Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius)
Mamut srstnatý dnes představuje jednoho z nejznámějších a nejpopulárnějších tvorů pravěku. Pojďme se podívat na tohoto titána doby ledové podrobněji.
- Vědecká klasifikace
- Rozměry
- Vyhynutí mamutů
- Naklonování mamuta
- Mamutí stoličky - zuby
- Mamutí kly
- Mamutí slonovina - mamutovina
- Mamut a člověk
- Předmostí u Přerova (archeologická lokalita)
- Nález mamutího klu v Přerově II. - Předmostí
- Lov mamutů
- Kresby a rytiny
- Mamut - Ottův slovník naučný
Naše nabídka mamutoviny.
Prvotní srstnatí mamuti se často považují za samostatný poddruh a označují se jako Mammuthus primigenius fraasi. Byli větší než dnešní sloni, dosahovali výšky až kolem 4,3 m. Žili v Evropě a severních částech Asie a Ameriky od poloviny středního pleistocénu do konce pleistocénu. Poslední jedinci vymřeli asi před 10 000 lety. [1]
Vědecká klasifikace
- Říše: Animalia - živočichové
- Kmen: Chordata - strunatci
- Třída: Mammalia - savci
- Řád: Proboscidea - chobotnatci
- Čeleď: Elephantidae - slonovití
- Rod: Mammuthus - mamut
Srstnatý mamut (Mammuthus primigenius), jehož hlavní rozvoj proběhl ve svrchním pleistocénu, byl typickým obyvatelem tundry a význačným představitelem glaciální fauny. V trvale zmrzlé půdě na Sibiři se na mnoha místech našly ve velmi dobrém stavu celé mršiny, na nichž bylo možné studovat i měkké části těla, kůže, obsah žaludku a většinou i svalstvo. Tak se zjistilo, že srstnatí mamuti se živili mladými větvičkami jehličnatých stromů, vrb, bříz a olší a kromě toho i různými stepními rostlinami. [1]
Dostatek potravy měli jen v létě, proto se jim během letního období ukládaly v těle rezervní látky, hlavně tuk v podobě tukového hrbu, z něhož mamuti trávili v době, kdy byly všechny zdroje potravy ukryty pod hlubokou vrstvou sněhu. Proti chladu mamuta chránila dlouhá rezavě hnědá srst a přes 8 cm silná vrstva podkožního tuku. Měl dlouhé zahnuté kly a vysokou hlavu s velkým hrbolem. Za hlavou měl nápadný hrb, za nímž se hřbet prudce snižoval. Trup byl poněkud kratší než u současných slonů. [1]
V době ledové obývali mamuti severní, střední i západní Evropu, Severní Ameriku a severní Asii. V Evropě vyhynul před 21 000 - 14 000 lety, kdy byly datovány nálezy z Velké Británie, na Sibiři ještě přežívali do doby před 10 000 lety. Nejdéle se mamuti udrželi na Wrangelově ostrově, kde žili až do období 2500–2000 let před naším letopočtem.
Rozměry
Většinou se mamuti považují za mnohem větší než dnešní sloni. Tato chyba dokonce vedla k používání slova „mamutí“ ve stejném smyslu jako „obrovský“. Největší z mamutů, mamut císařský (Mammuthus columbi imperator) z Kalifornie, sice v kohoutku dosahoval výšky maximálně 4 metrů a mamuti vážili i 6 až 8 tun.
Na obrázku: mamut císařský (Mammuthus columbi)
Největším druhem vůbec byl zřejmě Mammuthus sungari, dosahující výšky přes 5,3 metru. [2] Většina populace mamuta žijícího v poslední době ledové však dosahovala "pouze" velikosti současných afrických slonů a trpasličí mamuti z Wrangelova ostrova byli vysocí jen okolo 1,8 metru.
Vyhynutí mamutů
Mamuti žili v travnatých stepích a tundrách. Proti drsnému klimatu byli vybaveni silnou tukovou vrstvou a dlouhou srstí, která měla černohnědé až rezavé zabarvení.
Fragmenty mamutích klů a stoliček naleznete na e-shopu v sekci mamut.
Náhlá změna klimatu, se kterou přišly intenzivnější zimní sněhové srážky, však mamutům nevyhovovala a je možné, že stála za jejich vyhynutím. Mamuti totiž žili v době, kdy klima ve střední Evropě i Asii mělo drsný kontinentální charakter se studenými zimami, ale s malým srážkovým úhrnem.
