Korál
Koráli jsou v současnosti významnou útesotvornou skupinou a nejinak tomu bylo i v dobách minulých. Fosilní koráli žili v koloniích i soliterně, nejčastěji přisedle v mělkých zónách moří s dostatkem světla a uhličitanu vápenatého.
Zachovalé vápenné schránky pravěkých polypů se dochovaly v překvapivě velkém množství, což dokládá jejich hojnost v prvohorních i mladších mořích. Nezřídka se setkáváme dokonce s celými zkamenělými útesy. K fosilním korálům řadíme především skupiny deskatých (Tabulata), heliolitů (Heliolitoidea) a drsnatých čtyřčetných korálů (Rugosa, Tetracorallia). Tyto koráli jsou dnes již zcela vyhynulé, avšak jejich fosilní pozůstatky patří k nejběžnějším nálezům prvohorní fauny. Vedle nich známe také korály šestičetné a osmičetné, které mají své zástupce i v současných mořích.
#ShowMore#
Koráli
Všichni koráli patří do kmene žahavců (Cnidaria), což je skupina bezobratlých živočichů zahrnující také mořské sasanky, medúzy nebo pérovníky. Na rozdíl od mnoha jiných bezobratlých mají žahavci jednodušší stavbu těla, avšak vykazují širokou škálu pestrých solitérních i koloniálních forem.
Koráli žijí přisedle na mořském dně a vytvářejí vápenité kostry, které mohou být složeny buď z kalcitu, nebo z aragonitu – dvou minerálních forem uhličitanu vápenatého (CaCO3). Paleozoické korály produkovaly převážně kalcitové kostry, které jsou minerálně stabilnější a proto se ve fosilním záznamu dochovaly velmi dobře. Naproti tomu mezozoické a kenozoické korály tvořily kostry z méně stabilního aragonitu, což vysvětluje jejich horší zachování.
Na obr: rekonstrukce Horn korálů rugosa
Korálové útesy
Koráli jsou klíčovými staviteli útesů, jejichž historie sahá od ordoviku až do současnosti. Zásadní změna nastala ve středním triasu, kdy útesotvorní koráli navázali symbiotický vztah s mikroskopickými fotosyntetizujícími řasami – zooxantelami. Tyto řasy, ačkoliv se jako fosilie nedochovávají, dodnes významně ovlivňují tvar, texturu i rychlost růstu korálových koster.
Fosilní útesy dnes rozpoznáváme jako mohutné vápencové útvary. Výrazné příklady se dochovaly například v triasových Alpách či devonských souvrstvích Austrálie a západní Kanady.