmosféry obrovské množství oxidu uhličitého a dalších plynů. Následovalo rychlé oteplení, okyselení oceánů, nedostatek kyslíku ve vodě i kyselé deště. Vyhynula většina mořských druhů a mnoho skupin suchozemských obratlovců. Katastrofa probíhala pravděpodobně v několika fázích a hlavní kolaps mořských ekosystémů trval přibližně 60 tisíc let.

Přechod do mezozoika (druhohory)

Masové vymírání na konci permu ukončilo prvohorní svět. Po katastrofě se začaly rozvíjet nové skupiny organismů, které dominovaly druhohorám – například dinosauři, modernější jehličnany nebo první skuteční savci.