Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius)
Mamut srstnatý dnes představuje jednoho z nejznámějších a nejpopulárnějších tvorů pravěku. Pojďme se podívat na tohoto titána doby ledové podrobněji.
- Popis
- Rozměry
- Vyhynutí mamutů
- Naklonování mamuta
- Mamutí stoličky - zuby
- Mamutí kly
- Mamutí slonovina - mamutovina
- Mamut a člověk
- Předmostí u Přerova (archeologická lokalita)
- Nález mamutího klu v Přerově II. - Předmostí
- Lov mamutů
- Vědecká klasifikace
Naše nabídka mamutoviny.
Popis
Srstnatý mamut (Mammuthus primigenius) byl mohutný savec, který se vyvinul ve svrchním pleistocénu a stal se typickým obyvatelem tundry a chladných stepí Eurasie i Severní Ameriky. Dorůstal výšky až 4,3 metru a jeho charakteristickým znakem byla dlouhá rezavě hnědá srst, jež mu umožňovala přežít v extrémně chladném klimatu. Kromě hustého osrstění ho před mrazem chránila i silná vrstva podkožního tuku, která dosahovala tloušťky více než 8 centimetrů.
Na foto: model mamuta s mládětem v pavilonu Anthropos v Brně
Jeho tělo bylo přizpůsobeno náročným podmínkám doby ledové. Měl dlouhé, zahnuté kly a vysokou hlavu s výrazným hrbolem. Za ní se nacházel nápadný hrb, od kterého se hřbet prudce svažoval dolů. Oproti dnešním slonům měl poněkud kratší trup.
Strava mamutů se skládala především z větviček jehličnanů, vrb, bříz a olší, ale také z různých stepních rostlin. V letních měsících, kdy byla potrava k dispozici v hojné míře, si vytvářeli tukové zásoby, které jim pomáhaly přečkat zimu.
Extrémní podmínky prostředí způsobily, že jejich těla se často dochovala ve výjimečně dobrém stavu. V sibiřském permafrostu byly nalezeny celé mršiny mamutů, na nichž lze zkoumat nejen kostru, ale i měkké tkáně, kůži a dokonce i obsah žaludku.
V době ledové obývali mamuti severní, střední i západní Evropu, Severní Ameriku a severní Asii. V Evropě vyhynuli před 21 000–14 000 lety, což dokládají nálezy z Velké Británie. Na Sibiři přežívali ještě před 10 000 lety a nejdéle se udrželi na Wrangelově ostrově, kde žili až do období 2500–2000 let př. n. l.
Rozměry
Mamuti bývají v populární představě vnímáni jako obři, kteří výrazně převyšovali dnešní slony. Ve skutečnosti však většina druhů mamutů nebyla větší než dnešní slon africký, a tato mylná představa vedla k častému používání přídavného jména „mamutí“ ve významu „obrovský“ či „nadměrný“. Například mamut císařský (Mammuthus columbi imperator) z území dnešní Kalifornie dosahoval v kohoutku maximálně 4 metrů, což je hodnota srovnatelná s největšími slony, a jeho hmotnost se odhaduje na 6 až 8 tun.
Na obrázku: mamut císařský (Mammuthus columbi)
Největší mamut
Největším známým druhem mamuta byl pravděpodobně Mammuthus sungari, který mohl v kohoutku dosahovat výšky přes 5,3 metru a řadil se tak mezi největší suchozemské savce všech dob.
Nejmenší mamut
Nejmenšími známými mamuty byli trpasličí mamuti z Wrangelova ostrova v Severním ledovém oceánu. Tito savci dosahovali v kohoutku výšky jen kolem 1,8 metru, což je v ostrém kontrastu s jejich pevninskými předky. Na ostrově přežívali izolovaně až do doby před přibližně 4 000 lety, tedy dlouho poté, co mamuti na pevnině již vyhynuli. Tento malý a odolný druh tak existoval paralelně s prvními vyspělými civilizacemi starověku, například se staroegyptskou kulturou. Izolované prostředí a omezené zdroje potravy byly hlavními faktory, které vedly k jejich zakrslé velikosti.
