Archaeopteryx lithographica

Pro každého, kdo se zajímá o pravěká zvířata, je Archaeopteryx známý pojem. Je to díky tomu, že byl dlouhou dobu považován za mezičlánek přechodu mezi plazy a ptáky. Dnešní věda však už pokročila a u archaeopteryxe je mnoho nových informací. Pojďme se na ně podívat.

archeopteryx

Archaeopteryx znamená „staré křídlo“, tento rod lze považovat za nejznámější zkamenělinu praptáka či lépe řečeno ptákům podobného neptačího dinosaura žijícího koncem jury. Žil asi před 151 až 148 miliony roky v místě současného jihovýchodního Německa (v Bavorsku okolo měst Eichstätt a Solnhofen), fosilie archaeopteryxe byly nalezeny v současnosti už proslavených solnhofenských litografických vápencích. Jako potravu měl ryby, kraby, bezobratlé a možná též malé savce. Jeho délka byla cca 40 až 50 cm a hmotnost asi 0,8 až 1 kg.

Archaeopteryx lithographica

Nedaleko Eichstttu v Bavorsku byl roku 1860 objeven v litografickém vápenci otisk ptačího pera. Tento objev byl důkazem smělé domněnky, že už v jurském období žili ptáci! Zakrátko se podařilo odkrýt v lomech v Solnhofenu dokonce celou kostru. Vzácný nález dostal název Archaeopteryx lithographica. Měl ještě některé znaky plazů, ale jinými se již blížil ptákům. Plaza připomínal ozubenými čelistmi, drápovitými prsty na předních končetinách a dlouhým ocasem sestaveným z 20 obratlů. Neměl ještě duté kosti jako dnešní ptáci. Opeřením těla a zobákovitě protaženými čelistmi se však ptákům podobal. [1]

archaeopteryx na lovu vazky

Od šedesátých let jsme zásluhou Zdeňka Buriana měli praptáky zafixované jako modrozelené krasavce hrající barvami jako kur bankivský či jemu hodně podobná a nám bližší, venkovská slepice zvaná vlaška koroptví. Tak tomu bylo celé půlstoletí, dokud na 71. výročním setkání v Las Vegas nevystoupil student z Brown University. Ryan Carney archeopteryxe před dvěma roky popsal jako decentně černého elegána. [3]

archeopteryx-burian

Na obr.: Archaeopteryx na obálce knihy - Pravěké ptactvo - Josef Augusta a Zdeněk Burian

Archaeopteryx žil v araukariových a cykasových hájích v blízkosti pobřežních lagun svrchnojurského bavorského moře. Byl však vysloven i jiný názor o způsobu života archaeopteryxe a archaeornise. Walther se domníval, že žili na březích lagun, kde poskakovali po písčitých a bahnitých nánosech a vyhledávali si tam potravu. Ale názor, že tito praptáci žili v hájích, prozářených žhavým svrchnojurským sluncem, je jistě jedině správným. V hájích našli archaeopteryx i archaeornis mnohem více ochrany, křoviny, houštiny i vysoké stromy je dobře chránily před každým nebezpečím. Životu na širých a volných pobřežních prostranstvích přizpůsobeni nebyli, neboť nebyli ani dobrými letouny, ani nebyli vyzbrojeni tvrdými pancíři, ani nevynikali velikostí nebo dravostí. A takovým, vlastně úplně bezbranným tvorům bylo tehdy nebezpečno neustále prodlévati na širých rovinách nebo na písčitých pobřežích. Mezi křovinami a stromy hájů byli archaeopteryx i archaeornis v bezpečí, neboť před každým nepřítelem se mohli buď v houštině ukrýt nebo rychlým lezením po kmenech stromů uniknout do jejich korun. Lezení napomáhaly nejen zadní, nýbrž i přední končetiny, které, jak již víme, měly tři volné prsty, drápky opatřené. [2]

archeopteryx

Na obr.. Archaeopteryx šplhá po kmenu cykasu (podle kresby M. Reichela, 1941.) Kresba z knihy - Pravěké ptactvo

