Arizonasaurus

Arizonasaurus babbitti vynikal neobvyklým tělesným rysem – vysokými nervovými trny vybíhajícími z jeho obratlů, zřejmě podpírajícími plachtu nebo hrb. Tento archosaur žil před zhruba 240 miliony let v období středního triasu na území dnešní severní Arizony, konkrétně v geologické formaci Moenkopi.

Arizonasaurus není dinosaurus

Arizonasaurus nepatřil mezi dinosaury, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale mezi tzv. archosaury, což jsou dávní příbuzní jak dinosaurů, tak krokodýlů. Nejvíce se podobal předkům dnešních krokodýlů. Byl masožravcem, aktivním predátorem. Arizonasaurus dorůstal délky přibližně tří metrů.

Arizonasaurus babbitti

První pozůstatky Arizonasaura byly objeveny v roce 1947 paleontologem Samuelem Paulem Wellesem, který na základě několika zubů a části horní čelisti pojmenoval nový druh Arizonasaurus babbitti. Dlouhá desetiletí však vědci pracovali pouze s těmito velmi neúplnými nálezy. Zlom přišel až v roce 2002, kdy Sterling Nesbitt objevil podstatně kompletnější kostru. Tento objev umožnil detailnější studium anatomie a zařazení druhu do širšího vývojového kontextu.

Plachta nebo hrb Arizonasaura

Nejnápadnějším rysem Arizonasaura jsou jeho protáhlé nervové trny vyrůstající z obratlů podél hřbetu, které vytvářely jakousi plachtu nebo hrb. Funkce tohoto tělesného výběžku není zcela objasněna. Některé teorie předpokládají, že plachta mohla sloužit k termoregulaci. Jiní vědci se domnívají, že mohlo jít o hrb plnící roli tukové zásobárny. Možné je i využití k vizuální komunikaci – k zastrašení soupeřů, přilákání partnera nebo k rozpoznávání mezi jedinci stejného druhu.

Objev Arizonasaura má důsledky i pro chápání vývoje archosaurů – skupiny, do níž patří jak dinosauři a ptáci, tak krokodýli. Přítomnost takto vyspělého poposauroida (skupina příbuzná krokodýlům) už v raném středním triasu naznačuje, že vývojová větev vedoucí ke krokodýlům a větev vedoucí ke ptákům (tedy dinosaurům) se rozdělily dříve, než se původně myslelo.