Silur

Silur je geologické období trvající přibližně od 443 do 419 milionů let před současností. V této době se rozvíjely mořské ekosystémy, objevily se první čelistnaté ryby a na souši se začaly prosazovat rané rostliny.

Silur následoval po ordoviku a předcházel devonu. Termín zavedl roku 1835 anglický geolog Roderick Murchison podle keltského kmene Silurů. Období se dělí na čtyři oddělení: llandovery, wenlock, ludlow a přídolí. Jejich vymezení vychází především ze změn v populacích graptolitů, kteří představují významné vůdčí zkameněliny.

Geologické události

Silur byl poznamenán kaledonským vrásněním. Na jeho počátku probíhala takonská fáze, zatímco v závěru období ardenská fáze, spojená s intenzivním vulkanismem a srážkou kontinentů Laurentie, Avalonie a Baltiky. Tyto procesy vedly ke vzniku nového kontinentu Laurussie. Na území dnešního Českého masivu se v siluru projevila výrazná vulkanická činnost. Byla soustředěna podél tektonických linií a zanechala po sobě tufy a hyaloklastity, které významně ovlivnily sedimentační procesy.

Klima a mořské prostředí

Po chladném závěru ordoviku nastalo v siluru rychlé oteplení spojené s ústupem ledovců. Klima bylo obecně teplé a stabilní, přičemž většina kontinentů se nacházela v blízkosti rovníku. Tyto podmínky podporovaly vznik šelfových moří bohatých na život.

Ve svrchním siluru se však v některých oblastech objevují známky aridního klimatu, což dokládají ložiska soli a pískovce. V jižních částech Gondwany přetrvávalo místní zalednění, které svědčí o klimatické variabilitě.

Život v siluru

Na počátku siluru se mořské ekosystémy postupně vzpamatovávaly z masového vymírání na konci ordoviku. To bylo vyvoláno klimatickými změnami a poklesem mořské hladiny a postihlo 26 % všech čeledí a 60 % rodů mořských bezobratlých.

Na obr: Dioráma silurského mořského dna - hlavonožci, trilobiti, ryby, krinoidi, plži, korály, řasy, hvězdice, brachiopodi, mechovky. Modelová rekonstrukce života na starověkém mořském dně v období siluru. Jedná se o veřejnou výstavu v Nebraském státním muzeu přírodní historie v Lincolnu v Nebrasce. Autor fotografie: James St. John, Pod licencí CC BY 2.0

V průběhu siluru pokračovaly globální změny mořské hladiny, tentokrát o 30 až 50 metrů. Na rozdíl od pozdního ordoviku ale tyto výkyvy výrazně nezasáhly mořské bezobratlé žijící u dna na kontinentálních plošinách. Bentické organismy se dokázaly přizpůsobit – jednoduše se přesouvaly do vyšších nebo nižších hloubek podle aktuálních podmínek.

Na obr.: Rekonstrukce života druhu Sparalepis tingi (v popředí) a další fauny z formace Kuanti. Na scéně je také mnoho konodontů, pár plakodermů Entelognathus (v dálce) a dva exempláře osteichthyan Megamastaxe (v pozadí), největšího známého silurského obratlovce. Ilustrace: Brian Choo, vydáno pod licencí Creative Commons Attribution CC BY 4.0

Mořští živočichové

V období siluru se mořský život výrazně rozvinul a diverzifikoval. Tehdejší moře byla domovem mnoha bezobratlých – hojně se vyskytovali trilobiti, koráli, ramenonožci či hlavonožci, a začaly se formovat rozsáhlé korálové útesy. Významnou roli hráli také draví mořští štíři (eurypteridi), kteří patřili k vrcholovým predátorům. V siluru se objevují i první čelistnaté ryby, které představují zásadní krok v evoluci obratlovců.

Graptoliti, trilobiti a koráli

Graptoliti v siluru dosáhli vrcholu svého rozšíření a díky rychlé evoluci umožňují velmi přesné biostratigrafické členění. Trilobiti už postupně ustupovali, avšak některé druhy, například Aulacopleura konincki z Barrandienu, představují významné nálezy. Koráli – deskatí (Tabulata) a drsnatí (Rugosa) – vytvářeli spolu s lilijicemi složité ekosystémy připomínající pozdější korálové útesy.

Eurypteridae

Objevují se zástupci rodu Eurypteridae, kteří mohli dorůstat až tří metrů. Byli to dravci s mohutnými klepety, obývající mělkovodní mořské prostředí (například rod Pterygotus) i brakické laguny (rod Eurypterus). Jejich početné fosilní nálezy pocházejí především z okolí dnešního New Yorku.

První ryby

Silur byl klíčovým obdobím ve vývoji obratlovců. Bezčelistnatí (Agnatha) tehdy dosáhli největší druhové rozmanitosti, zatímco ke konci období se objevili první čelistnatí – trnoploutvé ryby (Acanthodii) a pancéřnatí (Placodermi). Vznik čelistí představoval zásadní evoluční inovaci.