Archaeopteryx je v současnosti dáván do samostatné čeledi, někteří vědci jej ale považují za vývojově odvozeného od teropodního dinosaura (klad Deinonychosauria), který je příbuzen některým pernatým dinosaurům z oblasti Liao-ningu v Číně. Tuto domněnku bylo možno vyslovit při objevu rodu Xiaotingia, který je příbuzný a pochází ze stejného místa, jeho nález je z roku 2011. Nové studie (r.2011) ale uvádějí, že Archaeopteryx byl blíž vývojové linii ptáků - Avialae (ve studii z roku 2013 k ní vědci přiřadili také rod Xiaotingia), a může být proto právem nazýván primitivním praptákem.

archeopteryx-kresba

Na obr.: Archaeopteryx lithographica podle představy G. Heilmana (1912) z knihy Pravěké ptactvo

Nyní rozeznáváme tři základní druhy archaeopteryxe: A. lithographica, A. siemensii a A. bavarica. Polský paleontolog Andrzej Elzanowski v roce 2001 stanovil nový rod pro největšího exempláře z těchto archeopteryxů, rod nazval Wellnhoferia. Ne všichni paleontologové ale s touto navrženou změnou souhlasí.

Lze zcela jasně říct, že když měl velmi ostré zuby a na dlouhých nohou drápy, evidentně musel být masožravec a nemusel se živit jen hmyzem. Stejně jako současní ptáci kladl vejce do hnízd a asi je i zahříval, pokud se mláďata nevyklubala. Hnízda si stavěl asi na stromě či na skále a mladé tak úspěšněji chránil před predátory.

První fosilii archaeopteryxe nalezli vědci roku 1860 v Bavorsku - otisk jeho pera, odtud název A. bavarica, to jest bavorský. Do současnosti jsme objevili cca 8 fosilií těchto pravěkých zvířat, všechny bez výjimky jsou nálezy z okolí Eichstättu a Solnhofenu, v Bavorsku, v Německu. Nejatraktivnější nález, tzv. berlínský exemplář, vystavili v Museum für Naturkunde.

archaeopteryx_lithographica_-berlin_specimen_1

Na foto.: Archaeopteryx lithographica v Museum für Naturkunde in Berlin. Autor: H. Raab, dostupné pod licencí CC BY-SA 3.0

Roku 2010 vědci zveřejnili studii, která uvádí, že minimálně jedna zkamenělina Archeopteryxe měla stopy původních chemických látek ve zkamenělém peří. Tyto látky byly objeveny spektrální analýzou. Další studie též z roku 2010 uvádí, že Archeopteryx a čínský teropod Kaudipteryx svá pera měla tenká a vyvinutá nedostatečně pro aktivní let a dobří letci teda nebyli.

archeopteryx u vody

Mluvit u něj o létání je nesmysl a dokonce ani s tím plachtěním to nejspíš nebylo moc slavné, jak vyplynulo z nedávného podrobného zkoumání pozůstatků čínského teropoda kaudipteryxe. Ten v mnohém, co se peří týče, archeopteryxovi jako by z oka vypadl. Jejich pera prý byla příliš tenká a pro aktivní let nedostatečně vyvinutá. To vede nyní až k úvahám, jestli těmto praptačím předkům křídla, spíš než k nějakému přemísťování z místa na místo, nesloužila ke stínění při lovu rybek, nebo třeba ke srážení hmyzu a k vylepšování jídelníčku. [3]

archeopteryx-detail

Jak na archaeopteryxe nahlíželi paleontologové v roce 1983 si můžete přečíst v ukázce z Knihy o pravěku. Je tam také obraz od Zdeňka Buriana, jak Archeopteryx šplhá do koruny stromu a také detail hlavy s ozubenými čelistmi. 

Novější studie poopravily naše znalosti létacího aparátu archaeopteryxů. Jejich létací svaly se upínaly na kost vidličnou, nikoli prsní, takže technika letu musela být zcela odlišná než u pravých ptáků. Proto Ostrom a další paleontologové usoudili, že archeopteryx není předkem pravých ptáků, ale samostatným třetím řešením dobývání vzduchu (vedle ptakoještěrů a pravých ptáků), a že předky ptáků byli patrně malí dinosauři. Tím by se vysvětlila i skutečnost, že fosilii archaeopteryxe dosud nikdo nikde jinde nenalezl. [4]

Zdroje a použitá literatura: 

[1] Svět vymřelých zvířat - Bořivoj Záruba
[2] Pravěké ptactvo - Josef Augusta
[3] osel.cz - Archeopteryx nebyl černý
[4] oko.yin.cz - Archeopteryx, předek dnešních ptáků, přilétá z hlubin minulosti.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.