Goniatit

Goniatiti

Goniatiti měli spirálovitou schránku, která byla vnitřně členěná přepážkami. Tyto přepážky tvořily charakteristický goniatitový šev (sutura) s hladkými sedly i laloky. Tento šev je důležitým rozlišovacím znakem oproti pozdějším amonitům, kteří měli sedla i laloky složitě členěné. Schránka byla rozdělena na několik komor a sifonální trubice, která sloužila k regulaci vztlaku, byla umístěna na břišní straně.

Z morfologického hlediska byli goniatiti podobní svým příbuzným amonitům. Jejich tělo zahrnovalo hlavu se dvěma dobře vyvinutýma očima a chapadly. Goniatiti se pohybovali tryskovým pohonem, což jim umožňovalo efektivně manévrovat ve vodním prostředí.

Životní prostředí goniatitů

Goniatiti byli přizpůsobeni výhradně mořskému prostředí, což je charakteristické pro všechny hlavonožce. Nejvíce prosperovali v mělkých mořích a výskyt v otevřeném oceánu byl mnohem vzácnější.

Přes bohatství zkamenělin, které nalézáme zůstává životní styl goniatitů do značné míry nejasný. Nedostatek fosilních důkazů, jako jsou kalcifikované čelisti nebo obsah žaludku, komplikuje rekonstrukci jejich způsobu života. Zkameněliny goniatitů se hojně nacházejí v sedimentech prvohorních tropů a subtropů. Jsou výbornými indexovými fosiliemi, které pomáhají paleontologům datovat geologické vrstvy.

Goniatiti vymřeli během permského masového vymírání, které bylo způsobeno kombinací vulkanismu, změn klimatu a poklesu kyslíku v oceánech. Spolu s nimi zanikla celá řada mořských druhů, což ukončilo jednu z nejvýznamnějších kapitol v historii hlavonožců.

Vědecká klasifikace:

• Říše: Živočichové (Animalia)
• Kmen: Měkkýši (Mollusca)
• Třída: Hlavonožci (Cephalopoda)
• Podtřída: †Ammonoidea
• Řád: †Goniatitida