Lilijice (Crinoidea)

Lilijice (Crinoidea) jsou starobylí živočichové patřící do skupiny ostnokožců. Na Zemi se lilijice objevily už v prvohorách, ale největšího rozkvětu dosáhly počátkem druhohor. Lilijice se podobaly květinám, měly dlouhý stonek zakončený kalichem nebo korunou s množstvím pohyblivých ramen, jimiž si opatřovaly potravu.

Zkamenělá lilijice Scyphocrinites elegans z Maroka.

Na foto: Lilijice Scyphocrinites elegans; Maroko (420 mil. let)

Naše nabídka zkamenělin ostnokožců.

Lilijice jsou souměrné podle pětičetné osy. Jejich pevná těla tvoří tisíce dokonale uspořádaných, přesně tvarovaných drobných kalcitových kůstek. Většina měkkých částí lilijic se ukrývala v tzv. kalichu. Na dně silurských a devonských moří se vyskytovaly lilijice ve velkém počtu, jednalo se o obrovské souvislé porosty. Schránky lilijic, které zahynuly, se usazovaly na dně a místy vytvořily celé vrstvy devonských vápenců.

lilijice-encrinus-liliiformis-trias-nemecko

Na foto: Lilijice Encrinus liliiformis; Trias - Německo 

Drtivá většina pravěkých lilijic žila v pobřežních mělkých vodách přisedlých ke dnu. Podle jedné teorie se pelagické druhy (vznášející se ve vodě) se skládali z plováku naplněným plynem tzv. lobolitu, stonku a koruny. 

Lobolit

Lobolit je kulovitý fosilní pozůstatek části mořských lilijic. Konkrétně se jedná zakončení části stonku ve tvaru koule, plnící funkci plováku nebo kotvy.

Existují dvě hlavní teorie o funkci lobolitů u mořských lilijic. Spor se vede zejména o to, zda lobolity sloužily jako plovák umožňující lilijicím vznášet se ve vodě, nebo zda měly spíše kotvící funkci v mořském dně.

Teorie plováků

Podle této teorie by dutiny v lobolitech byly naplněny vzduchem, což by lilijicím umožňovalo plavat na hladině nebo vznášet se v horních vrstvách vody. Stonky lilijic by visely dolů a na koncích by byly ukončeny korunou. Tento způsob života by mohl lilijicím poskytovat výhodu při získávání potravy z horních vrstev vodního sloupce, kde by byla vyšší koncentrace planktonu.

lilijice-plovouci-pelagicke-druhy-lobolit

Teorie kotvy

Podle druhé teorie by lobolity sloužily k dočasnému zakotvení lilijic na mořském dně. Dutiny v lobolitech by byly naplněny vodou, což by jim poskytovalo dostatečnou stabilitu a pevnost, aby odolávaly proudění vody a vlnám. Tímto způsobem by mohly lilijice získávat potravu blíže k mořskému dnu.

lilijice-na-dne-lobolit

Obě teorie mají své opodstatnění a byly podporovány různými důkazy z fosilních nálezů a anatomických studií. Přesné určení funkce lobolitů ale stále zůstává předmětem výzkumu a diskuzí.

Existují dvě formy lobolitů viz obrázek níže.

lobolit-druhy

Lobolity neleží ve stejných ložiskách společně s korunami lilijic. Kompletní jedinec (co je mi známo) zatím nebyl ve fosilním záznamu nalezen.

Unikátní nález kolonie lilijic v Holzmadenu

Z Holzmadenu v Německu známe unikátní nález kolonie lilijic druhu Pentacrinites a Seirocrinus, které jsou přichycené na mrtvém plovoucím kusu dřeva.

Obrovská zkamenělina lilijic na fosilním dřevu - holzmaden.

Na foto: Zkamenělé plovoucí dřevo Agathoxylon, s připojenými lilijicemi Pentacrinites a Seirocrinus vystavené v Muzeu prehistorického světa Hauff (Urwelt-Museum Hauff ). Rozměry18 x 6 m. Autor fotografie: NearEMPTiness (CC BY-SA 4.0)

Detail kolonie fosilních lilijic.

Na foto: Detail z předchozí fotografie

Níže rekonstrukce zkameněliny podle autorů Aaron W. Hunter, David Casenove, Celia Mayers a Emily G. Mitchell.

rekonstrukce-zkameneliny-lilijice-plovoucího-dreva-holzmaden

Na obr.: Rekonstrukce plovoucího dřeva s lilijicemi. Reconstruction of the Holzmaden ‘Hauff specimen’ crinoid raft colony (G1). Autoři: Aaron W. Hunter, David Casenove, Celia Mayers and Emily G. Mitchell

Fosilní lilijice jsou hojně zastoupeny i v České republice. Vyskytují se ve vápencích středočeského siluru a devonu, vzácněji se objevují i ve svrchnoordovických souvrstvích.

Fosilní mořské lilijice - Budňanská skála

Slávu Budňanské skály založily především zbytky mořských lilijic. Lilijice zde žily zhruba před 415 miliony lety a přetrvaly až do doby před 410 miliony lety. Lilijice jsou pozoruhodné svou velikostí, koruna dosahovala až dvaceti centimetrů, s rameny ještě daleko více. Byly opatřeny i plováky, což u jiných lilijic nebylo zvykem, a tyto plováky jim poskytovaly možnost žít při mořské hladině a být roznášeny mořskými proudy do ohromných vzdáleností. Proto geologům lilijice slouží jako ukazatelé geologického času tam, kde je najdeme, jsme nedaleko hranice dvou geologických útvarů, siluru a devonu. Zabočíme-li od mostu doleva, uvidíme na stěně tři bronzové desky, které jsou vsazeny na místo rozhraní. [1]

Zkamenele lilijice Système silurien du centre de la Bohême

Na foto: Lilijice z encyklopedie Silurský systém středních Čech (Système silurien du centre de la Bohême) upraveno - Joachim Barrande; Pl. 42. a 45.; a) Zenkericrinus melocrinoides (Waagen & Jahn, 1899); b) Scyphocrinites elegans (Zenker, 1833) syn. Scyphocrinus excavatus

Současné lilijice

Lilijice žijí i v dnešních mořích. Jedná se o velmi působivou a rozmanitou skupinu živočichů. Mají kalichovité tělo s velmi pohyblivými, až 7 metrů dlouhými, větvenými rameny. Jsou buď stvolem přisedlí nebo žijí zcela volně. Dýchací soustava a smysly zcela chybí. Většina druhů žije v hloubce do 100 metrů. Od hadic i hvězdic se liší tím, že mají ústní otvor obrácený nahoru. Většinou jsou dravé a svými peřitými, ostnitými chapadly loví ve vodě částice potravy i drobné živočichy. [2]

soucasne-recentni-lilijice

Na foto: Současná lilijice. Autor: Xplore Dive (CC BY 2.0)

Zajímavost

V roce 1982 bylo u ostrova Reunion v Indickém oceánu vyloveno pět exemplářů přisedlých lilijic druhu Guillecrinus reunionensis. Tento druh je blízce příbuzný s nejstaršími prvohorními druhy a jejich objev způsobil vědeckou senzací. Tyto hlubinné, přisedle žijící lilijice se od dob svého vzniku prakticky nezměnily.

Zdroj a citace:

Naše nabídka zkamenělin ostnokožců.