Jantar - fosilní pryskyřice nebo kámen?
Co je to jantar? Jeho vlastnosti, vznik, naleziště, druhy a barevné varianty. Jak vznikl název "jantar" a co je kopál? Naleznete v tomto článku.
Co je to jantar?
Jantar je fosilizovaná pryskyřice některých stromů stará nejčastěji 25 až 40 milionů let. Tyto zkamenělé pryskyřice jsou uloženy v nepravidelných vrstvách třetihorních písků a jílovitých břidlic. Průměrné složení jantaru je 78 % C, 10 % H a 11 % O a často i malé podíly síry a popelovin. Význačná je tu kyselina jantarová C4H6O4 v množství 3 – 8 %.
Víceméně z tradice je jantar řazen mezi minerály. Tvrdost: 2 až 3, hustota: 1 g/cm3 až 1,1 g/cm3, teplota tání: 287 až 375 °C, nekrystalický (amorfní), lesk matný nebo pryskyřičný, lom má lasturnatý, částečně rozpustný v alkoholu, éteru aj. rozpouštědlech. Třením se stává elektricky nabitým. Jantar je také výborný izolátor. Snadno hoří a příjemně pryskyřičně voní. Mezi další fyzikální vlastnosti jantaru patří skutečnost, že je křehký a nápadně lehký. Potopí se ve sladké čisté vodě, ale plave na hladině mořské vody.
Vyskytuje se v přírodních různě deformovaných formách, například jako výplně trhlin ve stromech, krápníky, kapky, hlízy, valouny či zrna. Nalezené vnitřní přírodní odlitky jantaru dokládají existenci pravěkých stromů nevídaných rozměrů. Některé kusy jantaru dosahují hmotnosti 2–3 kg, přičemž největší známý exemplář váží 9,75 kg.
Vznik jantaru
Pro lepší představu si přiblížíme vznik baltského jantaru. Tento jantar začal vznikat v prehistorických dobách, přibližně před 50 miliony lety. V severní Evropě tehdy nastala náhlá subtropická klimatická změna, která vytvořila ideální podmínky pro růst jehličnanů. Teplota i vlhkost vzduchu stouply a stromy proto produkovaly nadměrné množství pryskyřice. Pryskyřice přitom slouží jako přirozená ochrana proti chorobám, napadení hmyzem či poškození kůry, například kůrovci. Obrovské výrony pryskyřice vznikaly i při mechanickém poškození – při ulomení větví, pádu stromů nebo během bouří a silných větrů.
Z čerstvé pryskyřice se postupně odpařovaly těkavé terpeny, což způsobilo její rychlé ztvrdnutí. Při deštích a povodních byly tyto ztvrdlé kusy odplavovány spolu s půdou do potoků, řek a nakonec i do moře. Aby se z pryskyřice stal jantar, musela projít složitým procesem přeměn: polymerací, oxidací, izomerizací, kvašením a závěrečným zráním v alkalické zemině.
Tato zvláštní zemina, nazývaná „modrá“ kvůli modrozelenému zbarvení způsobenému minerálem glaukonitem, se vytvářela pouze v mořském prostředí. Glaukonit vzniká především v klidných a mělčích vodách na šelfech s bahnitým dnem, kde probíhá pomalá sedimentace a voda je nedostatečně okysličená.
Bez pochyb lze říci, že proces vzniku jantaru z pryskyřice byl ovlivněn jak fyzikálními a chemickými podmínkami, tak i dlouhodobými klimatickými změnami v průběhu milionů let.
Je důležité vědět, že baltský jantar nevznikal ze všech druhů stromů, ale pouze ze stromů pro vznik vhodných, tj. těch, které mají stabilní složení pryskyřice. Ve vědeckých kruzích je tento jehličnan známý jako Pinites Succinifera.
V Americe jantar pochází z luštěniny kurbaryl obecný (Hymenaea Courbaril, Caesalpiniaceae). V Indii z východoindické kopáloně indické (Vateria indica, Dipterocarpaceae) a v Austrálii damaroně australské (Agathis australis, Araucariaceae).
