Mosasaurus "ještěr od řeky Mázy"

Mosasaurus byl dravý mořský plaz z čeledi Mosasauridae, který vládl křídovým oceánům před 70 až 66 miliony lety. Jeho název znamená „ještěr od řeky Mázy“ a odkazuje na místo nálezu prvního exempláře. Slovo se skládá z latinského Mosa (Máza – evropská řeka pramenící ve Francii a protékající Belgií a Nizozemskem) a řeckého sauros (ještěr).

Naše nabídka zkamenělin dinosaurů a plazů.

Mosasaurus plavající pod hladinou pravěkého moře.

Stavba těla a pohyb

Měl torpédovité, hydrodynamické tělo, které mu umožňovalo hladký a rychlý pohyb ve vodě. Čtyři končetiny se přeměnily v silné ploutve – přední byly mírně delší než zadní a sloužily k manévrování, zadní pomáhaly s udržováním rovnováhy a řízením směru. Dlouhý, ze stran zploštělý ocas často nesl ploutevní lem a fungoval jako hlavní motor i kormidlo, díky němuž mosasaurus obratně manévroval v mořském prostředí. Struktura jeho kostí je velmi podobná té, kterou mají dnešní velryby, což dokládá dokonalou adaptaci na život v oceánu.

Rekonstrukce mosasaura, obřího dravce druhohorních moří, při plavání.

Velikost a vzhled

Mosasauři byli poměrně robustní a patřili k největším mořským živočichům své doby. Někteří jedinci dosahovali délky přes 11 metrů, největší až kolem 17,6 metru. Hmotnost takových obrů mohla činit několik tun. Největším dosud popsaným druhem je Mosasaurus hoffmannii, jehož fosilie dokazují délku přes 11 metrů a hmotnost okolo 10 tun.

Detailní pohled na hlavu mosasaura s otevřenou tlamou plnou ostrých zubů.

Zuby a lov

Mosasauři byli vrcholovými predátory křídových moří, vybavení robustními čelistmi s mohutným svalstvem a desítkami ostrých zubů pevně zasazených v hlubokých jamkách. Zuby jednotlivých druhů se lišily tvarem i funkcí – převládaly kuželovité, sekavé až čepelovité formy určené k uchopení, trhání a porcování větší kořisti, zatímco u skupiny Globidensini se vyvinuly zaoblené drtící zuby specializované na tvrdé schránky měkkýšů a korýšů.

Kinetická lebka, podobná té u dnešních hadů, umožňovala vzájemný pohyb některých kostí, což zvyšovalo rozsah rozevření čelistí a usnadňovalo polykání velké kořisti. Mosasauři měli dlouhou, nízkou lebku s prodlouženými čelistmi, výborně přizpůsobenou vodnímu lovu.

Díky pružné páteři, silným ploutvím a pravděpodobně i výbornému zraku dokázali aktivně pronásledovat a ulovit i velkou kořist. Jejich jídelníček zahrnoval kostnaté ryby, žraloky, loděnky, amonity, ptáky i další mořské plazy, včetně menších mosasaurů.

Video s fosilními zuby mosasaura

Výběr kořisti

Výběr kořisti u mosasaurů se odvíjel od kombinace několika klíčových faktorů – druhu samotného predátora, tvaru a stavby jeho čelistí, struktury zubů i konkrétního prostředí, ve kterém žil. Na základě těchto znaků se potravní strategie mosasaurů dělily do tří hlavních funkčních skupin: rychlí lovci, specializovaní drtiči a vrcholoví predátoři. Každá skupina zaujímala v ekosystému specifickou pozici a přispívala k mimořádné rozmanitosti tohoto řádu mořských plazů.

Mosasauři dýchali vzduch a zřejmě byli i endotermní, tedy schopni udržovat stabilní tělesnou teplotu nezávisle na okolních podmínkách, což jim poskytovalo významné výhody, například vyšší výkonnost při lovu, schopnost konkurovat dalším predátorům a možnost osidlovat i chladnější části světových oceánů.

Rozmnožování

Dlouho nebylo jasné, jakým způsobem se mosasauři rozmnožovali. Původně se předpokládalo, že podobně jako dnešní želvy kladli vejce na souši. Objev fosilie samice se dvěma mláďaty však jednoznačně prokázal, že byli živorodí a rodili svá mláďata přímo ve vodě. Tato vlastnost měla pro mořské plazy řadu výhod – mláďata nebyla vystavena nebezpečí suchozemských predátorů a novorození jedinci byli pravděpodobně již dobře vyvinutí, schopní samostatného pohybu i aktivního lovu krátce po narození. Existují také náznaky, že se mosasauři o svá mláďata alespoň do určité míry starali.

Kostra mosasaura M. hoffmannii zavěšená v expozici muzea v Maastrichtu.

