Lilijice (Crinoidea)
Lilijice (Crinoidea) jsou starobylí živočichové patřící do skupiny ostnokožců. Na Zemi se objevily už v prvohorách, ale největšího rozkvětu dosáhly počátkem druhohor. Lilijice se podobali květinám, měli dlouhý stonek zakončený kalichem nebo korunou s množstvím pohyblivých ramen, jimiž si opatřovali potravu.
Na foto.: Lilijice Scyphocrinites elegans; Maroko (420 mil. let)
Lilijice jsou souměrné podle pětičetné osy. Jejich pevná těla tvoří tisíce dokonale uspořádaných přesně tvarovaných drobných kalcitových kůstek. Většina měkkých částí lilijic se ukrývala v tzv. kalichu. Na dně silurských a devonských moří se vyskytovali lilijice ve velkém počtu, jednalo se o obrovské souvislé porosty. Schránky lilijic, které zahynuly, se usazovaly na dně a místy vytvořily celé vrstvy devoských vápenců.
Na foto.: Lilijice Encrinus liliiformis; Trias - Německo
Drtivá většina pravěkých lilijic žila v pobřežních mělkých vodách přisedlé ke dnu. Z Holzmadenu v Německu však známe unikátní nález kolonie lilijic druhu Pentacrinites a Seirocrinus, které jsou přichycené na mrtvém plovoucím kusu dřeva.
Na foto.: Zkamenělé plovoucí dřevo Agathoxylon, s připojenými lilijicemi Pentacrinites a Seirocrinus vystavené v Muzeu prehistorického světa Hauff (Urwelt-Museum Hauff ). Rozměry18 x 6 m. Autor fotografie: NearEMPTiness (CC BY-SA 4.0)
Na foto.: Detail z předchozí fotografie
Níže rekonstruce zkameněliny podle autorů Aaron W. Hunter, David Casenove, Celia Mayers and Emily G. Mitchell.
Na obr.: Rekonstrukce plovoucího dřeva s lilijicemi. Reconstruction of the Holzmaden ‘Hauff specimen’ crinoid raft colony (G1). Autoři: Aaron W. Hunter, David Casenove, Celia Mayers and Emily G. Mitchell
Fosilní lilijice jsou hojně zastoupeny i v České republice. Vyskytují se ve vápencích středočeského siluru a devonu, vzácněji se i ve svrchnoordovických souvrstvích.
Fosilní mořské lilijice - Budňanská skála
Slávu Budňanské skály založily především zbytky mořských lilijic. Lilijice zde žily zhruba před 415 miliony let a přetrvaly až do doby před 410 miliony let. Lilijice jsou pozoruhodné svou velikostí, koruna dosahovala až dvaceti centimetrů, s rameny ještě daleko více. Byly opatřeny i plováky, což u jiných lilijic nebylo zvykem, a tyto plováky jim poskytovaly možnost žít při mořské hladině a být roznášeny mořskými proudy do ohromných vzdáleností. Proto geologům lilijice slouží jako ukazatelé geologického času, kde je najdeme, tak jsme nedaleko hranice dvou geologických útvarů, siluru a devonu. Zabočíme-li od mostu doleva, uvidíme na stěně tři bronzové desky, které jsou vsazeny na místo rozhraní. [1]
Na foto: Lilijice z encyklopedie Silurský systém středních Čech (Système silurien du centre de la Bohême) upraveno - Joachim Barrande; Pl. 42. a 45.; a) Zenkericrinus melocrinoides (Waagen & Jahn, 1899); b) Scyphocrinites elegans (Zenker, 1833) syn. Scyphocrinus excavatus
Současné lilijice
Lilijice žijí i v dnešních mořích. Jedná se o velmi působivou a rozmanitou skupinu živočichů. Mají kalichovité tělo s velmi pohyblivými, až 7 metrů dlouhými, větvenými rameny. Jsou buď stvolem přisedlí nebo žijí zcela volně. Dýchací soustava a smysly zcela chybí. Většina druhů žije v hloubce do 100 metrů. Od hadic i hvězdic se liší tím, že mají ústní otvor obrácený nahoru. Většinou jsou dravé a svými peřitými, ostnitými chapadly loví ve vodě částice potravy i drobné živočichy. [2]
Na foto.: Současná lilijice. Autor: Xplore Dive (CC BY 2.0)
Zajímavost
V roce 1982 bylo u ostrova Reunion v Indickém oceánu vyloveno pět exemplářů přisedlých lilijic druhu Guillecrinus reunionensis. Tento druh je blízce příbuzný s nejstaršími prvohorními druhy a jejich objev způsobil vědeckou senzací. Tyto hlubinné, přisedle žijící lilijice se od dob svého vzniku prakticky nezměnily.
Zdroj a citace:
- [1] Český rozhlas - Do světa lilijic
- [2] Lilijice wikipedia