Lystrosaurus

Lystrosaurus byl rod terapsidního Synapsida jenž se vyskytoval v období před 259 až 247 miliony let, tedy od pozdního permu do raného triasu. Nebyl dinosaurem, přestože jeho rodové jméno lze přeložit jako „lopatovitý ještěr“.

Rozměry a hmotnost

Lystrosaurus měřil podle druhu a věku přibližně od 90 centimetrů do 1,5 metru. Hmotnost největších známých jedinců mohla dosahovat asi 90 kilogramů. 

Na obr: velikost vyhynulého dicynodonta Lystrosaura murrayi v porovnání s člověkem. Autor: Hemiauchenia (CC BY 4.0)

Přední nohy byly mohutnější než zadní, což pravděpodobně souviselo s hrabáním. Postavení ramenních a kyčelních kloubů naznačuje, že se pohyboval poloroztaženou chůzí. Jeho končetiny tedy nebyly vzpřímené přímo pod tělem jako u většiny dnešních savců, ale směřovaly částečně do stran.

Kly a zobák

Nejnápadnějším znakem lystrosaura byla dvojice horních špičáků připomínajících krátké kly. Jinak měl tlamu téměř bezzubou.

Lystrosaurus měl pravděpodobně pevný rohovitý zobák podobný zobáku želv. Pomocí něj mohl odřezávat a odlamovat kusy rostlin. Potravu následně zpracovával o zrohovatělé patro. Výzkum mechanického namáhání jeho lebky naznačuje, že dokázal provádět rychlá a silná kousnutí. 

Na obr: Paleorekonstrukce páru Lystrosaurů při pastvě.

Nejspíše se živil nízkými rostlinami, kořeny a další vegetací, ke které se snadno dostal u země. Kly mohly sloužit při získávání potravy, vzájemných soubojích nebo obraně, jejich přesná funkce však není jistá.

Život pod zemí

Fosilie některých jedinců byly nalezeny v pozůstatcích nor. Nory mohl využívat jako úkryt před predátory, extrémními teplotami, požáry nebo dalšími nepříznivými podmínkami.

Růst, který pokračoval celý život

Lystrosaurus zřejmě rostl po většinu života. Jeho vývoj byl přerušován pouze krátkými obdobími zpomaleného nebo zastaveného růstu, která mohla souviset s nedostatkem potravy, suchem nebo jinými nepříznivými podmínkami.

Protože se dosud nepodařilo nalézt dostatek zcela dospělých a kompletně zachovaných koster, není jisté, jakých maximálních rozměrů mohl dosahovat. Největší známé exempláře tedy nemusely představovat skutečnou horní hranici jeho velikosti.

Na obr: Schéma kostry Lystrosaura. Autor: Watson

Vejce s měkkým obalem

Lystrosaurus se rozmnožoval kladením vajec. Významný nález pochází z Jihoafrické republiky, kde bylo objeveno fosilizované embryo pevně stočené do polohy typické pro živočichy vyvíjející se uvnitř vejce.

V okolí embrya se nezachovala pevná skořápka. Vejce lystrosaura proto pravděpodobně nebyla tvrdá jako vejce ptáků, ale měla měkký, kožovitý obal. Mohla tak připomínat vejce některých dnešních plazů.

Na obr: Vzorek NMQR 3636 v levém bočním pohledu. a, fotografie vzorku; b, 3D digitální rekonstrukce segmentovaných kostí; c, živá rekonstrukce od umělkyně Sophie Vrard. Barevný kód pro b: vertebrální prvky v odstínech zelené, žebra modře, prvky předních končetin červeně, stehenní kost žlutě, prvky pánevního pletence šedě, lebka světle červeně, čelist světle oranžově. Autoři: Benoit, Julien; Fernandez, Vincent; Botha, Jennifer (CC BY 4.0)

Přežití největší katastrofy

Přibližně před 252 miliony let zasáhlo život na Zemi permsko-triasové vymírání. Šlo o nejrozsáhlejší známé hromadné vymírání, během něhož zmizela většina mořských druhů a velká část suchozemských organismů.

Lystrosaurus patřil k nemnoha rodům větších suchozemských obratlovců, které katastrofu přežily. V raném triasu se navíc mimořádně rozšířil. Na některých nalezištích tvoří jeho kosti značnou část všech objevených fosilií suchozemských obratlovců.

Na obr. Další rekonstrukce vzhledu vyhynulého terapsidního synapsida Lystrosaurus v přirozeném prostředí.

Proč byl právě Lystrosaurus tak úspěšný, není zcela jasné. Výhodou mohla být schopnost ukrývat se v norách, nenáročná býložravá strava nebo odolnost vůči prostředí s nízkým obsahem kyslíku. Roli mohla hrát také jeho fyziologie, rychlé rozmnožování a schopnost osídlovat rozsáhlá území.

Vládce sjednocené pevniny

V době lystrosaura byly dnešní kontinenty spojeny v jediný superkontinent zvaný Pangea. Jeho fosilie jsou známé především z Jižní Afriky, Indie, Číny, Mongolska, evropské části Ruska a Antarktidy. Antarktida tehdy neležela v podobných podmínkách jako dnes a nebyla trvale pokryta mohutným ledovcem. Možné nálezy pocházejí také z Austrálie a Mosambiku. 

Důkaz putujících kontinentů

Rozšíření lystrosaura sehrálo důležitou roli také v dějinách geologie. Stejné nebo velmi podobné fosilie byly nalezeny v Jižní Africe, Indii a Antarktidě, tedy na místech, která jsou dnes oddělena oceány. Spolu s nálezy dalších pravěkých organismů se stal jedním z důkazů teorie kontinentálního driftu, kterou prosazoval německý vědec Alfred Wegener.

Lystrosaurus - vědecká klasifikace

• Říše: živočichové (Animalia)
• Kmen: strunatci (Chordata)
• Nadřád: Synapsida
• Řád: Therapsida
• Podřád: Dicynodontia
• Čeleď: Lystrosauridae
• Rod: Lystrosaurus (Cope, 1870)

Naše nabídka zkamenělin.

##PRODUCT-WIDGETS-27117##