Plesiosaurus

Slovo Plesiosaurus "blízký ještěrům" bylo odvozeno z řeckého plésios "blíže k" a latinského slova saurus, "ještěr - plaz". Pojmenování má upozornit na podobnost plesiosaurů s "ještěry" (např. krokodýly). Analogicky jako je tomu u slova Ichthyosaurus "ryboještěr", kde se upozorňuje na podobnost tvaru těla s rybami.

Naše nabídka zkamenělin dinosaurů a plazů.

Na obr.: Starší interpretace plesiosaura, dnes už víme, že krky plesiosaurů byly spíše neohebné

Řád Plesiosauria (plesiosauři) aktuálně zahrnuje 201 rodů. Jeden z nich je i rod Plesiosaurus s jedním platným druhem Plesiosaurus dolichodeirus. Objevitelkou tohoto druhu byla kolem roku 1810 tehdy teprve jedenáctiletá amatérská sběratelka zkamenělin Mary Anningová. Nález byl učiněn na lokalitě Lyme Regis u Dorsetu na pobřeží jižní Anglie. Plaz byl vědecky pojmenován v roce 1821. Vědci si uvědomili, jak specifická je stavba plesiosaurů, a v roce 1835 byli plesiosauři zavedeni jako samostatný řád.

Na obr: Plesiosaurus dolichodeirus dle Tamury, pod licencí (CC BY-NC-ND 3.0)

Taxonomie Plesiosaurů

• Řád Plesiosauria
  • Simosaurus
  • Čeleď Cymatosauridae
  • Čeleď Pistosauridae
  • Podřád Plesiosauroidea
    • Plesiopterys
    • Thalassiodracon?
      • Čeleď Elasmosauridae
    • Čeleď Plesiosauridae
    • Nadčeleď Cryptoclidoidea
      • Čeleď Cimoliasauridae
      • Čeleď Cryptoclididae
  • Podřád Pliosauroidea
    • Eurycleidus
    • Macroplata
    • Rhomaleosaurus
    • Čeleď Pliosauridae
    • Čeleď Polycotylidae?

Plesiosauři byli celosvětově rozšíření druhohorní vodní plazi. Dlouho se předpokládalo, že se jedná o výhradně mořské živočichy. Nedávné nálezy v oblasti Kem Kem v Maroku ale dokazují, že některé druhy obývaly i sladkovodní prostředí.

Na obr.: Detail hlavy dlouhokrkého plesiosaura 

Poprvé se objevili ve svrchním triasu (rhét) asi před 203 miliony lety. Největší rozvoj zaznamenali během jury a vymizeli v důsledku velkého vymírání na konci křídy asi před 66 miliony lety. Jejich zkameněliny byly již nalezeny na všech kontinentech, včetně Antarktidy. I na území České republiky bylo učiněno několik objevů, mezi nimi jde například o svrchnokřídový druh Polyptychodon interruptus a Cimoliasaurus teplicensis.

Plesiosauři vykazovali dva hlavní morfologické typy:

"Skuteční plesiosauři" měli dlouhé krky (až 72 krčních obratlů), malé hlavy, byli relativně pomalí. U druhů jako Elasmosaurus a Thalassomedon tvořily krky polovinu nebo více z jejich celkové délky. Na rozdíl od populárních rekonstrukcí s krky umístěnými nahoru v labutím postoji byly krky plesiosaurů spíše neohebné a pravděpodobně držely krk rovně vpředu. Živili se převážně drobnou kořistí. Zuby měli dlouhé, štíhlé, špičaté a všechny stejného typu (homodontní).

Druhou skupinou byli pliosauři, kteří měli kratší krky (13 krčních obratlů) a velkou hlavu. Byli to vrcholoví predátoři a rychlí lovci velké kořisti. Pliosauři měli zuby různých typů (heterodontní), plnící různou funkci.

Běžní plesiosauři měli poměrně široká, hydrodynamicky tvarovaná těla, krátký ocas a čtyři dlouhé ploutve. Pravděpodobně byly všechny čtyři končetiny použity k pohybu, přičemž ocas byl používán pouze ke korigování směru (u ichthyosaurů a mosasaurů poskytoval ocas hlavní zdroj pohybu). Jak vypadal pohyb plesiosaurů zůstává předmětem vědeckých debat. Mezi hypotézy zdvihu ploutví patří zdvih podobný veslování na lodi, letový zdvih podobný tučňákům a želvám a upravený letový zdvih podobný lachtanům. Na různé možné typy pohybu se můžete podívat na animaci na wiki, která pochází z této studie.

Na obr.: Dlouho i krátkokrký plesiosaurus pod hladinou moře, autor: N. Tamura pod licencí (CC BY-NC-ND 3.0)

Dospělí jedinci (v závislosti na konkrétním druhu) dorůstali mezi 3 až 15 metry na délku. Jednalo se tak o jedny z největších mořských vrcholových predátorů, kteří se svou velikostí vyrovnali nejdelším ichtyosaurům, mosasaurům, žralokům nebo kosatkám.

Plesiosauři dýchali vzduch a rodili živá mláďata; existují náznaky, že byli teplokrevní. Oční důlky byly velké a obecně směřovaly šikmo vzhůru; pliosauridi měli oči více stranově orientované.

Tvar a počet zubů byl velmi variabilní. Některé formy měly stovky jehlovitých zubů. Většina druhů ale měla větší kuželovité zuby s kulatým nebo oválným průřezem. U některých druhů byly přední zuby výrazně delší.

Na foto: Zuby plesiosaurů z Maroka s typickým rýhováním. Jako druh se u nich uvádí Plesiosaurus mauritanicus. Jedná se ale o nomen dubium (latinsky "pochybné jméno"). Tento název popisuje fosilii bez jedinečných diagnostických vlastností, a proto se může jednat o subjektivní a kontroverzní označení.

Video s ukázkami zubů plesiosaura

Potrava u plesiosaurů se lišila v závislosti na tom, zda patřili k dlouhokrkým formám nebo ke krátkokrkým. Dlouhokrké formy lovily drobnější ryby a hlavonožce. Krátkokrcí byli špičkoví lovci a vrcholoví predátoři. Stavba těla jim umožňovala vysokou rychlost plavání. Lovili buď pronásledováním, nebo útočili ze zálohy. V žaludcích některých plesiosaurů byly nalezeny gastrolity, o kterých ale nevíme, zda jim pomáhaly při trávení nebo posloužily pouze jako balast.

Sladkovodní plesiosauři

Nálezy poslední doby z oblasti Kem Kem v Maroku dokazují, že řada plesiosaurů žila i v brakické vodě na rozhraní moře a souše a pronikala i do sladké vody. V roce 2022 vědci oznámili výskyt malých plesiosaurů ve 100 milionů let starém říčním systému, který je nyní marockou Saharou. To mění zažité představy o plesiosaurech jako výhradně mořských tvorech. Zuby plesiosaurů se v oblasti nacházejí spolu se zuby spinosaurů a jejich opotřebení naznačuje, že lovili stejnou kořist.

Na obr.: Lovící spinosaurus a plesiosaurus v oblasti Kem Kem v Maroku. Zdroj obrázku zde, Autor: University of Bath (CC BY 4.0)

Nalezeno bylo více než deset třímetrových zkamenělin dospělých plesiosaurů a jednoho mláděte. Považuje se za prokázané, že někteří plesiosauři běžně žili i ve sladké vodě, a to spolu se žábami, krokodýly, želvami, rybami a obrovským vodním dinosaurem Spinosaurem.

Naše nabídka zkamenělin dinosaurů a plazů.