Perspektivní lokalita fosilií v Německu
Frankenjura, někdy nazývaná také Francká jura či Francké Švýcarsko, je oblast nacházející se severovýchodně od Norimberku, jednoho z největších měst spolkové země Bavorsko. Tato krasová vrchovina je vymezena řekami Pegnitz, Regnitz a Main.
Na foto: lom Drügendorf, zdroj: google mapy
Zdejší svrchně jurské vápence se dodnes těží a slouží jako cenná surovina, zároveň však představují skutečný ráj pro sběratele zkamenělin. Úlomky i celé schránky amonitů, belemnitů, ježovek a dalších fosilních organismů se zde nacházejí téměř na každém kroku. Narazit na ně lze při příležitostných výkopech, na polích, v zářezech potoků a především v místních lomech. Sběr fosilií zde není zakázán a věnuje se mu řada nadšenců i sběratelských spolků. Majitelé pozemků bývají většinou vstřícní a sběratelé, kteří se pouze potulují po krajině bez provádění výkopových prací a bez poškozování pozemků, jsou zpravidla tolerováni. My jsme se tentokrát vydali do lomu Drügendorf a o své zážitky se s vámi podělíme v tomto článku.
Cesta z ČR a návštěva lomu
Cestu z České republiky jsme zvolili přes Rozvadov. Odtud se jede po dálnici zhruba dvě hodiny (176 km). Navštívený lom u vesnice Drügendorf leží jen asi 8 km od dálnice (sjezd Buttenheim), takže cesta je rychlá a pohodlná. Lom jsme navštívili v létě roku 2014. Jedná se o poměrně rozsáhlý areál, proto doporučujeme vzít si s sebou vše potřebné – návraty k autu zabírají příliš mnoho času.
Při našem sběru nás zastihla silná bouře a jediným místem, kde jsme se mohli ukrýt, byla kovová „střelácká bouda“. Než jsme k ní doběhli, byli jsme zcela promoklí. Prudký liják vytvořil proudy vody stékající po stěnách lomu a několikrát jsme zaslechli, jak se jejich části utrhly a zřítily dolů. Pobyt v lomu proto vyžaduje maximální obezřetnost, pozornost a uvědomění si všech bezpečnostních rizik.
Popis lomu a možnosti sběru
Lom u vesnice Drügendorf je založen ve svrchně jurských vápencích. Stratigraficky je zde zachycena plynulá sedimentace stupňů oxford a kimmeridge. Sedimenty jsou zde uloženy vodorovně a nejsou tektonicky výrazně postiženy. Hlavní část lomu je tvořena impozantními několik desítek metrů vysokými stěnami bílých vápenců. Na ně nasedají méně kompaktní šedavé jílovité vápence stupně kimmeridge, místy prostoupené vrstvami šedozelených glaukonitických jílovců. Nejhojnější skupinou zkamenělin jsou zde schránky amonitů. Ve světlých vápencích převažuje rod Orthospinctes v mladších šedých vrstvách se setkáváme mnohem častěji s rodem Ataxioceras. S úlomky těchto amonitů se setkáváme doslova na každém kroku. Méně často se vyskytují ploché schránky rodů Streblites a Taramelliceras, drobné hladké schránky rodu Glochiceras, hrbolky porostlé Sutnerie, ostnatí amoniti rodů Physodoceras a Aspidoceras, drobné specificky žebrované Rasenie a mnoho dalších. Spolu s amonity se celkem běžně vyskytují rostra belemnitů Hibolites hastatus. Mnohem vzácnější jsou nálezy aptychů, mlžů a plžů. Raritně se vyskytují žraločí zuby.
K úspěšnému sběru je v této lokalitě nezbytná bytelná palice a velká dávka trpělivosti. Fosilií je zde sice hojně, ale radost z nálezu často střídá zklamání. Běžně se stává, že po rozbití kamene zjistíte, že amonit, jehož část vykukovala na povrchu, je jen úlomek a uvnitř nepokračuje. Doporučujeme také značnou zdrženlivost při formátování nálezů.
Shrnutí lokality pro další sběr
V lomu jsme strávili celý den, avšak kvůli několika bouřkám, během nichž nebylo možné sbírat, odhaduji čistý čas sběru na přibližně osm hodin. Za tuto dobu jsme prošli celou severní část lomu a odnesli si bohatý úlovek v podobě několika desítek vzorků. Při preparaci se nakonec ukázalo, že část z nich představovala pouze úlomky. Přesto lze tuto lokalitu i nadále označit za perspektivní.
Naše nabídka amonitů.
##PRODUCT-WIDGETS-26992##