Přírodní inkluze v jantaru

Možnosti výskytu, vzniku a zachování přírodních inkluzí v jantaru.

Mezi přírodní inkluze v jantaru nepaří jen hmyz, ale i organické zbytky rostlin - květy, semena, jehličí a šišky, listy a stonky. Jedná se tedy o veškeré přirozené uzavřeniny, které jantar v sobě nese. Z hmyzu nejčastěji nacházíme mravence, komáry, termity ale i pavouky a stonožky. Z paleontologického hlediska jsou inkluze v jantaru jasným důkazem změn a vývoje u zvířat i rostlin. Svojí existencí rozšiřují znalosti v evoluci druhů rostlin a živočichů.

Zachování organických zbytků v jantaru

Jak víme, jantar je zkamenělá pryskyřice dávných stromů. Když byla tato pryskyřice ještě čerstvá, hmyz, který se přilepil na vytékající pryskyřici, byl další kapkou oblit a následujícími zcela zalit. Tím byla organická hmota oddělena od vzduchu, takže bylo zabráněno její zkáze. Nedostatek éterických olejů v pryskyřici zabránil i rušivým vlivům chemickým. Jen čerstvé vlhké předměty byly vystaveny nepatrným změnám. Stékající nebo kanoucí pryskyřicí byly obalovány nejen zbytky organismů mrtvých, nýbrž často se stalo, že i živá zvířata jí byla náhle zalita. Tak byli nalezeni v jednom jantarovém úlomku dva pakomáři v kopulaci, v jiném mravenec, nesoucí v kusadlech larvu, pavouk s pavučinou a ukořistěnou mouchou apod. S hlediska paleobiologického jsou takovéto nálezy nesmírně zajímavé a důležité. Rychle zalité květy si zachovaly až do dneška úplně čerstvý vzhled (např. květ skořicovníku, palmy, dubové jehnědy a jiné). 

Pavouk a mravenci v jantaru Madagaskar

Dlouho se nepodařilo vyprostiti nějaký předmět z jantaru, ač bylo učiněno mnoho pokusů, jimž byly obětovány i ty nejcennější nálezy. Rozkladné procesy průběhem dlouhé doby uzavřený předmět skoro úplně rozložily, takže to, co vidíme, je pouhá dutina po organismu. Obsahuje nepatrné množství popelu a její stěny jsou pokryty slabým bílým nebo našedivělým náletem. Avšak R. Potonié dokázal, že některé v jantaru uzavřené předměty jsou též nerozložené a že je možné vypreparovat je v neporušeném stavu, za předpokladu, použije-li se k jejich vyprošťování zdlouhavé metody pomocí jemných preparačních jehel. Tímto způsobem se mu podařilo vyprostiti z jantaru např. krovky brouků nebo úlomky jehličnatých rostlin.

Ze zvířeny se zachovaly jen formy malé. Zcela ojedinělý je nález ještěrky v Mexiku 2013. Často uváděný nález žáby byl po rentgenovém výzkumu prohlášen za padělek. Z ptáků se zachovala jen pera, mnohdy různě zbarvená, ze savců chlupy, které Luehe přičítá vačnatcům, Eckstein hlodavcům. Nejčastěji se však nalézá hmyz. Mnohé formy, které byly zality pryskyřicí až po smrti, jeví již znaky rozrušení a rozkladu; těla jsou porušena, články i končetiny odtrženy a nepravidelně roztroušeny v pryskyřičné hmotě. Vzácné se v ní vyskytují i různé kukly a velmi vzácně i larvy. Jedním z nejzajímavějších nálezů je objev až dosud jediné známé prablechy (Palaeopsylla klebsiana), popsané r. 1911 A. Dampfem. Dnešní tři její blízcí příbuzní žijí na krtku a jeden na rejsku; je možné podle dalekosáhlého přizpůsobení těchto cizopasníků na určitého hostitele usuzovat, že tato jantarová blecha již tehdy žila na nějakém eocénním hmyzožravci, jehož existenci by potvrzoval rychlý a silný vývoj tohoto savčího řádu právě v této době. K vzácným nálezům patří i motýli, stonožky, svinky, červi apod. Zbytky jsou někdy krásně zbarveny původními barvami (např. broučí krovky, křídla motýla rodu Arctia, purpurová nebo modravá těla různých much s očima ještě opalizujícíma). Také bylo nalezeno množství pavouků a mnozí z nich jsou tak dobře zachovaní, že (podle Schrlidera-Handlirsche.) např. snovací bradavky, oči a kusadla jsou jako u živých. Podle P. Dahmse se najde v jantaru ročně: Diptera 50%, Collembola 10.6 %, Acarina 8-6% , Rhynchota 7.1 %, Trichoptera 5.6 %, Hymenoptera 5.1 %, Arachnoide 4.5 %, Coleoptera 4-5 %, Orthoptera 3.5 %, Thysanura 0.1 %, Microlepidoptera 0,1 %, jiné skupiny 2.4 %.

