Edaphosaurus

Edaphosaurus byl jeden z nejstarších známých velkých suchozemských býložravců. Tento dávný synapsid žil na konci karbonu a v raném permu, přibližně před 303 až 273 miliony let.

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.

Edaphosaurus, pravěký býložravec s hřbetní plachtou.

Edaphosaurus obýval území dnešní Severní Ameriky a jeho pozůstatky jsou známy také z Evropy. Na první pohled připomínal svého slavnějšího současníka dimetrodona. Na rozdíl od něj však nebyl dravcem – živil se rostlinami.

Mohutné tělo a neobvykle malá hlava

Jednotlivé druhy edaphosaura se velikostí značně lišily. Menší formy dosahovaly délky jen kolem půl metru, zatímco největší jedinci mohli měřit až 3,5 metru. Jejich tělo bylo široké a robustní, nesené krátkými a silnými končetinami. 

Tři druhy Edaphosaurů v porovnání velikostí s člověkem.

Na obr: Porovnání velikostí tří druhů Edaphosaurů s měřítkem a siluetou člověka.

V porovnání s tělem působila hlava překvapivě drobně. Byla krátká, široká a při pohledu shora přibližně trojúhelníková. Krk tvořily krátké obratle, zatímco obratle trupu byly mnohem mohutnější.

Zuby jako „dlažba“

Jméno Edaphosaurus se někdy překládá jako „pozemní ještěr“, výstižnější je však překlad „dlažbový ještěr“. Americký paleontolog Edward Drinker Cope totiž rod pojmenoval podle nápadných zubních ploch tvořených hustě uspořádanými zuby, které mu připomínaly dlažbu. Název vznikl z řeckých slov edaphos („země“, také „dlažba“) a sauros („ještěr“).

Přední a boční části čelistí nesly zuby se zoubkovanými špičkami. Ty mohly sloužit k ukrajování kusů tuhých rostlin. Ještě pozoruhodnější byla zadní část úst. Na patře i na vnitřní straně spodní čelisti se nacházely husté shluky drobných kolíčkovitých zubů, které vytvářely široké drticí a brousicí plochy.

Edaphosaurus - býložravý synapsid žijící na konci karbonu a v permu asi před 305–275 miliony let.

Při zpracování potravy mohl edaphosaurus pohybovat čelistmi také zepředu dozadu. Starší představy počítaly s tím, že pomocí zubních destiček drtil například měkkýše. Později však převládl názor, že šlo o býložravce.

Jeden z prvních velkých býložravců

Přechod k rostlinné potravě představoval důležitou životní strategii. Rostliny jsou sice dostupným zdrojem potravy, jejich trávení je však obtížné. Edaphosaurus měl proto pravděpodobně prostornou trávicí soustavu, v níž mu mikroorganismy pomáhaly rozkládat celulózu.

Plachta s kostěnými příčkami

Nejnápadnějším znakem edaphosaura byla vysoká hřbetní plachta, která se táhla od oblasti krku až k bedrům. Podpíraly ji výrazně prodloužené trnové výběžky obratlů, mezi nimiž byla za života napnuta měkká tkáň.

Kostra Edaphosaura boanergesa AMNH 7003 v Americkém muzeu přírodní historie.

Na foto: Kostra Edaphosaura boanergesa (AMNH 7003) vystavena v Americkém muzeu přírodní historie. Autor: Jonathan Chen (CC BY-SA 4.0)

Podobnou plachtu měl také dravý Dimetrodon, stavba obou útvarů se však lišila. Edaphosaurovy kostěné trny byly kratší a robustnější a nesly množství drobných příčných výběžků. Právě ty jsou jedním z nejvýraznějších rozpoznávacích znaků.

Plachty edaphosaurů a dimetrodonů se navíc vyvinuly nezávisle na sobě. Jde tedy o zajímavý příklad toho, kdy dvě rozdílné vývojové linie dospěly k podobnému tělesnému znaku.

K čemu plachta sloužila?

Přesná funkce hřbetní plachty není jistá. Často se uvažuje o regulaci tělesné teploty – rozsáhlý povrch mohl pomáhat tělo rychleji zahřívat nebo ochlazovat. To však není jediná možnost.

Plachta mohla být také důležitá při předvádění mezi jedinci, při rozpoznávání příslušníků stejného druhu nebo mohla opticky zvětšovat tělo před protivníky a predátory. Jednoznačné vysvětlení zatím chybí.

Edaphosaurus v pravěké krajině, Autor edaphosaurusa je Nobu Tamura pod licencí CC BY-SA 3.0, pozadí přídáno pomocí AI.

Na obr: Edaphosaurus v pravěké krajině, Autor edaphosaurusa je Nobu Tamura pod licencí CC BY-SA 3.0, pozadí přídáno pomocí AI.

Kde byly jeho fosilie objeveny?

První známé fosilie edaphosaura pocházejí z texaských červených vrstev ve Spojených státech. Další nálezy byly objeveny v Novém Mexiku, Oklahomě, Západní Virginii a Ohiu. Úlomkovité pozůstatky připisované tomuto rodu jsou známé také z východního Německa.

Edaphosaurus vědecká klasifikace

  • Říše: živočichové (Animalia)
  • Kmen: strunatci (Chordata)
  • Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
  • Třída: Synapsida
  • Řád: Pelycosauria
  • Podřád: Eupelycosauria
  • Čeleď: Edaphosauridae
  • Rod: Edaphosaurus (Cope, 1882)

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.

##PRODUCT-WIDGETS-27117##