Více
    Registrace
    Domů / Paleontologie / Proterozoikum (starohory)

    Proterozoikum (starohory)

    Proterozoikum neboli starohory je období prekambria, datované mezi 2,5 miliardami a 542 miliony let. Ve spodním proterozoiku již máme doklady o existenci rozsáhlých kontinentů a dochází k prvnímu známému zalednění; další následovalo na samém konci této éry. Vznikají štíty, tabule a jádra dnešních kontinentů. V důsledku pokračujícího vrásnění se na přelomu středního a svrchního proterozoika objevuje první známý superkontinent Rodinie.

    Superkontinent Rodinie

    Rodinie vznikla asi před 1,3 miliardami let a rozpadla se před 750 milióny let na Laurentii, Východní a Západní Gondwanu, Sibiř, Baltiku, Kongo a mikrokontinenty Patagonii a Západní Arábii.

    Mapa starověkého superkontinentu Rodinia:

    Superkontinent Rodinia před 750 miliony let.

    Na obr.: Navrhovaná rekonstrukce superkontinentu Rodinia před 750 miliony let se zvýrazněnými orogenními* pásy starými 1,1 miliardy let. Červené tečky ~ 1,3-1,5 Ga A type granit. Rekonstrukce je založena na „tradičním“ modelu zobrazeném a diskutovaném v Meert & Torsvik, 2003 (který je zase založen na Dalziel, 1997 a Torsvik et al., 1996 - druhá práce výslovně uvádí věk 750 Ma). Zdrojový obrázek mapy zde.

    *Orogeneze, volně přeložena do češtiny jako horotvorba či horotvoření, správněji a v užším smyslu tektogeneze je poměrně rychlý geologický proces, při kterém většinou vlivem procesů deskové tektoniky vznikají pásemná pohoří.

    Život v proterozoiku (starohorách)

    V proterozoiku jsou důkazy o existenci života stále vzácné. S určitostí je možné tvrdit, že v tomto období existovaly prokaryotní (bezjaderné) organismy, jako jsou bakterie a sinice. Došlo k velkému rozvoji stromatolitů, které známe již z archaika. Poté došlo k významnému rozvoji eukaryotních organismů, mezi něž patřily především řasy. Tyto jednoduché fotosyntetizující organismy významně přispívaly k produkci kyslíku v atmosféře. 

    Stromatolity v Austrálii, živé fosilie tvořené koloniemi sinic u pobřeží Shark Bay.

    Na foto: stromatolity (Austrálie)

    V proterozoických břidlicích se hojně vyskytovaly mikroskopické objekty zvané akritarchy. Tyto trnité a nepravidelně kulovité struktury byly pravděpodobně rozmnožovacími cystami řas nebo ochrannými útvary, které jim umožňovaly přežít v nepříznivých podmínkách. Jejich fosilní záznam dokládá, že řasy měly v této době významný evoluční i ekologický vliv.

    Grypania spiralis

    Za dosud nejstarší známý jaderný organismus je považována fotosyntetizující řasa Grypania spiralis, jejíž fosilie byly objeveny v roce 1992 v horninách souvrství Iron u dolu Empire Mine v Michiganu (USA). Tento mnohobuněčný eukaryot dosahoval až několika centimetrů délky a jeho spirálovitý tvar jej činí dobře rozpoznatelným v geologickém záznamu. Nález je datován do období starší než 1,6 miliardy let.

    Grypania spiralis – starověká mnohobuněčná řasa.

    Na foto.: řasa Grypania spiralis, Dosahuje velikosti až několika centimetrů. Autor: Xvazquez (CC BY-SA 3.0)

    Bangiomorpha pubescens

    Ve starohorách se objevuje první známý organismus rozmnožující se pohlavně – červená řasa Bangiomorpha pubescens. Zároveň jde o nejstarší doložený příklad organismu patřícího do dosud existujícího kmene. Fosilie této řasy byla nalezena na ostrově Somerset v Kanadě a nápadně připomíná současnou červenou řasu Bangia. Pohlavní rozmnožování zvýšilo genetickou variabilitu, což vedlo k rychlejší evoluci a větší diverzitě eukaryot.

    Rozvoj mnohobuněčných

    V nejvyšším období proterozoika dochází k významnému rozmachu pravděpodobně mnohobuněčných organismů, označovaných jako ediakarská fauna. Tyto dávné formy života představují jednu z největších záhad paleontologie, neboť je obtížné je zařadit do některého z dnes známých kmenů organismů. Jejich vztah k živočišné říši není jednoznačný a vědci si nejsou jisti jejich skutečnou povahou. Podle některých teorií nemusí všechny tyto fosilie představovat mnohobuněčné organismy – část z nich může jít o stopy pohybu dávných tvorů (tzv. ichnofosilie) nebo dokonce o pozůstatky gigantických jednobuněčných prokaryot.

    Ediakarská fauna

    Ediakarská fauna představuje soubor prehistorických organismů, které žily na Zemi před více než 550 miliony let. Jejich existence se vyznačovala nepřítomností predátorů a absencí bilaterální symetrie, jež je typická pro pozdější živočichy. Ačkoli většina ediakarských organismů zanikla před počátkem kambria, některé vzácné formy přetrvaly ještě do tohoto období.

    Naše nabídka zkamenělých žraločích zubů.

    ##PRODUCT-WIDGETS-39347##