Lilijice (Crinoidea)

Lilijice (Crinoidea) jsou starobylí mořští živočichové patřící do kmenové skupiny ostnokožců, kam se řadí například i hvězdice nebo ježovky. Na Zemi se lilijice objevily už v prvohorách, konkrétně v ordoviku, a po dlouhá geologická období byly velmi rozšířené. 

Svým vzhledem připomínaly lilie či jiné květiny – měly dlouhý článkovaný stonek, kterým byly připevněny k mořskému dnu, a na jeho vrcholu nesly kalich nebo korunu s množstvím jemně členěných ramen. Těmito rameny aktivně zachytávaly plankton a drobné organické částice z vody, čímž se živily.

Na foto: Lilijice Scyphocrinites elegans; Maroko (420 mil. let)

Lilijice jsou souměrné podle pětičetné osy. Jejich pevná těla tvoří tisíce dokonale uspořádaných, přesně tvarovaných kalcitových kůstek. Většina měkkých částí byla ukryta v tzv. kalichu. Na dně silurských a devonských moří se lilijice vyskytovaly ve velkém množství a tvořily rozsáhlé porosty. Schránky uhynulých jedinců se hromadily na mořském dně a místy vytvořily celé vrstvy devonských vápenců.

Na foto: Lilijice Encrinus liliiformis; Trias - Německo 

Drtivá většina pravěkých lilijic obývala mělké pobřežní vody, kde byly pevně přisedlé ke dnu pomocí svého stonku. Tento způsob života jim poskytoval stabilní podmínky a dobrý přístup k potrave unášené mořskými proudy. Podle jedné z hypotéz však existovaly také pelagické druhy, tedy formy volně se vznášející ve vodním sloupci. Tyto lilijice byly údajně tvořeny zvláštním plovákem naplněným plynem, označovaným jako lobolit, k němuž byl připojen stonek zakončený korunou s rameny.

Lobolit

Lobolit je kulovitý fosilní pozůstatek části mořských lilijic. Konkrétně se jedná o kulovité zakončení části stonku plnící funkci plováku nebo kotvy.

Na foto: Lobolity z Maroka o průměru cca 10 cm 

Existují dvě hlavní teorie o funkci lobolitů u mořských lilijic. Spor se vede zejména o to, zda lobolity sloužily jako plovák umožňující lilijicím vznášet se ve vodě, nebo zda měly spíše kotvící funkci na mořském dně.

Teorie plováků

Podle této teorie byly dutiny v lobolitech vyplněny vzduchem, což lilijicím umožňovalo plavat na hladině nebo se vznášet v horních vrstvách vody. Jejich stonky visely dolů a na koncích nesly korunu. Tento způsob života mohl lilijicím poskytovat výhodu při získávání potravy z horních částí vodního sloupce, kde se nacházela vyšší koncentrace planktonu.

Teorie kotvy

Podle druhé teorie sloužily lobolity k dočasnému zakotvení lilijic na mořském dně. Jejich dutiny byly vyplněny vodou, což jim poskytovalo dostatečnou stabilitu a pevnost, aby odolávaly proudům i vlnám. Takto mohly lilijice získávat potravu blíže k mořskému dnu.

Obě teorie mají své opodstatnění a jsou podloženy různými fosilními nálezy i anatomickými studiemi. Přesná funkce lobolitů však zůstává předmětem výzkumu a diskusí.

Lobolity se ve fosilních ložiscích nenacházejí společně s korunami lilijic a dosud nebyl objeven žádný kompletní jedinec.

Existují dvě formy lobolitů viz obrázek níže.

Unikátní nález kolonie lilijic v Holzmadenu

Z Holzmadenu v Německu pochází mimořádně cenný paleontologický nález, který zachycuje celou kolonii lilijic druhů Pentacrinites a Seirocrinus. Tyto lilijice byly přichycené na velkém, již mrtvém kusu plovoucího dřeva, který jim sloužil jako pevný substrát v jinak otevřeném mořském prostředí.

