Doryaspis - primitivní bezčelistnatá ryba
Rod Doryaspis (z řeckého dóru – „kopí“ a aspís – „štít“), známý také pod synonymem Lyktaspis, představuje vyhynulé primitivní bezčelistní ryby, které žily v období raného devonu. Fosilní pozůstatky tohoto rodu byly nalezeny na souostroví Špicberky.
Na obr.: Doryaspis nathorsti (Lankester, 1884), Špicberky, Norsko. Autor: Nobu Tamura pod licencí CC BY-NC-ND 3.0
Stavba těla a pancíř
Tělo těchto ryb bylo kryto pancířem a jejich nápadným znakem byly velké žaberní destičky. Ty se vykláněly ven a směřovaly dolů, čímž vytvářely charakteristický trojúhelníkový tvar. Dalším výjimečným prvkem byla střední ústní destička, vybíhající do dlouhého tyčovitého výběžku, nazývaného pseudorostrum. Ocas byl naopak štíhlý, pružný a pokrytý velkými řadami silných šupin.
Druhy rodu Doryaspis
Typovým druhem je Doryaspis nathorsti, u něhož byly zaznamenány zoubkované okraje žaberních plotének a pseudorostra. Druhým známým druhem je Doryaspis arctica, menší forma, která se odlišuje právě nepřítomností zoubkování.
Na foto: zkameněliny Doryaspis arctica; Sigurdfjellet, Špicberky, Norsko. Autor: Macrophyseter pod licencí CC BY 4.0
Neobvyklý tvar těla
Doryaspis patřila mezi výrazně odlišné tvary raných bezčelistnatých ryb. Kromě krabicovitě zaobleného těla a dlouhého ocasu měla i velmi specifické výčnělky – kromě prodlouženého čenichu (pseudorostra) také dva postranní hroty vybíhající z těla téměř v pravém úhlu k přednímu výběžku. Tyto postranní útvary byly mírně zakřivené dopředu a rybě dodávaly bizarní vzhled.
Způsob života
Ekologie rodu Doryaspis je sporná. Buď šlo o pelagického plavce (pohyb ocasní ploutví, stabilizace proudem z žaber, vztlak díky tvaru ploutví), nebo o bentosového hrabajícího se tvora (plochý disk těla, filtroval by živiny ze sedimentu). Proti bentické teorii ale svědčí umístění žaber dole, což by hrozilo udušením. Studie z roku 2005 podpořila spíše pelagický způsob života, i když bývá někdy chybně citována opačně.
Naše nabídka zkamenělých ryb.
##PRODUCT-WIDGETS-26999##