Díky malé sněhové pokrývce si mamuti v zimě přilepšovali spásáním trávy, která se nacházela pod nehlubokým sněhem. Při zvýšených zimních srážkách, a tedy vysoké vrstvě sněhu, však už potravu nalézt nedovedli a několik takových zim následujících po sobě stačilo jejich stáda zcela zdecimovat.
K vyhynutí mamutů jistě také přispěl nadměrný lov pravěkými lidmi, u kterých mamutí maso tvořilo značnou část jídelníčku. Jistě zde byly i další faktory, které vyhynutí zapříčinily, ale tyto dva (změna klimatu a nadměrný lov) jsou dnešní vědou uváděny jako nejzásadnější.
Naklonování mamuta
Některé zprávy ze světa naznačovaly, že díky perfektnímu zachování mamutích těl v permafrostu (trvale zmrzlá půda), bude možné pravěké mamuty naklonovat (geneticky zkřížit s dnešními příbuznými - slony).
Zpětným křížením by tak bylo možné se postupem času velmi přiblížit k podobě mamutů, kteří zemi obývali v dávných dobách. Naneštěstí všech příznivců doby ledové se ukázalo, že dosud nalezené zbytky byly vždy značně rozložené a není z nich možno získat kvalitní genetický materiál.
Mamutí stoličky - zuby
Mamuti byli býložravci a tráva atd. je velmi tuhou stravou a navíc přihlédneme-li k množství, které mamut pozřel, je zřejmé, že se zuby musely této potravině nutně přizpůsobit tím, že se zvětšovaly. Zuby mamuta, jak třenové tak i stoličky, sloužily k drcení a mělnění a jsou proto velké s vysokou korunkou. Každý zub je složen z příčných destiček (lamel), které jsou tvořeny dentinem a kryty sklovinou, přičemž prostor mezi destičkami vyplňuje cement. Zuby mamuta nevyrůstaly v čelisti ve vertikálním směru, jak je u ostatních savců obvyklé, ale přirůstaly zezadu dopředu. [3]
Podobným způsobem jako u mamuta probíhá výměna zubů i u žijícího slona afrického. Pokud byl přední zub již opotřebován natolik, že nebyl již více použitelný, byl po jednotlivých lamelách vylámán ven a nahrazen zubem novým. Protože zuby dosahovaly značné velikosti a čelist byla poměrně krátká, byl využíván vždy jen jeden zub nahoře i dole na každé straně. [3]
Velkou mamutí stoličku o rozměrech 33 x 19 x 10 cm, kterou vidíte na fotografii, naleznete v expozici muzea v Třebíči. Zub mamuta v expozici byl nalezen u Bučovic na Vyškovsku a do sbírek třebíčského muzea jej daroval akademik Jaromír Koutek, který se v Třebíči narodil.
Mamutí kly
Kly mamutů jsou enormně zvětšené horní řezáky, které vyrůstají u obou pohlaví. Největší mamutí kly byly objeveny u řeky Kolyma (Rusko) a dosahovaly délky neuvěřitelných 4,9 m a hmotnosti 84 kg. Ovšem průměrná délka klů dosahovala 2,4 až 2,7 m u mamutích samců a 1,5 až 1,8 m u samic. "Mléčné kly" se u slůňat prořezávají asi v půl roce života a kolem 1,5 roku vypadávají a jsou nahrazeny trvalými kly, které rostou po celý život rychlostí 2,5 až 15 cm za rok. Na příčném řezu mamutím klem (na obr. níže) je vidět jeho koncentrická stavba a postupné přirůstání vrstviček. Podobně jako u nosorožce tak i na klu mamuta se objevuje ohlazená plocha o délce 30 cm a to na jeho spodní straně. Také se zde předpokládá, že vznikla použitím klů k odhrnování vrstvy sněhu, pod kterou ležela čerstvá potrava. [3]
Na foto: průřez mamutím klem o průměru 74 mm
Mamutí slonovina - mamutovina
Na Sibiři se kromě zmrzlých těl mamutů nachází také velké množství mamutích klů - mamutoviny. Ta je obchodním artiklem již po mnoho století. Na rozdíl od slonoviny (se kterou je zakázáno obchodovat) je mamutovina brána jako její relativně dostupná náhrada. Až na výjimky v USA je možno s mamutovinu obchodovat po celém světě. Mamutovinu lze totiž jednoduchými metodami rozlišit od slonoviny současných chobotnatců.
Níže video s ukázkou řezu mamutím klem a mamutoviny tzv. kůry.
V současné době jsme svědky vysoké poptávky po mamutovině z Číny (a jiných asijských zemí), s rostoucí poptávkou roste i její cena. Jak se mamutí kly dobývají, se můžete podívat zde.