Na foto: damaroň australská (Agathis australis) z čeledi blahočetovitých (Araucariaceae).
Ložiska a naleziště jantaru
Nejbohatší ložiska baltského jantaru se nacházejí v oblasti Baltského moře. Největší naleziště se rozkládají na poloostrově Sambia v Kaliningradu (Rusko), kde se tzv. modrá půda nachází v hloubce 25–40 metrů pod povrchem. V této oblasti probíhá těžba jantaru již od roku 1860.
Další naleziště jantaru se nacházejí v Rumunsku, Rusku, na Sicílii, na Madagaskaru a také na dalších místech, kde panovaly obdobné podmínky vzniku. Nejstarší nálezy pocházejí ze spodní křídy na Sibiři, v Mongolsku a Číně. Dosud málo prozkoumané jsou drobné úlomky jantaru z karbonských sedimentů v Illinois (USA).
Na území České republiky je třetihorní jantar znám z paleocenních až eocenních hlubokomořských sedimentů bělověžského souvrství flyšového pásma Bílých Karpat. Ojediněle se jantar vyskytuje i na severní Moravě a na Šluknovsku, kam byl dopraven ledovci z oblasti Baltského moře během poslední doby ledové. Dalším výskytem jsou prouhelněné vrstvičky v pískovcích v lokalitě Študlov u Valašských Klobouk.
Naše nabídka jantaru na e-shopu.
Každý druh jantaru dostal své jméno podle věku a geografické specifikace
K nejznámějším druhům patří jantar baltský, pojmenovaný podle oblasti nejčastějšího výskytu při pobřeží Baltského moře, zejména na Samlandském poloostrově (v dnešní Kaliningradské oblasti Ruska).
Sicilský jantar je známý pod názvem simetite, odvozeným od řeky Simeto. Kanadský jantar nese označení cedarite podle oblasti u jezera Cedar, kde byl nalezen. Mexický jantar pochází ze státu Chiapas v oblasti Mexického zálivu.
Další typy jantaru nesou jména podle země svého původu – například bornejský jantar, čínský jantar, madagaskarský jantar či japonský jantar.
Barvy a zabarvení jantaru
Jantar se vyskytuje v různých barevných odstínech – od žluto-hnědé přes modrou, zelenou, červenou, černou a bílou až po zcela čirou. Barva jednotlivého kamene je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících jeho cenu. Za nejvzácnější a zároveň nejdražší jsou považovány kameny zelené a modré.
Zelený jantar
Hluboký zelený odstín jantaru je velmi vzácný a takto zbarvené kameny dosahují výrazně vyšší ceny než kameny běžných „jantarových“ barev (žluté či oranžové). Při tepelné úpravě se zelený tón stává sytějším, živějším a vizuálně atraktivnějším. U jantaru se vyskytují také kameny světle zelené nebo žlutozelené, ty však bývají ceněny méně než exempláře s hlubokou zelení.
Modrý jantar
Ještě vzácnější než zelené jsou jantarové kameny zbarvené do modra. Modrý odstín se objevuje pouze při určitém druhu osvětlení, zatímco při běžném světle působí kámen spíše jantarově nažloutle. Přesto jsou šperky vyrobené z modrého jantaru považovány za skutečně unikátní a vysoce ceněné.
Červený jantar
Stejně vzácné jako modré jsou i jantarové kameny červené, ovšem pouze tehdy, mají-li syté, živé barvy a výjimečně hluboké, poutavé odstíny.
Bílý jantar
Klenotníci po celém světě si velmi cení jantarových kamenů mléčně bílé barvy. Většina exemplářů tohoto odstínu obsahuje různé nečistoty, zatímco dokonale čistě bílé kameny tvoří méně než 2 % celosvětové nabídky jantaru.
