Triceratops

Triceratops je nejznámějším z tzv. rohatých dinosaurů (Ceratopsia) a díky své charakteristické třírohé hlavě s mohutným kostěným límcem se stal jedním z nejvýraznějších symbolů druhohorní fauny. Jeho lebka, dosahující až čtvrtiny délky celého těla, patří k největším mezi suchozemskými obratlovci a naznačuje významnou roli při obraně i komunikaci v rámci druhu. Tento impozantní býložravec dosahoval výšky kolem 3 metrů a délky až 9 metrů, přičemž jeho hmotnost se pohybovala mezi 7 a 10 tunami.

Prodej zkamenělin dinosaurů a plazů.

Jméno Triceratops je odvozeno z řečtiny a skládá se ze tří částí: tri- znamená „tři“, keras označuje „roh“ a ops se překládá jako „tvář“. Doslovně tedy název znamená „třírohá tvář“.

Žil v období svrchní křídy, tedy na samém konci druhohor, přibližně před 69–65 miliony let, kdy sdílel ekosystém s dalšími známými dinosaury, například s tyranosaurem, který byl jeho hlavním predátorem. Fosilní nálezy pocházejí převážně z území dnešních Spojených států a Kanady, kde se objevují v horninách formace Hell Creek a dalších souvrství té doby.

Funkce kostěného štítu, límce u triceratopse

Triceratops byl býložravý čtyřnohý živočich s mohutným tělem a velkou hlavou, vybavenou třemi rohy, z nichž každý přesahoval délku jednoho metru. Dva delší rohy se nacházely nad očima, třetí, kratší, byl umístěn na nose. Protiváhou těžké lebky byl výrazný kostěný límec, který – na rozdíl od většiny ostatních dinosaurů – postrádal odlehčovací otvory. Tento límec měli jak samci, tak samice, a šlo tedy o jednotný rozpoznávací znak druhu. Široký, zakulacený štít zároveň chránil měkký krk zvířete před útoky predátorů. Z fosilních nálezů víme, že triceratops byl kořistí známého tyranosaura, případně se T. rex alespoň přiživoval na jeho zdechlinách.

Další možné funkce límce

U kostěného límce však existuje několik teorií o jeho možném využití. Předpokládá se například, že mohl sloužit k regulaci tělesné teploty, podobně jako hřbetní destičky stegosaura. Další teorie poukazují na jeho ozdobnou a signalizační funkci při námluvách a rozmnožování. Tuto domněnku podporuje i skutečnost, že tvar štítu se u nalezených triceratopsů liší.

Potrava a způsob obživy triceratopse

Triceratops měl jedny z nejsilnějších čelistí mezi býložravými dinosaury. Díky nim se dokázal vypořádat s téměř jakoukoliv vegetací. Pomáhal mu v tom i tvrdý zobák, dokonale přizpůsobený k uchopování a škubání rostlin. Nízko položená hlava ho předurčovala ke spásání nízké vegetace, například keřů. Předpokládá se však, že díky své velikosti a za pomoci rohů si dokázal porazit či vyvrátit i vyšší rostliny, aby se mohl živit i jimi.

Zuby triceratopse byly uspořádány do tzv. baterií. Jejich celkový počet závisel na velikosti jedince a pohyboval se mezi 400 až 800 kusy. Triceratops byl obrovský živočich a tomu odpovídala i jeho značná spotřeba rostlinné potravy. Živil se především cykasy, palmami a kapradinami. Zajímavostí bylo, že zuby měly rozdílnou tvrdost – z jedné strany byly měkčí. Při žvýkání se tak o sebe třely a neustále ostřily, podobně jako nůžky.

Pohyb a obrana

Triceratops měl mohutné končetiny, které podle propočtů unesly až 12 tun hmotnosti. Na předních, menších končetinách měl pět prstů, zatímco na zadních, robustnějších, pouze čtyři. Jejich stavba mu však neumožňovala klusat. Současné rekonstrukce ukazují, že při běžném pohybu měl triceratops nohy postavené kolmo pod tělem, podobně jako dnešní sloni či nosorožci. Dříve se paleontologové domnívali, že měl typické „plazí“ postavení končetin směřujících do stran, a tak byl také často zobrazován paleoumělci. Toto postavení však mohl využívat při krmení nebo obraně, kdy se mu snáze nesla těžká hlava.