Mamutovinu nakupujeme v EU a vlastníme certifikát o pravosti.
Mamut a člověk
Mamuti migrovali za pastvou ve stádech, podobně jako dnešní sloni afričtí. Na migračních stezkách na ně čekali pravěcí lidé a hojně mamuty lovili. Že mamut nebyl pro pračlověka vzácnou kořistí, dokazují hojné nálezy mamutích kostí v okolí tehdejších lidských sídlišť. V Česku jde např. o lokalitu Předmostí u Přerova.
Na foto: rekonstrukce srstnatého mamuta z Royal BC Museum in Victoria (Canada)
Předmostí u Přerova (archeologická lokalita)
Mamutí kosti se zde nalézaly od pradávna. Celková bilance nálezů je ohromující. Čítá kosti ze zhruba 1000 mamutů, 30 kosterních pozůstatků, řadu unikátních projevů paleolitického umění. Počet evidovaných nalezených nástrojů podle katalogu G. Freundové z roku 1944 dosáhl čísla 41 502. Ze sbírky shromážděné Karlem Absolonem bylo nejvíce hrotů, škrabadel, dlát, rydel a drobných nástrojů (4000 ks), drásadla (600 ks), odštěpky rydel, vrtáky (200 ks), jádra a jejich zbytky (200 ks), čepele z hran jader (200 ks). Méně bylo vrubů, čepelek s otupeným bokem, hrotů s vrubem, pilek, pěstních klínů a otloukačů.
Celkový počet nálezů ovšem již nelze zjistit, mnoho kostí i nástrojů skončilo v soukromých sbírkách nebo bylo zničeno, kosterní pozůstatky zase často tvoří úlomky a tak se těžko určuje, o kolik jedinců se jedná. Vzácností jsou broušené nástroje, které se tehdy vyskytovaly zřídka. Mamutí kosti v nálezech ale jasně převažují - nalezly se pozůstatky okolo 1000 jedinců, přesný počet kostí nebyl spočítán. Četné jsou též kosti vlka (4143 z 103 jedinců), lišky (2250 z 96 jedinců), zajíců (360 z 79 jedinců) a soba (890 z 36 jedinců).
Méně často předmostští lidé lovili medvědy (315 kostí z 10 jedinců). Nalezlo se dokonce 13 kostí z obřího vymřelého jelena druhu Megaloceros giganteus. Mamutí kosti člověk všemožně využíval - ke stavbě chatrčí (spodní čelisti, kly, pánve - některé s vyvrtanými otvory - a kosti končetin mamutů), i výrobě nástrojů (např. drtidla, viflice). Využíval pochopitelně i jiné kosti. Našly se například kostěné udice či otloukač z parohu. Většina nálezů kostí však pochází z odpadním jam. Lidé tehdy žili v chatrčích, které mají obdobu nejen na jiných moravských nalezištích, ale zejména ve východní Evropě (naleziště Kostěnki na Donu. Při jejich stavbě lidé využívali surovin kůže, dřeva a kostí. Tábořiště mělo asi 100 - 150 členů. [4]
Nálezy mamutích kostí nejsou ani dnes v této lokalitě nemožné, jako příklad uvádím nález z roku 2007. Podrobný popis je uveden z trvalé výstavy muzea v Přerově. V textu naleznete fotografii klu při vykopávkách a níže potom ten samý kel, vystavený v současnosti v muzeu.
Nález mamutího klu v Přerově II. - Předmostí
Počátkem října 2007 byla při záchranném archeologickém výzkumu Muzea Komenského v Přerově, v jihozápadní části Předmostí u Přerova, na pozemku domu Tylova 20, těsně pod úrovní zlomového svahu předmosteckého sprašového návrší, objevena část mamutího klu mimořádných rozměrů. Fragment klu délky 190 cm a šířky 25 cm pocházel původně z asi 40 - 50 letého mamuta a mohl dosahovat původní délky 3,5 až 4 metry. Kel se nacházel 80 cm pod dnešní úrovní terénu, silně provlhčovaného místní podpovrchovou minerální vodou, což silně komplikovalo jeho zajištění i provedení následného ošetření.