Vyhynutí mamutů
Mamuti obývali rozlehlé travnaté stepi a tundry, kde byli dokonale přizpůsobeni chladným podmínkám doby ledové. Jejich tělo chránila silná vrstva podkožního tuku a hustá dlouhá srst. Tyto adaptace jim umožňovaly přežít v prostředí s nízkými teplotami.
Náhlé klimatické změny, které přinesly častější a intenzivnější sněhové srážky, však pro mamuty znamenaly zásadní problém. Zatímco v období suchých, ale mrazivých zim dokázali nacházet potravu pod tenkou vrstvou sněhu, hluboký sníh jim bránil ve spásání trávy a dalších rostlin. Několik po sobě jdoucích tužších zim s vysokou sněhovou pokrývkou mohlo způsobit masivní úhyn celých stád.
Významnou roli v jejich vyhynutí hrál také lov ze strany pravěkých lidí, pro něž představovali mamuti zdroj nejen masa, ale i kostí, klů a kůží. Tyto suroviny sloužily k výrobě nástrojů, zbraní či obydlí. Je tedy pravděpodobné, že kombinace klimatických změn a nadměrného lovu vytvořila kritickou situaci, z níž se mamutí populace už nedokázala zotavit. Vědci dnes navíc zvažují i další faktory, jako byly nemoci nebo omezená genetická variabilita, které mohly vyhynutí tohoto ikonického tvora urychlit.
Naklonování mamuta
Některé zprávy naznačovaly, že díky výjimečně zachovaným tělům mamutů v permafrostu (trvale zmrzlé půdě) by mohlo být možné tyto pravěké tvory naklonovat, respektive geneticky zkřížit s jejich dnešními příbuznými – slony. Postupným zpětným křížením by se tak dalo přiblížit vzhledu i vlastnostem skutečných mamutů, kteří kdysi obývali Zemi. Naneštěstí pro všechny příznivce doby ledové se však ukázalo, že dosud nalezené pozůstatky byly z hlediska zachovalosti DNA značně poškozené a neposkytují dostatečně kvalitní genetický materiál pro zpětné křížení.
Mamutí stoličky - zuby
Mamuti byli býložravci a živili se převážně travinami, které představují nejen objemnou, ale i velmi tuhou potravu. Jejich zuby byly proto výrazně přizpůsobeny k drcení a mělnění. Mamuti měli velké třenové zuby a mohutné stoličky s vysokou korunkou, jež jim umožňovaly účinně rozmělnit rostlinnou potravu před polknutím.
Každý mamutí zub se skládal z příčných destiček (lamel) tvořených dentinem, které byly kryty odolnou sklovinou. Mezi jednotlivými lamelami se nacházel cement, jenž zajišťoval pevnost a odolnost zubů vůči extrémnímu zatížení při žvýkání. Zajímavostí je, že na rozdíl od většiny savců, jejichž zuby vyrůstají vertikálně, mamutí chrup postupně přirůstal zezadu dopředu. Jakmile se přední zub opotřeboval natolik, že přestal být funkční, postupně se uvolnil a byl nahrazen novým, který se posunul na jeho místo.
Velkou mamutí stoličku o rozměrech 33 x 19 x 10 cm, kterou vidíte na fotografii, naleznete v expozici muzea v Třebíči. Zub mamuta v expozici byl nalezen u Bučovic na Vyškovsku a do sbírek třebíčského muzea jej daroval akademik Jaromír Koutek, který se v Třebíči narodil.
Tento mechanismus výměny zubů se dochoval i u dnešních slonů, blízkých příbuzných mamutů. Vzhledem k poměrně krátkým čelistem měl každý mamut v jednu chvíli pouze jeden funkční zub nahoře a jeden dole na každé straně. Díky tomuto jedinečnému způsobu obnovy chrupu dokázali mamuti efektivně zpracovávat velké množství potravy po celý život.