Hlavonožci

Hlavonožci patřili k aktivním predátorům silurských moří. Rovné schránky ortocerů měly v tomto období horninotvorný význam, neboť vytvářely ortocerové vápence. Postupně se u hlavonožců začaly objevovat spirálovitě stočené schránky.

Mořské řasy

V silurských oceánech hrály klíčovou roli různé skupiny řas – zelené, hnědé i červené. Zelené řasy jsou považovány za předky suchozemských rostlin, zatímco chaluhy a ruduchy vytvářely rozsáhlé porosty a produkovaly značné množství biomasy.

Suchozemské houby

Prvními plně suchozemskými organismy dochovanými ve fosilním záznamu byly houby. Nejstarší známý druh, Tortotubus protuberans, byl objeven v horninách raného siluru ve státě New York, ve Skotsku a také na švédském ostrově Gotland. Tento organismus se pravděpodobně živil detritem, tedy rozkládající se organickou hmotou, a mohl tak hrát významnou roli v raných suchozemských ekosystémech. Houby byly důležitými průkopníky v přeměně původně holé pevniny na prostředí schopné podporovat další život.

První rostliny na souši

Jedním z nejvýznamnějších objevů siluru je rod Cooksonia, jednoduchá rostlina s vidličnatě větvenými stonky zakončenými výtrusnicemi. Její fosilie byly nalezeny také v Česku, u Loděnice na Berounsku.

Ve svrchním siluru se objevily rhyniophyty (Rhyniophyta), první rostliny s vodivými pletivy. Ty představovaly zásadní krok k efektivní kolonizaci souše.

Nástup cévnatých rostlin

Na přelomu siluru a devonu se objevily první cévnaté rostliny vybavené xylémem a floémem. Tyto adaptace umožnily účinný transport vody a živin a položily základ vzniku složitějších suchozemských ekosystémů.

Menší vymírání v siluru

Silurské období bylo poznamenáno sérií menších vymírání, která úzce souvisela s kolísáním mořské hladiny. Nejvíce postiženi byli graptoliti – planktonní živočichové, z nichž při deseti zaznamenaných událostech vymřelo 52 až 79 %. Většina těchto vymírání probíhala právě v době poklesu mořské hladiny.

Výrazné změny se objevily také u konodontů, drobných mořských strunatců známých hlavně podle jejich zubovitých pozůstatků. Na přelomu epoch Llandovery a Wenlock došlo nejprve k vymírání klíčových druhů, po němž následovala rychlá evoluce a vznik nových forem. Tento přechod patří k nejvýraznějším změnám v celé silurské historii konodontů.

Význam siluru pro evoluci života

Silur představuje období, kdy se život začal výrazně diverzifikovat jak v mořích, tak na souši. Rozkvět korálových ekosystémů, objevení se prvních čelistnatých obratlovců a nástup cévnatých rostlin patří k zásadním milníkům evoluce.

Silur – přehledné shrnutí

Silur je geologické období trvající přibližně 443–419 milionů let, během něhož došlo k výraznému rozvoji života v mořích a k prvním krokům kolonizace souše.

Časové zařazení

• Následuje po ordoviku a předchází devonu
• Dělí se na čtyři oddělení: llandovery, wenlock, ludlow a přídolí
• Členění je založeno hlavně na vývoji graptolitů (vůdčí zkameněliny)

Geologický vývoj

• Probíhalo kaledonské vrásnění a srážky kontinentů
• Vznikl nový kontinent Laurussie
• V oblasti Českého masivu byla výrazná vulkanická činnost, ovlivňující sedimentaci

Klima a prostředí

• Po chladném ordoviku nastalo rychlé oteplení
• Převládalo teplé, stabilní klima a mělká šelfová moře
• Místy se ve svrchním siluru objevilo suché klima, jinde přetrvávalo lokální zalednění

Život v mořích

• Obnova ekosystémů po ordovickém vymírání
• Bohatá fauna: trilobiti, koráli, ramenonožci, hlavonožci
• Vznik rozsáhlých korálových útesů
• Vrcholoví predátoři: mořští štíři (eurypteridi)
• Objevují se první čelistnaté ryby, zásadní evoluční inovace

Vývoj obratlovců

• Největší rozmanitost bezčelistnatých ryb
• Ke konci siluru nástup čelistnatých ryb (trnoploutví, pancéřnatí)

Život na souši

• Nejstarší suchozemské organismy: houby
• První jednoduché rostliny (např. Cooksonia)
• Na přelomu siluru a devonu nástup cévnatých rostlin

Vymírání

• Série menších vymírání souvisejících s kolísáním mořské hladiny
• Nejvíce postiženi graptoliti a konodonti