Permské vymírání

Permské vymírání představovalo patrně nejrozsáhlejší hromadné vymírání v historii Země. Odehrálo se přibližně před 252 až 253 miliony let na rozhraní permu a triasu a způsobilo mimořádně výrazný pokles biologické rozmanitosti. Během dlouhodobé ekologické krize vyhynulo podle odhadů přibližně 81 až 94 % tehdejších mořských druhů. Katastrofě navíc pravděpodobně předcházelo delší období globální ekologické nestability.

Naše nabídka zkamenělin.

Příčiny vymírání

Permské vymírání bylo pravděpodobně důsledkem několika vzájemně propojených procesů. Za hlavní spouštěč je považována mimořádně rozsáhlá vulkanická činnost na území dnešní Sibiře, která vedla ke vzniku takzvaných sibiřských trapů.

Erupce uvolňovaly do atmosféry velké množství popela, sazí a sopečných plynů. V počátečních fázích mohly způsobovat krátkodobé ochlazování v důsledku omezení průniku slunečního záření. Dlouhodobě však převážil účinek oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, který vedl k výraznému globálnímu oteplování. To mohlo dále podporovat uvolňování metanu z mořských sedimentů a zesilovat skleníkový efekt.

Růst teplot ovlivnil vodní režim na kontinentech i podmínky v oceánech. Docházelo k rozsáhlému suchu, změnám mořské hladiny, zvyšování teploty oceánů a v některých oblastech také ke změnám salinity. Zásadním problémem se stal úbytek kyslíku v mořské vodě. Rozšiřování anoxických oblastí, tedy prostředí s velmi nízkým nebo nulovým obsahem kyslíku, výrazně zhoršovalo podmínky pro mořské organismy.

Silně postiženy byly rovněž suchozemské ekosystémy. Docházelo k ústupu vegetace, erozi půdy a narušení potravních řetězců. Některé výzkumy naznačují, že rozsáhlé změny na souši začaly již několik set tisíc let před hlavní fází vymírání v oceánech.

Dopady na biosféru

Na konci permu patřili mezi nejvýznamnější suchozemské obratlovce synapsidi, skupina zahrnující také vývojovou linii vedoucí k dnešním savcům. Diapsidi, mezi jejichž pozdější zástupce patřili krokodýli, pterosauři, dinosauři a další skupiny plazů, tehdy hráli méně dominantní roli.

Permské vymírání vedlo k zániku celé řady evolučních linií. Mezi nejznámější oběti patřili trilobiti, graptoliti, pancířnatci, trnoploutvé akantódy, lepospondyli (srostloobratlí) a výrazně postižena byla také řada dalších mořských bezobratlých, ryb, obojživelníků a suchozemských obratlovců.

Po vymírání se uvolnilo velké množství ekologických nik. V průběhu triasu je postupně začaly obsazovat nové nebo dříve méně významné skupiny organismů. Významnou úlohu získali zejména diapsidi, z jejichž vývojových linií později vzešli mimo jiné dinosauři, ichtyosauři, pterosauři, krokodýli a ptáci.

Jednou z možných výhod některých diapsidních skupin mohl být účinný způsob dýchání spojený se systémem vzdušných vaků. Ten umožňuje efektivní výměnu plynů a je charakteristický také pro dnešní ptáky. U synapsidů se naopak postupně rozvíjel jiný typ dýchacího aparátu, jehož součástí se později stala bránice. Přesný význam těchto adaptací při zotavování po permském vymírání je však stále předmětem výzkumu.

Přežití některých suchozemských živočichů mohly usnadnit také behaviorální adaptace, například schopnost ukrývat se v podzemních norách, které poskytovaly stabilnější podmínky než povrchové prostředí.

Na obr: Lystrosaurus díky životu v norách přežil jako jeden z mála suchozemských obratlovců permské vymírání a dařilo se mu ještě v raném triasu, než přibližně před 247–248 miliony lety definitivně vymřel.

