Archaeopteryx lithographica

Pro každého, kdo se zajímá o pravěká zvířata, je Archaeopteryx známý pojem. Je to díky tomu, že byl dlouhou dobu považován za mezičlánek přechodu mezi plazy a ptáky. Dnešní věda však už pokročila a u archaeopteryxe je mnoho nových informací. Pojďme se na ně podívat.

Archaeopteryx znamená „staré křídlo“. Tento rod je považován za nejznámější zkamenělinu praptáka, podle některých vědců však ptákům podobného neptačího dinosaura, který žil na konci jury. Obýval oblast dnešního jihovýchodního Německa (zejména Bavorsko v okolí měst Eichstätt a Solnhofen) zhruba před 151 až 148 miliony lety. Fosilie archaeopteryxe byly nalezeny v proslulých solnhofenských litografických vápencích. Živil se rybami, kraby, bezobratlými a možná i drobnými savci. Dosahoval délky přibližně 40 až 50 cm a hmotnosti kolem 0,8 až 1 kg.

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.

Archaeopteryx lithographica

V roce 1860 byl v litografickém vápenci nedaleko bavorského Eichstättu objeven otisk ptačího pera, který naznačoval, že ptáci existovali již v období jury. O rok později byl v lomech u Solnhofenu nalezen téměř kompletní zkamenělý exemplář tohoto tvora, jenž dostal jméno Archaeopteryx lithographica. Tento mimořádný nález se stal důkazem evolučního propojení mezi plazy a ptáky. Archaeopteryx měl některé znaky plazů, například ozubené čelisti, tři drápovité prsty na předních končetinách a dlouhý ocas tvořený dvaceti obratli. Na rozdíl od dnešních ptáků mu však chyběly duté kosti, které zajišťují efektivnější let. Přesto se v mnohém podobal moderním ptákům – jeho tělo bylo pokryto peřím a čelisti měly zobákovitý tvar.

Černý archeopteryx

Od 60. let minulého století jsme si díky ilustracím Zdeňka Buriana představovali praptáky jako pestrobarevné tvory s odstíny modré a zelené. Tato představa přetrvávala půl století, než na 71. výroční konferenci v Las Vegas vystoupil student Brownovy univerzity Ryan Carney a představil nový pohled na archaeopteryxe – popsal ho jako elegantního tvora zahaleného do decentní černi.

Pohyb a prostředí archaeopteryxe

Archaeopteryx lithographica obýval husté araukariové a cykasové háje v blízkosti pobřežních lagun, které se ve svrchní juře rozprostíraly na území dnešního Bavorska. Archaeopteryx nebyl uzpůsoben životu na otevřených prostranstvích, protože postrádal obranné mechanismy, jako jsou pevný pancíř, větší tělesná velikost či dravé schopnosti. Naopak v lesním prostředí nacházel bezpečí mezi křovinami a vysokými stromy, kde se mohl ukrýt před predátory.

Jeho pohyb pravděpodobně kombinoval skákání, běh, šplhání a plachtění. Zadní i přední končetiny se třemi drápy mu umožňovaly obratně šplhat po kmenech stromů, což představovalo účinnou únikovou strategii v případě nebezpečí. Ačkoli měl peří, nejspíš nebyl schopen dlouhého letu. Zatímco u dnešních ptáků pohyb křídel zajišťují mohutné prsní svaly upnuté na hřeben prsní kosti, u archaeopteryxe se hlavní létací svaly upínaly na kost vidličnou. Tento rozdíl naznačuje, že jeho technika letu byla odlišná od techniky současných ptáků a že se spíše pohyboval klouzavým plachtěním z větve na větev.

Někteří badatelé sice uvažovali, že mohl trávit více času na březích lagun a hledat potravu v bahnitých nánosech, avšak život v hustých hájích se jeví jako pravděpodobnější. Stromy a keře mu poskytovaly úkryt i dostatek potravy, zatímco otevřená pobřeží představovala pro tohoto křehkého tvora příliš velké riziko.

Na obr.: Archaeopteryx na obálce knihy - Pravěké ptactvo - Josef Augusta a Zdeněk Burian

Vývojové zařazení

Archaeopteryx je dnes řazen do samostatné čeledi, někteří vědci jej však považují za vývojově odvozeného od teropodního dinosaura (klad Deinonychosauria), příbuzného některým opeřeným dinosaurům z oblasti Liao-ningu v Číně. Tato domněnka se objevila po nálezu rodu Xiaotingia, příbuzného archaeopteryxovi, jehož fosilie byly objeveny v roce 2011. Novější studie (2011) však ukazují, že Archaeopteryx stál blíže vývojové linii ptáků – Avialae. Ve studii z roku 2013 byl navíc do této skupiny přiřazen i rod Xiaotingia. Archaeopteryx tedy může být právem považován za primitivního praptáka.

V současnosti rozlišujeme tři základní druhy archaeopteryxe: A. lithographica, A. siemensii a A. bavarica.

Polský paleontolog Andrzej Elżanowski v roce 2001 navrhl vyčlenit největšího známého exempláře archaeopteryxe do nového rodu, který nazval Wellnhoferia. Tento návrh však není všeobecně přijímán.

Je zřejmé, že díky ostrým zubům a drápům na dlouhých nohách byl Archaeopteryx masožravý a neomezoval se pouze na hmyz. Podobně jako dnešní ptáci kladl vejce do hnízd a pravděpodobně je i zahříval, pokud se mláďata nevylíhla hned po snesení. Hnízda si zřejmě stavěl na stromech nebo skalách, čímž lépe chránil mláďata před predátory.

Fosilní nálezy archaeopteryxe

První fosilie archaeopteryxe byla objevena roku 1860 v Bavorsku – šlo o otisk pera, odtud označení A. bavarica („bavorský“). Do dnešní doby bylo nalezeno přibližně osm fosilií těchto pravěkých živočichů, všechny pocházejí z okolí Eichstättu a Solnhofenu v Bavorsku. Nejznámější nález, tzv. berlínský exemplář, je vystaven v Museum für Naturkunde.

Na foto.: Archaeopteryx lithographica v Museum für Naturkunde in Berlin. Autor: H. Raab, dostupné pod licencí CC BY-SA 3.0

Peří archaeopteryxe

Roku 2010 vědci zveřejnili studii, podle níž měla alespoň jedna fosilie archaeopteryxe ve zkamenělém peří stopy původních chemických látek, odhalené pomocí spektrální analýzy. Další studie z téhož roku uvádí, že pera archaeopteryxe i čínského teropoda Caudipteryx byla tenká a nedostatečně vyvinutá pro aktivní let, takže tito živočichové nebyli dobrými letci.

To vede vědce k úvahám, že křídla těchto raných opeřenců mohla sloužit spíše jiným účelům. Například mohla pomáhat při lovu – poskytovat stín při chytání ryb nebo usnadňovat srážení hmyzu. Namísto vzdušného pohybu mezi korunami stromů tak mohla být jejich hlavním přínosem lepší dostupnost potravy.

Jak paleontologové nahlíželi na archaeopteryxe v roce 1983, si můžete přečíst v ukázce z Knihy o pravěku. Součástí je také ilustrace Zdeňka Buriana, zobrazující archaeopteryxe při šplhání do koruny stromu a detail jeho hlavy s ozubenými čelistmi.

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.

##PRODUCT-WIDGETS-26996##