Na obrázku: tyrannosaurus útočí na triceratopse.

Triceratops se při obraně nesnažil utíkat, protože jeho nejčastější protivník – Tyrannosaurus rex – byl výrazně rychlejší. Testy ukazují, že i když měl triceratops na hlavě mohutné rohy, které by při rychlosti kolem 25 km/h dokázaly prorazit i kůži tyranosaura, tento aktivní způsob obrany nevyužíval. Prudký náraz by mu totiž s velkou pravděpodobností způsobil zlomeninu nosní kosti. Pokud byl napaden, zaujímal obranný postoj a až při přiblížení predátora „na dosah“ se snažil rohy zasáhnout a odehnat protivníka.

Nedávný objev otisku kůže, učiněný paleontology z Geologického institutu v Black Hills, ukazuje, že povrch těla triceratopse byl pokryt drobnými štítky připomínajícími oblázky. V oblasti hřbetu tento vzor přecházel v jakési výrůstky, snad i trny, které mohly sloužit jako dodatečná obrana.

Další otazníky u triceratopse

O reprodukci triceratopsů nemáme žádné přímé důkazy – stejně jako u jiných dinosaurů se pouze předpokládá, že kladli vejce, z nichž se líhla mláďata. Přesné místo hnízdění ani způsob péče o potomstvo zatím paleontologie nezná. Vzhledem k jejich velikosti a způsobu života je však možné, že samice mohla vejce ukrývat v jednoduchých jamkách či mělce vyhloubených hnízdech, podobně jako to dělají dnešní velcí plazi.

Často se také uvádí, že triceratops mohl žít ve stádech a využívat sílu početné skupiny k obraně proti predátorům, zejména proti tyranosaurům. Na rozdíl od jiných stádových dinosaurů, například hadrosaurů či ceratopsidů rodu Centrosaurus, však chybějí jednoznačné důkazy v podobě hromadných nalezišť koster. Fosilní pozůstatky triceratopsů se ve většině případů nacházejí osamoceně, což spíše naznačuje, že mohli žít samotářsky, případně jen v menších rodinných skupinách. Výzkum v této oblasti stále pokračuje a nové nálezy mohou do budoucna nabídnout jasnější pohled.

Torosaurus a triceratops

Otázka, zda torosaurus a triceratops představují dva různé rody, nebo zda jde o jednoho dinosaura v různých stadiích vývoje, patří mezi nejdiskutovanější problémy současné paleontologie. Myšlenku, že torosaurus je ve skutečnosti plně dospělý jedinec triceratopse, poprvé systematicky prosadili američtí paleontologové John Scannella a Jack Horner v roce 2009. Jejich studie z roku 2010 poukázala na postupné změny lebeční kosti, zejména prodlužování a perforaci límce, které mohly nastávat během ontogeneze triceratopse. Podle této teorie by torosaurus nepředstavoval samostatný rod, ale pouze pozdní růstové stadium téhož zvířete. Relativně malé množství nalezených fosilií torosaurů by tak mohlo být vysvětleno tím, že se jen malá část triceratopsů dožila plné dospělosti.

Na obrázku torosaurus.

Přesto však není celá vědecká obec v tomto ohledu jednotná. Někteří odborníci poukazují na rozdíly v morfologii, které nelze snadno vysvětlit pouhou ontogenetickou proměnou. Proto jsou dnes triceratops a torosaurus v odborné literatuře stále uváděni jako samostatné rody, dokud nebudou k dispozici rozsáhlejší fosilní důkazy, které by tuto hypotézu jednoznačně potvrdily či vyvrátily.

Vědecká klasifikace triceratops

• Nadřád: dinosauři (Dinosauria)
• Řád: ptakopánví (Ornithischia)
• Podřád: Cerapoda
• Infrařád ceratopsové (Ceratopsia)
• Nadčeleď: Ceratopsoidea
• Čeleď: Ceratopsidae
• Podčeleď: Ceratopsinae
• Rod: Triceratops (Marsh, 1889)

Naše nabídka zkamenělin dinosaurů a plazů.

##PRODUCT-WIDGETS-39341##