Na foto.: Kostra M. hoffmannii v Přírodovědném muzeu v Maastrichtu; Autor: Ghedoghedo pod licencí (CC BY-SA 3.0)

Vyhynutí

Tito obří mořští dravci vymřeli na konci křídy při velkém hromadném vymírání druhů, které zasáhlo také neptačí dinosaury a řadu dalších skupin organismů.

Na obr.: Rekonstrukce M. hoffmannii z roku 2009 dle N. Tamury

Taxonomická klasifikace mosasaurů

Mosasauroidea je hlavní skupina zahrnující všechny mosasaury a jejich blízké příbuzné. Dělí se na Aigialosauridae a Mosasauridae (praví mosasauři). Mosasauridae se dělí na 3 hlavní skupiny, mezi ně patří Halisaurinae, Russelosaurina a Mosasaurinae.

Níže kladogram Mosasaurinae modifikovaný od Longricha et al. , 2022 (zdroj wipiedie)

Zkameněliny

Fosilie mosasaurů byly objeveny na mnoha místech světa – v Severní i Jižní Americe, Evropě, Africe, západní Asii i na Antarktidě.

U mosasaurů se nejčastěji zachovávají samostatné zuby (korunky) a části lebky. Zuby se ve fosilním záznamu vyskytují poměrně často, protože si je mosasauři – stejně jako většina plazů – po celý život průběžně měnili. Zuby navíc obsahují velké množství minerálních látek, které zvyšují jejich pevnost a trvanlivost.

Podobně i lebka, zejména čelisti, mají hustou kostní strukturu, díky níž lépe odolává erozi a tlaku sedimentů.

Obratle mosasaurů se uchovávají také poměrně dobře díky své robustní stavbě, i když kompletní kostry mosasaurů jsou stále spíše vzácné. Zbytek kostry bývá většinou dochován jen útržkovitě a jen zřídka ve své úplnosti.

První nález

První vědecky zaznamenaný nález pochází z roku 1764 z křídového lomu u Maastrichtu v Nizozemsku. Šlo o fragmenty lebky, které byly původně považovány za pozůstatky krokodýla či velryby. Tento exemplář je dnes veden pod číslem TM 7424 v Teylerově muzeu v Haarlemu.

Fragmenty lebky prvního nalezeného Mosasaura

Na foto: Fragmenty lebky prvního známého exempláře M. hoffmannii TM 7424. Teylerovo muzeum, Haarlem; Autor: Ghedoghedo pod licencí CC BY-SA 4.0

Kolem roku 1780 byla ve stejném lomu nalezena druhá, úplnější lebka (MNHN AC 9648), která se stala holotypem druhu Mosasaurus hoffmannii. Tento nález vstoupil do dějin pod názvem „velké zvíře z Maastrichtu“.

Druhá nalezená lebka mosasaura - holotyp

Na foto: Druhá lebka MNHN AC 9648, holotyp M. hoffmannii; Autor: MWAK (volné dílo)

Na obr.: Romantická interpretace objevu druhé lebky MNHN AC 9648, holotypu M. hoffmannii publikovaná v roce 1799 v knize Histoire naturelle de la montagne de Saint-Pierre de Maestricht. (volné dílo)

Český mosasaurid

Český mosasaurid je neformální jméno pro jediný spolehlivě doložený nález mosasaurida z území České republiky. Jde o úlomek čelisti, který v roce 1960 náhodně objevil tehdy patnáctiletý F. Hurych při výkopech na zahradě v Dolním Újezdu u Litomyšle. Fosilie byla předána Národnímu muzeu a v roce 1965 ji popsal paleontolog Vlastimil Zázvorka.

mosasaurid -cesky-dolni-ujezd-u-litomysle

Na foto: Fragment fosilní čelisti mořského plaza mosasauroida, objevené roku 1960 v Dolním Újezdě u Litomyšle. Snímek z někdejší expozice v Národním muzeu (2007). Autor: Meridas (Vladimír Socha) CC BY-SA 4.0

Pozdější výzkum z roku 2013, vedený Borisem Ekertem a jeho kolegy, ukázal, že čelist patřila malému, vývojově primitivnímu mosasauridovi z podčeledi Tethysaurinae. Tento dravec obýval mělké moře turonského stáří (asi před 92–90 miliony let) a lovil menší obratlovce i bezobratlé živočichy.

Mosasauři z Maroka

Maroko je známé jako místo s největší dosud známou pestrostí mosasaurů. Na konci křídy byla hladina světových moří výrazně vyšší než dnes, takže velké oblasti Afriky pokrývala soustava mělkých mořských pánví. Odhady se různí, ale je pravděpodobné, že v pozdně křídových mořích zde žilo přibližně 20 až 25, možná dokonce kolem 30 odlišných druhů, které využívaly širokou škálu ekologických nik.

Mezi nejčastější mosasaury z pánve Oulad Abdoun dnes patří například Eremiasaurus, Prognathodon, Thalassotitan, Globidens či Mosasaurus, spolu s dalšími dosud zkoumanými taxony.