Mamutí kly
Mamutí kly patří k nejvýraznějším znakům těchto pravěkých zvířat. Ve skutečnosti jde o značně zvětšené horní řezáky, které vyrůstaly jak samcům, tak samicím. Největší dosud nalezené exempláře pocházejí z oblasti řeky Kolyma v Rusku – dosahovaly délky 4,9 metru a hmotnosti 84 kilogramů. Průměrná délka klů však byla výrazně menší: u samců se pohybovala mezi 2,4 a 2,7 metru, u samic mezi 1,5 a 1,8 metru.
Mladí mamuti se rodili s tzv. „mléčnými kly“, které se začaly prořezávat přibližně v šesti měsících života. Tyto dočasné kly však brzy vypadávaly – kolem jednoho a půl roku věku – a nahrazovaly je trvalé kly. Ty pak rostly po celý život rychlostí 2,5 až 15 centimetrů ročně. Jejich struktura je dobře patrná na příčném řezu, kde lze pozorovat soustředné vrstvy přirůstající postupně, podobně jako letokruhy stromů.
Na foto: průřez mamutím klem o průměru 74 mm
Zajímavým rysem mamutích klů je přítomnost ohlazené plochy na jejich spodní straně, která mohla dosahovat délky až 30 centimetrů. Toto opotřebení připomíná podobný jev u nosorožců a naznačuje, že mamuti své kly aktivně využívali k odhrnování sněhu při hledání potravy. Díky tomuto přizpůsobivému způsobu se dokázali uživit i v drsných podmínkách doby ledové.
Mamutí slonovina - mamutovina
Na Sibiři se kromě zmrzlých těl mamutů nachází také velké množství mamutích klů – mamutoviny, která je obchodním artiklem již po staletí. Na rozdíl od slonoviny, s níž je obchod zakázán, je mamutovina považována za její relativně dostupnou náhradu. Až na výjimky ve Spojených státech je s ní možné obchodovat po celém světě. Od slonoviny současných chobotnatců ji lze navíc poměrně snadno odlišit pomocí jednoduchých metod.
Video s ukázkou řezu mamutím klem a mamutoviny tzv. kůry.
V současné době jsme svědky vysoké poptávky po mamutovině zejména z Číny a dalších asijských zemí, což má za následek výrazný růst její ceny. My mamutovinu nakupujeme v EU a vlastníme certifikát o pravosti.
##PRODUCT-WIDGETS-27000##
Mamut a člověk
Mamuti migrovali za pastvou ve stádech, podobně jako dnešní sloni afričtí, a jejich pravidelné tahy byly dobře předvídatelné. Toho využívali pravěcí lidé, kteří na migračních stezkách číhali a mamuty cíleně lovili. Tito obrovští tvorové představovali pro člověka doby kamenné cenný zdroj masa, tuku, kostí i klů, které měly široké využití – od výroby nástrojů až po stavbu přístřešků.
Že mamut nebyl pro pračlověka vzácnou a nedostupnou kořistí, dokazují hojné archeologické nálezy mamutích kostí v okolí tehdejších lidských sídlišť. V Česku je nejznámější lokalitou Předmostí u Přerova, kde bylo nalezeno velké množství pozůstatků mamutů i doklady o jejich zpracování člověkem. Tento nález patří k nejvýznamnějším dokladům soužití člověka a mamuta ve střední Evropě.
Předmostí u Přerova (archeologická lokalita)
Předmostí u Přerova patří mezi nejvýznamnější archeologické lokality spojené s lovci mamutů ve střední Evropě. Už od pradávna se zde nacházely mamutí kosti a celkové množství nalezených pozůstatků je ohromující. Odborníci zde identifikovali přibližně tisíc jedinců mamuta, což dokládá, že tato zvířata byla důležitým zdrojem potravy i materiálu pro tehdejší obyvatele. Kromě mamutích kostí se našly také početné pozůstatky dalších zvířat – vlků, lišek, zajíců, sobů a dokonce i vzácných obřích jelenů rodu Megaloceros giganteus.
