Eryops – obří obojživelník
Eryops byl rod velkých pravěkých obojživelníků, kteří patřili do skupiny temnospondylů. Tito živočichové obývali Zemi na konci karbonu a především během permu, tedy před stovkami milionů let. Jejich zkameněliny byly objeveny na území dnešní Severní Ameriky.
Jediným známým druhem tohoto rodu je Eryops megacephalus (Cope, 1877), jehož jméno lze přeložit přibližně jako „zvíře s protaženou tváří a velkou hlavou“. Právě nápadná lebka patří k jeho nejvýraznějším znakům.
Velký obojživelník
Eryops dorůstal délky přibližně jeden a půl až dva metry. Patřil tak k největším suchozemským živočichům raného permu. Odhady jeho hmotnosti se pohybují od devadesáti až po více než dvě stě kilogramů. Nebyl však největším dravcem permu, ve stejném období žil známý synapsid Dimetrodon, který byl ještě větší.
Na obr: Rozměry obojživelníka Eryops znázorněné vedle siluety dospělého člověka.
Tělo měl podsadité a těžké. Nesly ho krátké, ale velmi silné končetiny. Stavba zadních končetin připomíná nohy dnešních mloků, u Eryops byly však mnohem robustnější. Silná páteř mu pomáhala podpírat hmotnost těla i mimo vodu. Ve srovnání se svými předky byl proto lépe přizpůsoben životu na souši.
Přesto se pravděpodobně nepohyboval příliš rychle. Jeho těžká stavba těla, široká hlava a krátký ocas naznačují, že šlo spíše o pomalého živočicha než o hbitého lovce.
Široká hlava plná ostrých zubů
Nejnápadnější částí těla byla široká a protáhlá hlava se silnými čelistmi. V tlamě měl Eryops velké množství ostrých zubů, které mu pomáhaly zachytit a udržet kořist.
Na foto: Kostra druhu Eryops megacephalus v Americkém muzeu přírodní historie. Autor: Ryan Schwark (CC0)
Jeho velké oční důlky směřovaly částečně vzhůru. Takové umístění očí mohlo být výhodné při číhání ve vodě. Eryops mohl zůstat částečně ponořený a přitom sledovat okolí nad hladinou. Způsobem života tak mohl do jisté míry připomínat dnešní krokodýly, přestože s nimi nebyl blízce příbuzný.
Potrava
Eryops byl masožravec. Pravděpodobně se živil rybami, menšími obojživelníky a dalšími obratlovci, které dokázal ulovit ve vodě nebo v její blízkosti. Silné čelisti a ostré zuby z něj činily nebezpečného predátora.
Život mezi vodou a souší
Přestože byl Eryops dobře vybaven pro pohyb po pevné zemi, stále zůstával obojživelníkem. Pravděpodobně trávil značnou část života v blízkosti řek, jezer, močálů a zaplavovaných nížin. Voda mu mohla poskytovat potravu, ochranu i prostředí potřebné k rozmnožování.
Na obr: Rekonstrukce páru Eryopsů. Autor: Henry Fairfield Osborn
Na souši se mohl přesouvat mezi vodními plochami nebo zde hledat kořist. Robustní nohy a zesílená páteř mu umožňovaly nést těžké tělo lépe než mnoha jeho předchůdcům. Eryops se postupně přizpůsoboval životu mimo vodu, ale ještě na ní nebyl zcela nezávislý.
Bohatá naleziště fosilií v Texasu
Nejvíce zkamenělin Eryopse pochází z usazenin spodního permu v Texasu, které jsou staré přibližně 295 milionů let. Fosilie byly nalezeny také v Novém Mexiku a v některých oblastech východní části Spojených států.
Paleontologové objevili několik poměrně kompletních koster, mnohem častější jsou však jednotlivé části lebek a zkamenělé zuby. Lebeční kosti byly silné a odolné, takže měly větší šanci přečkat miliony let v horninách než jemnější části kostry.
Úspěšný tvor raného permu
Eryops patřil v raném permu k nejhojnějším velkým obojživelníkům. Jeho úspěch pravděpodobně spočíval v kombinaci značné tělesné velikosti, silných čelistí a schopnosti pohybovat se ve vodě i na souši. Nebyl rychlý ani obratný, ale ve svém prostředí představoval mohutného a dobře přizpůsobeného predátora.
Naše nabídka zkamenělin.
##PRODUCT-WIDGETS-39346##