Objev byl učiněn izolovaně bez doprovodu dalších archeologických nálezů. Lze jej však dle dalších indicií datovat do období 30.000 až- 20.000 let před dneškem, tedy do doby, kdy si svá sezónní tábořiště budovali lovci nejvyspělejší lovecké kultury, starší doby kamenné - gravettienu na území světoznámé archeologické lokality Skalka v Předmostí, vzdálené od místa nálezu klu asi 350 metrů severovýchodním směrem. Nová lokalita se tedy nachází na jihozápadní "periférii", dnes již těžbou vápence a hlíny silně postižené centrální „Skalky". Nalezený kel byl za použití speciálních technických prostředků, zhotovených přímo k danému účelu, úspěšně vyzdvižen 12. října 2007 a dočasně převezen do archeologického pracoviště v Předmostí, kde bylo provedeno jeho základní ošetření a další nezbytné konzervátorské a restaurátorské práce. [5]
Velký počet nalezených kostí v lokalitě Předmostí umožnil sestavit model kostry mamuta, který dnes stojí v pavilonu Anthropos v Brně.
Na foto: Rekonstrukce kostry mamuta podle nálezu kostí z Předmostí.
Lov mamutů
Dříve se předpokládalo, že člověk mamuty lovil pomocí vyhloubených pastí zakrytých větvemi a zelení, do kterých zvířata padala, když přes toto místo přecházela. Nikdy se však taková past nenašla a není také zřejmé, jak by člověk mamuta přiměl k tomu, aby právě do této pasti vstoupil a už vůbec není jasné, čím by člověk tak velkou jámu vyhloubil. Proto dnes převažuje názor, že mamuti byli loveni přímým útokem organizované lovecké skupiny. [2]
Na obr. přebal knihy: Lovci mamutů - román z pravěku
Kresby a rytiny
Člověk doby ledové kreslil nebo ryl obrazy mamutů do stěn jeskyň a na úlomky kostí či klů. Na dvě takové rytiny se můžete podívat níže. Z rytin je patrné, že pravěký člověk velice dobře znal anatomii těchto velkých savců, neboť se jedná o zobrazení velmi věrné.
Mamut z jeskyně Combarelles. Jedná se o jeskyni v jihozápadní Francii, na jejíž stěnách se nachází na 600 maleb z doby mladšího paleolitu (kultura magdalénien) datované mezi roky 13 000 až 15 000 př. n. l..
Mamut vyrytý v období mladého paleolitu na desku z mamutí slonoviny (kultura Mal'ta-Buret‘, Sibiř).
Ottův slovník naučný: Mamut
Mamut (Elephas primigenius Blumb.) jest fosilní slon (z čeledi Elephantidae, řádu Proboscidia) z diluvia severní polokoule, jenž žil za starší doby kamenné spolu s člověkem. Náleží k nejobecnějším fosilním druhům své čeledi. Mohutné kly jeho měly délku 3 – 5 m a byly mocně ven i vzhůru zakřiveny; stoličky jsou podobné, jako u slona indického, ale bývají poněkud širší, jsou z hustých a úzkých desek příčných složeny a sklovina jest na přední i zadní ploše málo řásnatá.
Lebku měl mamut podobnou jako slon indický. Zuby i kosti bývají někdy ve značném množství rozptýleny v diluviálním štěrku, písku, ve hlínách i v jeskyních téměř po vší Evropě (kromě Skandinávie a Čuchonska), pak v Sibiři, kde lidé zejména klů vyhledávají, aby prodávali tuto fosilní slonovinu. Ve zmrzlé půdě sev. Sibiře a v ledu nalezeny zachovalé mrtvoly (po prvé r. 1799 při ústí Leny). Trup byl pokryt hustou srstí, v níž byly ještě na 3 dm dlouhé chlupy delší. Na šíji měl mamut dlouhou hřívu a také na hlavě byla srst mnohem delší, než na trupu.
Že mamut žil zároveň s člověkem, o tom svědčí známá rytina na slonovině z jeskyně od Périgordu ve Francii, na níž hrubými, ale celkem podařenými rysy jest mamut nakreslen, a pak zbytky jeho na tzv. tábořištích lovců mamutích např. v Předmostí (u Přerova) na Moravě. Také v našem diluviu nejsou zejména stoličky nikterak vzácné; bývají zhusta nalezeny např. i v okolí pražském (Kotlářka, Šárka, Panenská aj.). Obecné podivení budilo odkrytí celé téměř kostry mamutí počátkem dubna r. 1899 v cihelně Morávkově ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové (J. N. Woldřich, Ložiště mamutích kostí ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové, v »Rozpravách« Čes. Akad., II. tř., 1899).
Zdroj, použitá literatura:
- [1] Kniha o pravěku - Zdeněk V. Špinar, Zdeněk Burian
- [2] Wikipedie - mamut
- [3] Text z cedulek u exponátů v Pavilonu Anthropos
- [4] Předmostí u Přerova (archeologická lokalita)
- [5] Text z tabulky na výstavě v Přerově.
Naši nabídku fragmentů klů a zubů naleznete v e-shopu.