Megalodon - legenda mezi žraloky

Carcharocles megalodon (též Otodus megalodon) byl největší známý masožravý žralok všech dob. Šlo o obřího predátora, který lovil velkou kořist, například velryby, ploutvonožce či velké druhy želv. Obýval třetihorní oceány po celém světě zhruba před 23 až 3,6 miliony lety. Dorůstal délky kolem 16 metrů a člověk by svou velikostí odpovídal přibližně jeho hřbetní ploutvi.

Hlava a zuby

Hlava megalodona dosahovala téměř 5 metrů a jeho obří čelisti vyvíjely stisk o síle přes 10 tun. Byly osazeny až 250 robustními zuby uspořádanými v pěti řadách. Zuby měly trojúhelníkový tvar, kořen připojený ke korunce ve tvaru písmene V, jemné vroubkování a chyběly jim postranní hroty. Dorůstaly až 18 cm.

Barva zubů megalodona

Barva zkamenělého zubu megalodona se liší podle minerálního složení prostředí, ve kterém byl zub pohřben. Během fosilizace do něj pronikají minerály z okolních sedimentů, které určují jeho výslednou barvu.

Na foto: příklady různých zabarvení  zubů megalodona

Nejčastější zabarvení je šedé a béžové.

• Šedá: Vzniká mineralizací v prostředí s šedými jíly.
• Béžová: Pochází z mineralizace v písčitých sedimentech.
• Červená: Červené zbarvení je často spojeno s taniny, které vznikají rozkladem organických materiálů (listů, kůry) v kyselých vodách. Typickým příkladem jsou řeky s čajově zbarvenou vodou, jež obsahují vysoké koncentrace taninů.
• Hnědá: Vzniká delší expozicí taninům a rozkládajícímu se listovému materiálu. Železo uvolňované z listů se ukládá na zubech a způsobuje jejich hnědé zbarvení.
• Bílá: Je spojena s prostředím bohatým na uhličitan vápenatý (ulity, vápencové sedimenty). Bílou barvu může vyvolat i kyselé prostředí, kde se neusazují železité minerály.
• Oranžová: Vzniká v prostředích bohatých na železo, například v červených jílech nebo v písčitých usazeninách pobřeží s vysokým obsahem železa.
• Černá: Obvykle souvisí s působením anaerobních bakterií v prostředí bez kyslíku, například v bažinách či hluboko v sedimentech.

Prodej zubů megalodona v kategorii: Žraločí zuby

Rekonstrukce a odhad délky megalodona

V roce 1909 americký zoolog Bashford Dean poprvé rekonstruoval čelisti megalodona (viz obrázek níže), které jsou dnes součástí sbírek Amerického přírodovědného muzea. Na základě rozměrů této rekonstrukce se tehdy odhadovalo, že megalodon dosahoval délky až 30 metrů. Dean však velikost čelistí nadhodnotil, což vedlo k tomuto značně přehnanému údaji.

Deanova rekonstrukce čelistí megalodona

Dnes víme, že megalodon dosahoval délky minimálně 14 metrů, tedy výrazně nad velikostní limit všech ostatních lamniformních žraloků, kteří nepřesahovali zhruba 7 metrů. Jak je to možné? Jedna z teorií uvádí, že významnou roli hrála jeho schopnost mezotermie. Tělo megalodona, ačkoliv nebyl teplokrevný, mělo vyšší teplotu než okolní voda. Tento fyziologický rozdíl mu umožňoval plavat rychleji a lovit i v chladnějších vodách, než ve kterých se běžně vyskytovaly jiné druhy.

Fosilie megalodona byly objeveny na mnoha místech světa, včetně Evropy, Afriky, Ameriky i Austrálie, což dokládá, že šlo o kosmopolitní druh. Dospělí samci vážili přibližně 12,6 až 33,9 tuny a samice 27,4 až 59,4 tuny. Samice byly obecně větší – měřily asi 13,3 až 17 metrů, zatímco samci dosahovali délky 10,5 až 14,3 metru.

Na obr.: Carcharocles (Otodus) megalodon. Pro srovnání uvedu, že člověk je velký asi jako hřbetní ploutev. 

Podle studie z roku 2015, která zkoumala vztah mezi velikostí žraloků a jejich rychlostí, se odhaduje, že megalodon plaval rychlostí kolem 18 km/h. Tento údaj odpovídá jeho průměrné hmotnosti přibližně 48 tun a je srovnatelný s rychlostí jiných vodních tvorů podobné velikosti – například plejtvák myšok (Balaenoptera physalus) dosahuje rychlosti 14,5 až 21,5 km/h.

