Lilijice (Crinoidea)
Lilijice (Crinoidea) jsou starobylí živočichové patřící do skupiny ostnokožců. Na Zemi se lilijice objevily už v prvohorách, ale největšího rozkvětu dosáhly počátkem druhohor. Lilijice se podobaly květinám, měly dlouhý stonek zakončený kalichem nebo korunou s množstvím pohyblivých ramen, jimiž si opatřovaly potravu.
Na foto: Lilijice Scyphocrinites elegans; Maroko (420 mil. let)
Naše nabídka zkamenělin ostnokožců.
Lilijice jsou souměrné podle pětičetné osy. Jejich pevná těla tvoří tisíce dokonale uspořádaných, přesně tvarovaných drobných kalcitových kůstek. Většina měkkých částí lilijic se ukrývala v tzv. kalichu. Na dně silurských a devonských moří se vyskytovaly lilijice ve velkém počtu, jednalo se o obrovské souvislé porosty. Schránky lilijic, které zahynuly, se usazovaly na dně a místy vytvořily celé vrstvy devonských vápenců.
Na foto: Lilijice Encrinus liliiformis; Trias - Německo
Drtivá většina pravěkých lilijic žila v pobřežních mělkých vodách přisedlých ke dnu. Z Holzmadenu v Německu však známe unikátní nález kolonie lilijic druhu Pentacrinites a Seirocrinus, které jsou přichycené na mrtvém plovoucím kusu dřeva.
Na foto: Zkamenělé plovoucí dřevo Agathoxylon, s připojenými lilijicemi Pentacrinites a Seirocrinus vystavené v Muzeu prehistorického světa Hauff (Urwelt-Museum Hauff ). Rozměry18 x 6 m. Autor fotografie: NearEMPTiness (CC BY-SA 4.0)
Na foto: Detail z předchozí fotografie
Níže rekonstrukce zkameněliny podle autorů Aaron W. Hunter, David Casenove, Celia Mayers a Emily G. Mitchell.
Na obr.: Rekonstrukce plovoucího dřeva s lilijicemi. Reconstruction of the Holzmaden ‘Hauff specimen’ crinoid raft colony (G1). Autoři: Aaron W. Hunter, David Casenove, Celia Mayers and Emily G. Mitchell
Fosilní lilijice jsou hojně zastoupeny i v České republice. Vyskytují se ve vápencích středočeského siluru a devonu, vzácněji se objevují i ve svrchnoordovických souvrstvích.
Fosilní mořské lilijice - Budňanská skála
Slávu Budňanské skály založily především zbytky mořských lilijic. Lilijice zde žily zhruba před 415 miliony lety a přetrvaly až do doby před 410 miliony lety. Lilijice jsou pozoruhodné svou velikostí, koruna dosahovala až dvaceti centimetrů, s rameny ještě daleko více. Byly opatřeny i plováky, což u jiných lilijic nebylo zvykem, a tyto plováky jim poskytovaly možnost žít při mořské hladině a být roznášeny mořskými proudy do ohromných vzdáleností. Proto geologům lilijice slouží jako ukazatelé geologického času tam, kde je najdeme, jsme nedaleko hranice dvou geologických útvarů, siluru a devonu. Zabočíme-li od mostu doleva, uvidíme na stěně tři bronzové desky, které jsou vsazeny na místo rozhraní. [1]
Na foto: Lilijice z encyklopedie Silurský systém středních Čech (Système silurien du centre de la Bohême) upraveno - Joachim Barrande; Pl. 42. a 45.; a) Zenkericrinus melocrinoides (Waagen & Jahn, 1899); b) Scyphocrinites elegans (Zenker, 1833) syn. Scyphocrinus excavatus
Současné lilijice
Lilijice žijí i v dnešních mořích. Jedná se o velmi působivou a rozmanitou skupinu živočichů. Mají kalichovité tělo s velmi pohyblivými, až 7 metrů dlouhými, větvenými rameny. Jsou buď stvolem přisedlí nebo žijí zcela volně. Dýchací soustava a smysly zcela chybí. Většina druhů žije v hloubce do 100 metrů. Od hadic i hvězdic se liší tím, že mají ústní otvor obrácený nahoru. Většinou jsou dravé a svými peřitými, ostnitými chapadly loví ve vodě částice potravy i drobné živočichy. [2]
Na foto: Současná lilijice. Autor: Xplore Dive (CC BY 2.0)
Zajímavost
V roce 1982 bylo u ostrova Reunion v Indickém oceánu vyloveno pět exemplářů přisedlých lilijic druhu Guillecrinus reunionensis. Tento druh je blízce příbuzný s nejstaršími prvohorními druhy a jejich objev způsobil vědeckou senzací. Tyto hlubinné, přisedle žijící lilijice se od dob svého vzniku prakticky nezměnily.
Zdroj a citace:
- [1] Český rozhlas - Do světa lilijic
- [2] Lilijice wikipedia
Naše nabídka zkamenělin ostnokožců.