Obnova ekosystémů po permském vymírání byla velmi pomalá a trvala několik milionů let. Stabilnější a druhově rozmanitější společenstva se začala výrazněji rozvíjet až v průběhu triasu. Permské vymírání tak zásadně změnilo další vývoj života na Zemi a vytvořilo podmínky pro nástup nových skupin organismů, které později ovládly druhohorní ekosystémy.

FAQ: Permské vymírání

Co je permské vymírání?

Permské vymírání, označované také jako velké permské vymírání nebo vymírání na rozhraní perm–trias, bylo pravděpodobně nejrozsáhlejším hromadným vymíráním organismů v historii Země.

Kdy k permskému vymírání došlo?

Došlo přibližně před 252 miliony let, na přelomu prvohor a druhohor, tedy mezi obdobím permu a triasu.

Jak velká část tehdejších druhů vyhynula?

Odhady uvádějí, že vyhynulo přibližně 81 až 94 % tehdejších mořských druhů. U vodních a suchozemských druhů dohromady se uvádějí odhady 77 až 96 %, přičemž novější odhad je kolem 81 %.

Jak dlouho permské vymírání trvalo?

Přesná délka není jistá. Některé výzkumy ukazují, že na souši mohlo mít vleklý průběh trvající přibližně jeden milion let.

Co bylo hlavní příčinou permského vymírání?

Za jednu z hlavních příčin je považována masivní sopečná činnost v oblasti dnešní Sibiře, která vytvořila takzvané sibiřské trapy. Na vymírání se ale pravděpodobně podílelo více vzájemně propojených faktorů.

Jaké další faktory mohly k vymírání přispět?

Patřily mezi ně výkyvy salinity moří, pokles hladiny oceánů, nedostatek kyslíku, rozsáhlé požáry, změny koncentrace oxidu uhličitého a metanu, silné oteplování a případně také poškození ozonové vrstvy.

Jak sopečná činnost ovlivnila klima?

Sopečné erupce mohly nejprve vytvořit rozsáhlý mrak popela a sazí, který způsobil vulkanickou zimu. Následné zvýšení množství skleníkových plynů však vedlo k výraznému oteplování planety.

O kolik se mohla zvýšit teplota?

Podle uvedených výzkumů mohla globální teplota před hlavní vlnou vymírání vzrůst až přibližně o 12 °C. Jiné odhady uvádějí nárůst asi o 10 °C oproti podmínkám před erupcemi.

Co se během vymírání dělo s kyslíkem?

Obsah kyslíku v atmosféře mohl podle textu klesnout z téměř 30 % přibližně na 10 %. V oceánech se zároveň objevovaly podmínky s výrazným nedostatkem kyslíku.

Jaký vliv měly rozsáhlé požáry?

Požáry vedly k ničení vegetace a odlesnění rozsáhlých oblastí. Zvyšovaly také množství oxidu uhličitého v atmosféře a přispívaly k následnému oteplování.

Které skupiny organismů při permském vymírání zmizely?

Vyhynuli například poslední trilobiti, graptoliti, pancířnatci, některé skupiny obojživelníků a mnoho skupin plazů. Vymírání zasáhlo také planktonické organismy a další součásti mořských ekosystémů.

Přežili někteří živočichové?

Ano. Mezi přeživší patřil například rod Lystrosaurus. Někteří živočichové mohli obtížné podmínky přežít díky schopnosti ukrývat se v podzemních norách.

Jak permské vymírání změnilo další vývoj života?

Po vymírání získali větší význam diapsidi, mezi jejichž potomky patří například krokodýli, ptáci a dinosauři. Jejich efektivní dýchací soustava jim mohla poskytovat výhodu v prostředí s nízkou koncentrací kyslíku.

Jak dlouho se ekosystémy obnovovaly?

Obnova trvala miliony let. Některé údaje hovoří o přibližně 2 až 8 milionech let, zatímco u vodních společenstev mohla úplná obnova trvat 10 milionů let.

Naše nabídka zkamenělin.

##PRODUCT-WIDGETS-27117##