Vymírání ordovik - silur

Vymírání na přelomu ordovik-silur je jednou z největších katastrof v dějinách života na Zemi, která proběhla před přibližně 450-440 miliony let. Vymírání bylo výsledkem komplexní souhry různých faktorů. Ochlazení klimatu, zalednění, pokles hladiny oceánů a změny v oceánské cirkulaci společně vytvořily podmínky, kterým se mnoho tehdejších organismů nedokázalo přizpůsobit. Vymřelo až 85 % druhů organismů.

Vymírání na přelomu ordoviku a siluru probíhalo ve dvou hlavních fázích.

První fáze vymírání

První fáze vymírání začala přibližně před 445 miliony let. V této době došlo k výraznému ochlazení klimatu a nástupu zalednění. Globální teploty klesly o 8 - 10 °C, což vedlo k rozsáhlému zalednění. To mělo za následek pokles hladiny světového oceánu, protože velké množství vody bylo vázáno v ledovcích. Odhaduje se, že hladina klesla o více než 100 metrů. Tento dramatický pokles měl katastrofální důsledky pro mořský život a zvláště devastující účinek na organismy žijící v mělkých příbřežních zónách a vnitrokontinentálních pánvích.

Na obr: Země v době ordoviku (450 mil let) s vyznačeným místem dnešní Prahy (ČR); Vizualizace: Ian Webster na základech C.R. Scotese, PALEOMAP Project.

Náhlé ochlazení a následné změny v hladině oceánů měly také významný dopad na oceánskou cirkulaci. Toto promíchání moří mělo několik závažných důsledků. K hladině vystoupaly toxické látky ze spodních vrstev oceánu, což mělo negativní dopad na organismy žijící v horních vrstvách vody. Došlo k narušení ustálených vzorců oceánských proudů, což ovlivnilo distribuci živin a teploty v různých částech oceánu.

Nové nálezy v Číně naznačují, že oceány v této době mohly projít i anoxickou periodou. To znamená, že v některých částech oceánu došlo k výraznému snížení obsahu kyslíku, což vytvořilo další tlak na mořské organismy.

V této fázi byly nejvíce postiženy skupiny jako trilobiti, graptoliti a konodonti. Trilobiti zaznamenali největší redukci ve své historii. Graptoliti byli redukováni na pouhé čtyři druhy. Konodonti, kteří patřili k nektonu, byli také silně zasaženi.

Na obr: Znázornění průběhu hromadného vymírání na konci ordoviku, jeho fáze, časové vymezení, příčiny a dopady. Podle: D. A. Harper a kol. (2014) Zdroj: ziva.avcr.cz Petr Kraft - Ordovický vzestup a pád

Druhá fáze vymírání

Druhá fáze vymírání nastala přibližně před 444 miliony let, což odpovídá hranici mezi ordovikem a silurem. Tato fáze byla charakterizována opětovným oteplením a následnou transgresí, tedy vzestupem hladiny moří. Během této fáze došlo k dalším významným změnám v mořských ekosystémech. Vzestup hladiny moří vedl k zaplavení dříve suchých oblastí, což způsobilo další tlak na přeživší organismy. Zároveň došlo k promíchání vod, což mělo za následek změny v obsahu kyslíku v různých částech oceánu.

V této fázi byly silně postiženy skupiny jako brachiopodi, korálnatci a mechovky. U brachiopodů a mechovek vymřela přibližně třetina čeledí. Významně byly zasaženy také ostnokožci, hlavonožci a mlži.

Celkové trvání události

Celkové trvání vymírání na přelomu ordoviku a siluru se odhaduje na přibližně 1 milion let. Obě fáze vymírání byly odděleny obdobím relativní stability, které trvalo zhruba 1 milion let.

Je důležité si uvědomit, že toto vymírání mělo čistě zemské klimatické příčiny a na rozdíl od některých jiných velkých vymírání v historii Země zde nehrál roli dopad asteroidu ani zvýšený globální vulkanismus. Přesto je toto vymírání považováno za druhé největší v historii Země, relativně k tehdejšímu životu.

Celkové ztráty během tohoto vymírání byly značné. Odhaduje se, že vyhynulo: 27 % čeledí; 57 % rodů; 85 % druhů

Tyto ztráty měly dlouhodobý dopad na vývoj života na Zemi. Zajímavé je, že navzdory rozsáhlému vymírání se mořské ekosystémy dokázaly relativně rychle zotavit. V spodním siluru jsme zaznamenali rychlou revitalizaci a nástup diverzifikace útesových společenstev. Tato obnova pokračovala i v devonu, což dokazují četné nálezy útesových vápenců.

Na grafu: Kumulativní graf počtu rodů znázorňující detailní vývoj biodiverzity v ordoviku. Na kontrastu s přilehlými periodami (útvary) je dobře vidět vzestup během GOBE i pád paleobiodiverzity způsobený hromadným vymíráním. Podle: B. D. Webby a kol. (2004) zdroj: ziva.avcr.cz - Petr Kraft - Ordovický vzestup a pád

Přeživší skupiny

I přes rozsáhlé vymírání některé skupiny organismů přežily a dokonce se jim v následujícím období dařilo.

Ryby: Mořské ryby přežily vymírání relativně bez obtíží. To mohlo umožnit jejich následný prudký rozvoj v karbonu.

Měkkýši: Někteří zástupci měkkýšů, zejména mlži a plži, přežili vymírání a v následujícím období se dále rozvíjeli.

Ostrakodi: Tyto drobné korýše jsme našli i v prostředích s anomální salinitou, což naznačuje jejich schopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám.

Eurypteridi: Tito obrovští členovci, známí také jako mořští štíři, přežili vymírání a dále se vyvíjeli v siluru.

Vymírání na přelomu ordoviku a siluru vedlo k zániku až 85 % mořských druhů. Ochlazení, zalednění a pokles hladiny oceánů společně vytvořily podmínky, kterým se mnoho tehdejších organismů nedokázalo přizpůsobit. To vedlo k přestavbě mořských společenstev a vyhynutí mnoha důležitých skupin, jako byli trilobiti a graptoliti.