Na foto: Zkamenělé plovoucí dřevo Agathoxylon, s připojenými lilijicemi Pentacrinites a Seirocrinus vystavené v Muzeu prehistorického světa Hauff (Urwelt-Museum Hauff ). Rozměry18 x 6 m. Autor fotografie: NearEMPTiness (CC BY-SA 4.0)

Na foto: Detail z předchozí fotografie

Podobné nálezy jsou velmi vzácné, protože dokládají nejen způsob života lilijic, ale i jejich schopnost kolonizovat dočasné objekty ve vodním sloupci. Tento ekosystém představuje zajímavý příklad tzv. plovoucích ostrovů, které mohly poskytovat útočiště celé řadě dalších organismů.

Níže rekonstrukce zkameněliny podle autorů Aaron W. Hunter, David Casenove, Celia Mayers a Emily G. Mitchell.

Na obr.: Rekonstrukce plovoucího dřeva s lilijicemi. Reconstruction of the Holzmaden ‘Hauff specimen’ crinoid raft colony (G1). Autoři: Aaron W. Hunter, David Casenove, Celia Mayers and Emily G. Mitchell

Lilijice v ČR

Fosilní lilijice jsou hojně zastoupeny také v České republice. Nejčastěji se nacházejí ve vápencích středočeského siluru a devonu, vzácněji se objevují i ve svrchnoordovických souvrstvích.

Fosilní mořské lilijice - Budňanská skála

Budňanská skála patří k nejvýznamnějším geologickým nalezištím v Česku. Její věhlas spočívá především v mimořádně bohatém výskytu zkamenělých mořských lilijic. Tyto dávné organismy obývaly mořské dno před zhruba 415 až 410 miliony let, tedy na přelomu siluru a devonu.

Lilijice nalezené na této lokalitě jsou výjimečné nejen svou velikostí – jejich koruna dosahovala až dvaceti centimetrů a s rameny působily ještě mohutněji – ale také přítomností zvláštních plováků (lobolitů). Díky nim se mohly pohybovat u mořské hladiny a nechat se unášet proudy na značné vzdálenosti.

Právě tyto znaky činí lilijice důležitými ukazateli geologického času, kteří vědcům napomáhají určit hranici mezi jednotlivými geologickými útvary. V Budňanské skále se navíc nachází jedna z klíčových lokalit, kde je možné tuto hranici mezi silurem a devonem přímo sledovat. Na skále jsou zasazeny tři bronzové desky označující toto významné rozhraní.

Na obr: Lilijice z encyklopedie Silurský systém středních Čech (Système silurien du centre de la Bohême) upraveno - Joachim Barrande; Pl. 42. a 45.; a) Zenkericrinus melocrinoides (Waagen & Jahn, 1899); b) Scyphocrinites elegans (Zenker, 1833) syn. Scyphocrinus excavatus

Současné lilijice

Lilijice žijí i v současných mořích. Jejich tělo má tvar kalichu a nese dlouhá, větvená ramena, která mohou dorůstat až sedmi metrů. Některé druhy žijí přisedle a k podkladu se upevňují pomocí stvolu, zatímco jiné se volně pohybují ve vodním sloupci. Na rozdíl od jiných ostnokožců, například hvězdic či hadic, mají lilijice ústní otvor obrácený vzhůru. Postrádají dýchací soustavu i specializované smyslové orgány, přesto se dokážou účinně orientovat ve svém prostředí. Většina druhů obývá mělké mořské oblasti do hloubky zhruba sta metrů. Jsou převážně dravé – potravu získávají pomocí jemně větvených ramen, pokrytých drobnými ostny. Těmi zachytávají částice organické hmoty a malé mořské živočichy, kteří tvoří jejich hlavní kořist.

Na foto: Současná lilijice. Autor: Xplore Dive (CC BY 2.0)

Zajímavost

V roce 1982 bylo u ostrova Réunion v Indickém oceánu vyloveno pět exemplářů přisedlých lilijic druhu Guillecrinus reunionensis. Tento druh je blízce příbuzný s nejstaršími prvohorními lilijicemi a jeho objev se stal vědeckou senzací. Tyto hlubinné, přisedle žijící lilijice se od dob svého vzniku prakticky nezměnily.

Naše nabídka zkamenělin ostnokožců.

##PRODUCT-WIDGETS-27015##