Carcharocles, Carcharodon nebo Otodus megalodon?

Zuby megalodona jsou označovány různými rodovými jmény – Carcharodon, Carcharocles či nejnověji Otodus – v důsledku dlouhodobé debaty mezi paleontology o jeho fylogenetickém zařazení, tedy o původu a příbuzenských vztazích k ostatním žralokům. Tato diskuse vychází z morfologie fosilií a z analýzy evolučních vazeb mezi jednotlivými liniemi žraloků.

Carcharocles megalodon

Toto zařazení vychází z teorie, že megalodon patřil do širší skupiny vyhynulých žraloků z čeledi Otodontidae, do níž spadá i rod Carcharocles. Tato klasifikace naznačuje postupný vývoj zubů – od menších a méně pilovitých k větším, výrazně pilovitým, jaké měl právě megalodon.

Carcharodon megalodon

Toto zařazení bylo v minulosti navrženo kvůli podobnostem mezi zuby megalodona a zuby dnešního velkého bílého žraloka (Carcharodon carcharias). Oba druhy mají trojúhelníkové, pilovité zuby, což vedlo k domněnce, že megalodon byl přímým předkem velkého bílého žraloka. Moderní studie však ukazují, že tyto podobnosti jsou výsledkem konvergentní evoluce – podobný tvar zubů se vyvinul nezávisle v důsledku podobného způsobu života, nikoli z důvodu úzké příbuznosti.

Otodus megalodon

Nejnovější studie řadí megalodona do rodu Otodus. Tento rod zahrnuje starší žraloky, například Otodus obliquus, kteří žili již v paleocénu (před 60 miliony let). Podle této klasifikace megalodon nevytvořil samostatnou linii, ale náležel k širší čeledi Otodontidae, s evoluční návazností vycházející právě z rodu Otodus.

Kde lze najít zuby Megalodona?

Nálezy zubů megalodona jsou rozesety po celém světě, což svědčí o jeho mimořádně širokém geografickém rozšíření v období třetihor. Fosilie megalodona se objevují na všech kontinentech. Zuby lze nalézt především ve fosilních vrstvách mořských sedimentů, kde se uchovaly díky své výjimečné tvrdosti a odolnosti vůči rozkladu.

Potápěči často nacházejí fosilie v říčních korytech, na dně oceánů nebo v oblastech, kde se původní mořské usazeniny odkryly díky přírodním procesům. V některých případech může eroze a přílivové proudy vyplavit zuby až na pláže, kde se pak objevují jako náhodné nálezy.

Poměrně bohatým zdrojem zkamenělých zubů megalodona jsou také fosfátové doly, zejména v Severní Americe a severní Africe, kde se fosilie nacházejí ve velkých počtech.

Na foto: neočištěný, nálezový stav žraločího zubu megalodona

Megalodon byl globálním dravcem, což dokládají objevy jeho zubů v zemích:

Ve Spojených státech byly nalezeny ve státech: Kalifornie, Florida, Jižní Karolína, Severní Karolína, Virginie a Maryland. A v dalších zemích po celém světě: Austrálie, Anglie, Mexiko, Kuba, Chile, Peru, Panama, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko, Maroko, Madagaskar a Indonésie.

Jak je možné, že nacházíme tolik zubů megalodona?

Žraloci mají obrovské množství zubů díky své fyziologii a přizpůsobení predátorskému způsobu života. Během života mohou ztratit tisíce zubů – vypadávají jim pravidelně při lovu nebo při kousnutí do tvrdých tkání, například kostí či chrupavek. Aby tuto ztrátu vyrovnali, mají v čelistech několik řad náhradních zubů. Přibližně každých 7 až 10 dní se zuby z druhé řady posouvají dopředu a nahrazují ty starší, které vypadnou a často skončí na dně oceánu, kde se mohou usadit v sedimentu a zkamenět.

Vzhledem k obrovskému množství žraloků, kteří žili během milionů let, je celkový počet ztracených zubů nepředstavitelně vysoký.

Tento mechanismus nepřetržité obnovy je pro žraloky nezbytný – jejich zuby nejsou pevně ukotveny v čelistech, a proto se snadno uvolňují nebo lámou při velkém zatížení. Bez neustálé náhrady by žraloci nemohli účinně lovit a rychle by vyhladověli. Velké množství zubů jim tedy umožňuje zvládnout jejich způsob krmení, při němž často prokousávají i tvrdé tkáně kořisti.

Prodej žraločích zubů na e-shopu.