Žlutý a oranžový jantar
Čirý jantar v odstínech od žluté po jasně oranžovou je poměrně běžný, avšak velmi ceněný zejména díky častému výskytu inkluzí – zachovaného hmyzu, zbytků peří, drobných prehistorických živočichů a dalších organických částic. Takto zbarvené kameny se často zasazují do stříbra, kde působí mimořádně atraktivně. Jejich oblibu dokládá nejen široká popularita šperků u veřejnosti, ale také velký zájem sběratelů o přírodní, neupravené exempláře.
Černý a hnědý jantar
Jako poslední v již tak pestré paletě barev stojí jantar hnědý a černý. Statistiky ukazují, že černý jantar tvoří méně než 15 % celosvětové nabídky. Jeho tmavé zbarvení je způsobeno vysokým obsahem nečistot a zbytků rostlinné hmoty v původní pryskyřici. Tyto příměsi způsobují, že se kámen při slabém osvětlení jeví zcela černý, zatímco na jasném světle odhaluje odstíny tmavě červené či hnědé. Této zvláštnosti využívají klenotníci, a proto směřuje většina černého jantaru do výroby originálních šperků.
Původ názvu jantar, amber a další jeho varianty ve světě
Název „jantar“ se dnes používá převážně ve slovanských jazycích, nejčastěji v češtině a ruštině. Pochází z fénického výrazu jainitar, tedy „mořská pryskyřice“. V Polsku se sice slovo jantar objevuje, ale používá se jen zřídka. Častější je tam název „Bursztyn“, odvozený z německého Bernstein („hořící kámen“). Stejný původ má i maďarské „Borostyán“. V litevštině se baltský jantar nazývá „Gintaras“, v lotyštině pak „Dzintars“.
Celosvětově nejrozšířenější označení je anglické „amber“. Toto slovo má původ v arabském anbár, známém také jako ambar. Odtud proniklo do středověké latiny (ambra) a staré francouzštiny (ambre). Původně se jím označovala ambra – vzácná vonná látka z vorvaňů. Postupně Francouzi oba významy odlišili: „ambre gris“ („šedá ambra“) označuje vorvaňovinu, zatímco „ambre jaune“ („žlutá ambra“) jantar, tedy fosilní pryskyřici.
Jiná označení pocházejí ze starověku. Římané jantar nazývali „succinium“ („kamenná šťáva“), zatímco Řekové užívali slovo „elektron“, inspirované statickou elektřinou, která vzniká třením jantaru. Odtud je odvozen i samotný moderní pojem elektřina.
Kopál - mladý jantar
Kopál je stratigraficky mladší, tedy kvartérní až recentní (do 2 milionů let stará) ztvrdlá pryskyřice některých dřevin. Název pochází ze španělského copal, které je převzato z aztéckého slova copalli („pryskyřice“). Kopál má obvykle medovou až jantarovou barvu.
Některé druhy kopálu obsahují fosilie – inkluze hmyzu. Nejznámější je v tomto ohledu kolumbijský kopál, jenž se v Andách těží ručně místními obyvateli. Jeho stáří se odhaduje na zhruba 200 000 let, avšak podle nalezených druhů hmyzu může být ve skutečnosti mnohem vyšší, a to až několik milionů let. Protože se kopál liší barvou, tvrdostí i vůní silic, předpokládá se, že nepochází pouze z jednoho druhu stromu.
Kopál zároveň představuje vyšší stupeň polymerizace pryskyřice na cestě k jantaru a lze jej chápat jako přechodovou fázi tohoto zrání.
Zdroj:
Kniha: Augusta, Remeš, Mauric: Úvod do všeobecné paleontologie. Melantrich, 1936
Kniha: Drahé kameny kolem nás / Doc. RNDr. Vladimír Bouška, DrSc. a RNDr. Jiří Kouřimský, CSc.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jantar
Jantar - Masarykova univerzita
Naše nabídka šperků z přírodního baltského jantaru: Šperky z jantaru