Evoluce obratlovců - Zbyněk Roček

V poslední době se nashromáždilo velké množství poznatků nejen z oblasti paleozoologie, ale i zoologie recentních obratlovců, embryologie, fyziologie, paleozoogeografie a dalších vědních disciplín, které studují obratlovce. Tyto deskriptivní a mnohdy na první pohled jen mlhavě související údaje je třeba interpretovat v časové perspektivě. I nespecialista si musí neustále uvědomovat, že současná různorodost obratlovců je výsledkem dlouhodobého vývoje a že ji nelze studovat bez znalostí minulosti, o které nám podává přímé svědectví paleontologie.

Bylo by však nesprávné přeceňovat význam paleontologie; v mnoha směrech musí být její informace doplňovány údaji, získanými studiem recentních organismů. Jen ze vzájemné kooperace může vzniknout souhrnný, i když v dnešní době ještě zdaleka ne ucelený obraz procesů, změn a trendů, které se uplatňovaly během historického vývoje obratlovců.

Evoluce obratlovců - Zbyněk Roček

Kniha Evoluce obratlovců byla psána ve snaze poskytnout tento syntetický pohled na problematiku evoluce. Navozuje představu, že žádný ze znaků či rysů obratlovců není stabilní, ale že všechny podléhají rychlejším nebo pomalejším změnám. Tato představa je důležitá nejen pro odborníky, kteří se zabývají systematickým tříděním obratlovců, neboť přirozený systém je vždy jen vyjádřením vztahů a souvislostí konstituovaných uplynulým vývojem, ale i pro všechny, kteří chtějí porozumět anatomii, morfologii a dalším stránkám existence obratlovců.

Obsah knihy:

Předmluva 7
1. Úvod 9
2. Původ obratlovců 19
3. Kruhoústí 37
4. Vznik čelistí, párových končetin a obratlů 47
5. Evoluční rozrůznění vodních čelistnatců 64
6. Přechod obratlovců na souš — vznik obojživelníků 79
7. Evoluce obojživelníků. Žáby — příklad extrémní specializace 96
8. Úpiná nezávislost na vodě: vznik plazů 109
9. Hlavní směry evoluce plazů 119
10. Vznik termoregulace a endotermie 132
11. Ptáci a ptačí let 143
12. Vznik savců 157
13. Evoluce savců 172
14. Člověk 189
15. Perspektivy 203
Literatura 206

Předmluva knihy - Evoluce obratlovců

Každým dnem přinášejí nejrůznější odvětví biologie záplavu nových poznatků o recentních organismech. Obdobně je tomu i v paleontologii, která neustále rozšiřuje naše vědomosti o nejrůznějších formách existence života na Zemi v minulosti. V této situaci je poněkud přehlížena okolnost, že všechny tyto údaje by měly být uvedeny do kauzálních, ale také časových souvislostí. Jinak řečeno, při zkoumání recentních forem života by se vždy mělo uplatňovat i historické hledisko, při němž si klademe otázku, jak vznikl současný stav organického světa a kde v minulosti hledat jeho kořeny.

V praxi však stále ještě přežívají názory, že zkoumání minulých, mnohdy dávno zaniklých forem života je ve srovnání s biologií recentních organismů cosi méně důležitého nebo alespoň něco, co s ní souvisí jen vzdáleně. Takovýto pohled se promítá v různé míře i do výběru látky pro studenty na školách nejrůznějších stupňů. Vytváří se tak umělá dělící čára mezi historií a současným stavem. Vina je však oboustranná; stejný podíl na ní mají i představy, že život v minulosti lze interpretovat bez dostatečných znalostí recentní biologie. Vyvstává proto otázka: kam se poděla ona všeobecně a bez výhrad přijímaná představa, že současný organický svět je výsledkem dlouhodobého kontinuálního vývoje, tedy představa o evoluci? Příčiny zmíněného stavu nelze hledat jen v nedostatcích ve výchově k evolučnímu způsobu myšlení, které mimo jiné spočívají v omezeném výběru látky s paleontologickou tématikou. I samotný výzkum v tomto směru je u nás na nižší úrovni než na jaké by mohl a měl být. Jestliže se na tomto poli něco udělalo, jde spíše o izolované úsilí několika málo jedinců. "A právě tento nedostatečný počet specialistů zabývajících se evolucí obratlovců je hlavní příčinou, že jsme promeškali příležitost, která nám mohla v tomto oboru získat přední postavení. Fosilní živočichové nalezení v Československu mají často nedocenitelnou hodnotu klíčových stadií evoluce a fylogeneze obratlovců, i když ve srovnání například s dinosaury jsou pro širokou veřejnost méně atraktivní.

