Ježovky - Echinoidea

Ježovky jsou pohybliví ostnokožci s vápenitou kostrou, která může mít diskovitý, polokulovitý, kuželovitý či srdcovitý tvar a obklopuje jejich vnitřní orgány. Kostru překrývá tenká a měkká pokožka. Ústní otvor se nachází na spodní straně těla, nikoli přesně uprostřed ústního pole (peristomu). Z něj vyčnívají zuby tvořící složitý žvýkací aparát zvaný Aristotelova lucerna. Na ústní otvor navazuje smyčkovitě stočená trávicí trubice, zakončená análním otvorem. Ten je umístěn buď naproti ústnímu otvoru, nebo na boční straně těla.

Na foto:  Balanocidaris glandifera

Kostra ježovek představuje pevný, souvislý krunýř, který je tvořen vápenitými destičkami uspořádanými do čtyř základních oblastí. Tento krunýř tvoří základní oporu celého těla a poskytuje ochranu před predátory i mechanickým poškozením. Na jeho povrchu se nacházejí ostny, které jsou kloubně připojeny k drobným hrbolkům a umožňují ježovce aktivní pohyb i obranu. Tyto hrbolky jsou obklopeny kruhovým žlábkem, nazývaným aureola, a bývají často doprovázeny menšími výběžky – granulemi, které zvyšují stabilitu ostnů.

Na foto: Pseudocidaris mammosa

Ježovky Micraster

Micraster je vyhynulý rod ježovek (Echinoidea), který se vyskytoval od pozdní křídy až do raného eocénu. Fosilní pozůstatky tohoto rodu byly nalezeny na více kontinentech, včetně Afriky, Antarktidy, Evropy a Severní Ameriky, což svědčí o jeho širokém geografickém rozšíření.

Micraster žil zahrabaný v měkkém mořském sedimentu, kde si vytvářel nory, v nichž se chránil před predátory a zároveň získával potravu. Jeho krunýř je nápadně oboustranně souměrný a vyznačuje se hlubokou přední rýhou, která sloužila k nasávání vody s organickými částicemi směrem k ústům. Způsob života vysvětluje, proč se jeho zkameněliny vyskytují tak hojně v sedimentárních horninách mořského původu.

Záznam nepřetržitého vývoje - evoluce

Micraster je klasickým příkladem fosílie, na níž lze sledovat nepřetržitý vývoj po dobu přibližně 10 milionů let. Díky tomu, že fosilie tohoto rodu se v sedimentech nacházejí ve velkém množství, je možné shromáždit statisíce exemplářů a detailně sledovat jejich postupnou evoluci směrem od starších k mladším vrstvám. Změny ve stavbě krunýře jsou na první pohled poměrně nenápadné, přesto zřetelně kontinuální – od forem spíše zploštělých k více klenutým a od tvarů protáhlých k téměř stejně dlouhým jako širokým. Právě tato plynulost změn činí rod Micraster mimořádně významným v biostratigrafii, neboť jednotlivé formy lze spolehlivé využít k rozpoznání konkrétních horizontů v křídových sedimentech.

Video ježovky - Maroko, Španělsko

Ježovka Clypeus ploti

Leštěný, dobře zachovalý exemplář mořské ježovky Clypeus ploti ze svrchní jury (oxford), nalezený v lokalitě Sakahara na Madagaskaru. Exemplář je pojmenovaný na počest anglického přírodovědce Roberta Plota (1640–1696).

Pygurus marmonti

Ze svrchní jury (oxford) pochází tento fosilní nález mořské ježovky Pygurus marmonti z lokality Sakahara na Madagaskaru. Exemplář je leštěný a výborně zachovalý.

Ježovka Toxaster sp.

Fosilní ježovka Toxaster sp. z období křídy, objevená u Agadiru v Maroku. Jde o neleštěný exemplář.

Ježovka Eupatagus antillarum

Fosilní mořská ježovka Eupatagus antillarum pochází z období eocénu, starého přibližně 38 milionů let. Nalezena byla na Floridě (USA), která byla v té době z velké části zaplavena mělkým tropickým mořem.

Tento druh obýval písčité mořské dno, kde se částečně zahrabával do sedimentu a získával potravu filtrováním organických částic.

Ježovka Balanocidaris glandifera

Výjimečně zachovalá mořská ježovka Balanocidaris glandifera (Goldfuss, 1826) pochází ze svrchní jury, období kimmeridž (asi 157–152 milionů let), a byla nalezena v oblasti Albarracín ve Španělsku.

Exemplář je dochován v přirozené poloze s jemnými detaily, které odhalují původní stavbu těla. Dochované ostny byly navíc pečlivě uspořádány, čímž vznikla realistická kompozice.

Pseudocidaris mammosa

Fosilní mořská ježovka Pseudocidaris mammosa (Agassiz, 1840) pochází ze svrchní jury, období kimmeridž (přibližně 157–152 milionů let), a byla objevena v oblasti Albarracín ve Španělsku.

Tento výjimečně dochovaný exemplář nese své ostny, které byly pečlivě uspořádány do realistické kompozice. Díky tomu si lze snadno představit vzhled živočicha, který kdysi obýval dávné jurské moře.

Sand dollar - placouš

Fosilní zploštělá mořská ježovka z čeledi Mellitidae, známá jako „sand dollar“ neboli placouš, pochází z oblasti Baja California v Mexiku. Její stáří se řadí do období pliocénu–miocénu, tedy asi 5–7 milionů let. Tyto zvláštně tvarované ježovky obývaly mělká pravěká moře, kde žily zahrabané v sedimentech mořského dna.

Naše nabídka zkamenělin ostnokožců.

##PRODUCT-WIDGETS-27015##