Moschops

Moschops byl mohutný býložravý therapsid s neobyčejně silnou lebkou, který obýval Zemi v období permu před 264 až 260 miliony let. Jeho zkameněliny byly nalezeny především v sedimentech jihoafrické oblasti Karoo.

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.

Moschops není dinosaurus

Moschops patřil mezi therapsidy, rozsáhlou skupinu synapsidů, z níž se mnohem později vyvinuli také savci. Přesněji se řadí mezi dinocefaly, jejichž název znamená „strašné hlavy“. Nejedná se tedy o dinosaura.

Dinocefalové patřili ve své době k největším suchozemským živočichům. Některé druhy byly dravé, jiné všežravé, ale Moschops se specializoval na rostlinnou potravu.

Rozměry a hmotnost

Moschops dosahoval délky přibližně 2,5 až 2,7 metru. Starší odhady mu někdy přisuzovaly hmotnost až kolem dvou tun, modernější výpočty jsou však podstatně střízlivější. Podle nich mohl vážit přibližně 400 kilogramů.

Na obr: Porovnání velikosti býložravého dinocefalického druhu Moschops capensis v měřítku odpovídajícím délce lebky 38 cm. Autor: Slate Weasel (CC0)

Popis

Jeho tělo bylo velmi robustní. Hřbet zvířete se charakteristicky svažoval zepředu dozadu dolů podobně jako u žirafy. Končetiny byly krátké, ale pevné. Moschops se pravděpodobně pohyboval polovzpřímenou chůzí – jeho nohy tedy nebyly roztažené do stran jako u dnešních plazů, zároveň se však nenacházely přímo pod tělem jako u většiny savců.

Potrava

Moschops byl býložravec. Jeho dlouhé a silné zuby mu pomáhaly odtrhávat a zpracovávat rostlinnou potravu, která mohla být i tvrdá a obtížně stravitelná. Protože permské rostliny neposkytovaly mnoho energie, musel Moschops pravděpodobně trávit krmením velkou část dne. Jeho čelisti přitom nebyly tak dokonale přizpůsobené žvýkání jako u moderních savců. Potravu zřejmě spíše odkusoval a polykal. Významnou část zpracování proto obstarávala trávicí soustava.

Lebka jako ochranná přilba

Nejnápadnějším znakem Moschopse byla krátká a mimořádně masivní lebka. Kosti na její horní straně byly výrazně zesílené, zejména v okolí očnic a čela. Právě tato stavba vedla vědce k myšlence, že se Moschops mohl s ostatními jedinci přetlačovat nebo do nich narážet hlavou.

Na foto: Exponát ve sbírce fosilií Amerického muzea přírodní historie na Manhattanu v New Yorku, New York, USA. Autor: Daderot (CC0 1.0)

Takové souboje mohly připomínat chování některých dnešních kopytníků. Jedinci se mohli střetávat při soupeření o partnera, potravu, území nebo postavení ve skupině. Přímý důkaz jejich chování se samozřejmě nedochoval, anatomie lebky však tuto možnost podporuje. Mozek totiž nevyplňoval celou lebeční dutinu a mohl být obklopen silnější vrstvou ochranných tkání. Ty by při nárazech působily jako tlumič a snižovaly riziko poškození mozku.

Temenní oko

Na horní straně lebky se nacházel otvor pro temenní oko. Nešlo o oko schopné vytvářet ostrý obraz, ale o světlocitlivý orgán. Podobné struktury se v různých podobách zachovaly také u některých dnešních plazů.

Temenní oko mohlo Moschopsovi pomáhat vnímat střídání světla a tmy. Pravděpodobně se podílelo na řízení denního rytmu, sezónního chování a možná také tělesné teploty.

Odpočíval jako tuleň?

Stavba pánevního pletence a zadních končetin vedla některé badatele k neobvyklé představě o způsobu odpočinku Moschopse. Podle této hypotézy mohl na zemi ležet se zadníma nohama nataženýma dozadu, podobně jako dnešní tuleni.

Tato rekonstrukce však není jistá. Z kostí lze poměrně dobře odhadnout rozsah pohybu kloubů, ale přesná poloha živého zvířete při odpočinku zůstává otevřenou otázkou. 

Život v krajině řek a sezonních záplav

V době permu se území dnešní Jihoafrické republiky nacházelo v jižní části superkontinentu Pangea, nedaleko oblastí, z nichž později vznikly Jižní Amerika a Antarktida. Krajina byla polosuchá a během roku se v ní výrazně měnilo množství srážek. Rozsáhlými pláněmi protékaly řeky, kolem nichž se rozkládaly hustě zarostlé záplavové oblasti. Právě zde nacházeli velcí býložravci dostatek potravy.

Na obr: Moschops capensis - střední perm z Jižní Afriky. Na základě kostry z AMNH. Autor: Dmitrij Bogdanov (CC BY 3.0)

Úspěšný tvor ze světa před dinosaury

Moschops patřil k pozoruhodným obyvatelům permské pevniny. Nebyl rychlým běžcem ani nebezpečným lovcem. Jeho hlavními přednostmi byly velikost, robustní tělo, schopnost zpracovávat tvrdou vegetaci a lebka, která mohla sloužit jako účinná zbraň i ochrana.

Dinocefalové včetně moschopse však nakonec z fosilního záznamu zmizeli ještě před koncem permu. Jejich zánik uvolnil prostor dalším skupinám therapsidů, z nichž některé přežily i největší hromadné vymírání v dějinách Země. 

Moschops vědecká klasifikace

• Říše: živočichové (Animalia)
• Kmen: strunatci (Chordata)
• Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
• Třída: Synapsida
• Řád: Therapsida
• Podřád: Dinocephalia
• Rod: Moschops
• Binomické jméno: Moschops capensis (Broom, 1911)

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.

##PRODUCT-WIDGETS-27016##