evoluce-obratlovcu-1

Na obr.: Ukázka z knihy: Evoluce obratlovců - Zbyněk Roček

Typickým příkladem může být labyrintodontní obojživelník Gephyrostegus ze sedimentů karbonského stáří z Plzeňské pánve. Je považován za jedno z přechodných stadií mezi obojživelníky a plazy, a v současné době je detailně zpracováván kanadským paleontologem R. Carrollem. U nás se jím zabýval naposledy před 80 lety O. Jaekel. Dochází tak k paradoxu, že se někdy intenzívněji pracuje na problematice evoluce obratlovců tam, kde se evoluční názory nesetkávají s oficiální podporou. V tomto směru tedy zůstáváme evoluci obratlovců stále mnoho dlužni. Tato kniha nemá být sledováním procesu evoluce obratlovců výlučně z hlediska paleontologie. Při jejím psaní šlo také o to, jak překlenout rozdíly v přístupech paleontologie a ostatních vědních oborů, které se evolucí obratlovců zabývají, resp. o to, jak se tyto rozdílné zdroje informací navzájem doplňují. Čtenář se zájmem o biologii by měl na jejím základě porozumět tělesné stavbě obratlovců (a tedy i člověka) jako výsledku dlouhodobého vývoje. Nešlo přitom o sledování jednotlivých fylogenetických linií; fylogeneze je uvedena ve zkratce pouze v těch případech, kdy je to vhodné pro dokreslení výkladu.

Základní koncepce vychází z kurzů „Evoluční osteologie" a „Vybrané kapitoly z evolučně významných oblastí srovnávací anatomie obratlovců", přednášených pro paleontology na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na tomto místě chci poděkovat akademiku V. Pokornému, DrSc., vedoucímu katedry paleontologie na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, za jeho podporu a zájem, s nimiž tuto práci sledoval. Se stejnou vděčností oceňuji i připomínky prof. RNDr. Z. V. Špinara, DrSc., kterému jsem rovněž zavázán za cenné diskuse, které jsem s ním o dané problematice měl, člena korespondenta ČSAV V. Nováka, DrSc., a RNDr. J. Zimy, CSc., vědeckého redaktora a recenzentů této publikace. Můj dík patří rovněž RNDr. V. Houšovi, CSc., za připomínky k úvodní kapitole, doc. RNDr. L. Janskému, CSc., za připomínky ke kapitole o termoregulaci, prof. MUDr. R. Čihákovi, DrSc., a RNDr. V. Vančatovi za připomínky ke kapitole o člověku, a doc. PhDr. F. Čížkovi, DrSc., za diskusi některých aspektů závěrečné kapitoly. Za podněty, které výrazně zkvalitnily konečnou podobu textu jsem hluboce zavázán MUDr. R. Vaňkovi. Prof. E. Jarvikovi z Naturhistoriska Riksmuseet ve Stokholmu děkuji za poskytnutí fotografie (pro obr. 3 přílohy) a za svolení ji otisknout. Stejně tak jsem zavázán Dr. J. E. Repetskému z U. S. National Museum ve Washingtonu v případě fotografií na obr. 2 přílohy a prof. Tim D. Whitovi z University of California v Berkeley a P. Jonesovi za svolení k otištění jejich fotografií pro obr. 7 a 8 přílohy. Souhlas k přetisknutí těchto fotografií dalo rovněž vydavatelství MacMillan Publishing Co. Inc. a vydavatelé časopisů Science a La Recherche. V Praze 1983 Autor Zbyněk Roček