Ostnokožci
Ostnokožci (Echinodermata) jsou velmi úspěšnou výlučně mořskou skupinou bezobratlých živočichů velmi citlivou na pokles salinity, žijících v mořích a oceánech po celém světě. Do současnosti bylo popsáno asi 6 tis. recentních druhů a více než 13 tis. druhů fosilních. Mezi nejznámější ostnokožce patří lilijice, pralilijice, jablovci, ježovky, hvězdice, hadice a sumýši.
Ostnokožci (Echinodermata) tvoří výhradně mořský kmen bezobratlých živočichů, jehož jméno je odvozeno z řeckých slov echinos (ježek) a derma (kůže). Jsou známí svou pětipaprsčitou symetrií, která je patrná u většiny dospělých jedinců. Jsou vždy solitérní, většinou volně žijící živočichové od mělkých pobřežních vod až do velkých hloubek.
Tělo mají chráněné exoskeletem (téka), který je tvořen destičkami (sklerity) nejčastěji s vysokým obsahem kalcitu. Jejich ambulakrální soustava, což je systém kanálků naplněných tekutinou, plní funkci pohybovou, dýchací i cévní. Tyto živočichy najdeme výhradně v mořském prostředí, protože jsou velmi citliví na změny salinity.
Ostnokožci se objevili již na počátku kambria před více než 500 miliony lety. Patřily k nim archaické skupiny, jako terčovci nebo pralilijice. Tyto primitivní formy vykazovaly znaky moderních ostnokožců, ale i řadu unikátních vlastností.
#ShowMore#
Ordovik představoval období prudkého rozvoje ostnokožců. Objevily se nové přisedlé skupiny, jako lilijice (Crinoidea), poupěnci (Blastoidea) a jablovci (Diploporita a Rhombifera), které dominovaly mořskému dnu. Současně vznikli první volně pohybliví zástupci, jako ježovky (Echinoidea) a hvězdice (Asteroidea). Během ordoviku a siluru lilijice vytvářely rozsáhlé "krinoidové louky", což byly husté kolonie složené z mnoha jedinců.
Během devonu a karbonu dosáhly ostnokožci svého vrcholu, jak co do diverzity, tak ekologického významu. Lilijice a poupěnci byly hojné. Konec permu však znamenal masové vymírání, které vyhladilo většinu těchto skupin. V triasu se obnovila diverzita lilijic a ježovek. Lilijice se postupně stáhly do hlubokomořských prostředí, zatímco ježovky zažívaly mohutnou expanzi, která vyvrcholila v období jury a křídy.
Během třetihor a čtvrtohor ostnokožci pokračovali v adaptaci na různorodé prostředí. Největší rozmanitosti dosáhly ježovky a hvězdice, které dnes najdeme od mělkých přílivových zón až po hlubokomořské příkopy.