Lidé v Předmostí zanechali nejen kosti a nástroje, ale také unikátní projevy paleolitického umění. Celkový počet evidovaných kamenných nástrojů přesáhl 41 tisíc kusů; mezi nejčastější patřily hroty, škrabadla, rydla a drobné pracovní pomůcky. Objeveny byly i vzácné broušené nástroje, které se v této době vyskytovaly jen velmi zřídka. Archeologové se domnívají, že mamutí kosti sloužily k výrobě nástrojů, ale i ke stavbě přístřešků. Obydlí byla pravděpodobně tvořena kombinací dřeva, kůží a velkých mamutích kostí, z nichž některé měly vyvrtané otvory.
Komunity v Předmostí žily v táborech, které mohly mít kolem 100 až 150 členů. Podobné sídlištní struktury se nacházejí nejen na Moravě, ale i ve východní Evropě – například na slavném nalezišti Kostěnki u Donu.
Nález mamutího klu v Přerově II. - Předmostí
K objevu došlo počátkem října 2007 při záchranném archeologickém výzkumu Muzea Komenského v Přerově. Nález pochází z pozemku domu na adrese Tylova 20 v jihozápadní části Předmostí, nedaleko zlomového svahu sprašového návrší. V hloubce 80 cm pod současným povrchem byl odhalen fragment mamutího klu mimořádných rozměrů – dochovaná část měřila 190 cm na délku a 25 cm v průměru. Odhaduje se, že celý kel mohl dosahovat délky 3,5 až 4 metry a patřil mamutovi ve věku 40 až 50 let.
Zajímavostí je, že nález byl učiněn izolovaně, tedy bez přítomnosti dalších archeologických artefaktů. Nově objevená lokalita leží na jihozápadním okraji centrální části Skalky, která byla v minulosti výrazně narušena těžbou vápence a hlíny.
Vyzdvižení klu bylo technicky velmi náročné, neboť se nacházel ve vrstvě silně provlhčené minerálními vodami, což komplikovalo jeho stabilizaci i následné ošetření. Díky speciálně vyrobeným technickým prostředkům se jej podařilo úspěšně vyzvednout dne 12. října 2007.
Velké množství nalezených kostí v lokalitě Předmostí u Přerova umožnilo odborníkům sestavit rekonstrukci kostry mamuta, která dnes patří k významným exponátům v pavilonu Anthropos v Brně.
Na foto: Rekonstrukce kostry mamuta podle nálezu kostí z Předmostí v pavilonu Anthropos v Brně.
Lov mamutů
Lov mamutů byl po dlouhou dobu opředen řadou domněnek a romantických představ, které zobrazovaly pračlověka jako tvůrce důmyslných pastí a obrovských jam zakrytých větvemi. Tyto teorie však narážejí na značné praktické i technické obtíže a především na absenci jakýchkoli archeologických dokladů, které by jejich existenci potvrzovaly.
Na obr. přebal knihy: Lovci mamutů - román z pravěku
Moderní výzkumy proto ukazují, že lov byl ve skutečnosti spíše dynamickou a kolektivní činností, při níž pravěcí lovci uplatňovali propracované strategie, zkušenosti a důkladnou znalost krajiny. Pravděpodobně se zaměřovali především na slabší či mladší jedince a snažili se mamuta izolovat od stáda, čímž zvyšovali své šance na úspěch. Tento způsob lovu vyžadoval nejen odvahu, ale i vysokou míru spolupráce a vzájemné koordinace, což dokládá značnou sociální organizovanost tehdejších komunit.
Vědecká klasifikace
- Říše: Animalia - živočichové
- Kmen: Chordata - strunatci
- Třída: Mammalia - savci
- Řád: Proboscidea - chobotnatci
- Čeleď: Elephantidae - slonovití
- Rod: Mammuthus - mamut
Naši nabídku fragmentů klů a zubů naleznete v e-shopu.
##PRODUCT-WIDGETS-27001##