(zdroj: Úvod do všeobecné paleontologie - Augusta, Remeš)

Hmyz v jantaru - Madagaskar

Vzácný nález ještěrky (Mexiko 2013)

V Chiapasu (Mexiko) v obci Simojovel, paleontologové objevili v roce 2013 malý kousek jantaru s uvnitř zachovalou 23 mil. let starou fosilií ještěrky. Jedná se o malý jantar (4,3 x 1,3cm), volně lichoběžníkového tvaru. Jantar, ale obsahuje celé tělo velmi malé ještěrky. Ještěrka má kompletní kostru a ne nevýznamné množství měkkých tkání, a dokonce i kůži. Pravděpodobně se jedná o druh anolisa, který je v současnosti např. na Floridě široce rozšířen. Ještěrka je nyní vystavena v Muzeu jantaru Chiapas, které se nachází v blízkosti San Cristóbal de las Casas.

Ještěrka v jantaru - Mexiko

Mlok v jantaru z Karibských ostrovů

V srpnu 2015 byl zveřejněn článek na webu časopisu 21.století o nálezu mloka v jantaru. Nově objevená fosilie, je důkazem, že mloci v Karibiku žili před 20-30 mil. lety, přestože se nyní na ostrovech nevyskytují.

Fosílie mloka v Jantaru, Karibské ostrovy

Může být Jurský park realita?

Ve filmu Jurský park, režiséra Stevena Spielberga z roku 1993, vědci oživili dinosaury díky zbytkům DNA nalezených v žaludku komára uvězněného v jantaru. Je tento postup tedy reálný? Vědci z Britského přírodovědeckého muzea již před mnoha lety možnost získání DNA z jantaru zavrhli. Jejich tvrzení se ale nedočkalo zasloužené pozornosti a někteří lidé byli stále přesvědčeni, že získat z jantaru DNA pravěkých zvířat by bylo možné.

Konečné slovo nyní přinesl výzkum odborníků z britské Manchesterské univerzity. Doktor David Penney a jeho tým pracovali ne s jantarem, ale jeho mladším předchůdcem a ještě ne zcela zkamenělou pryskyřicí, které se říká kopál. Z těl hmyzu, který v ní uvízl před pouhými 60 až 10 600 lety, se pokusili získat jeho DNA. Deset tisíc let je proti nesmírně vzdálenému období, ze kterého by pocházel jantar s dinosauří DNA, jen krátký okamžik. Je tedy logické, že pokud by jantar obsahoval druhohorní DNA, tím spíše by se měla nalézt v kopálu. A že naději na klonování dinosaurů bychom měli jen tehdy, že by se z kopálu podařilo získat použitelnou DNA.

Výsledek byl zcela a naprosto beznadějný. Ani v pouhých 60 let starém vzorku kopálu se zachycenou včelou nebyla objevena žádná hmyzí DNA. Jediné, co vědci získali, byly kousky DNA jedné bakterie. Ve starších vzorcích pak nebylo objeveno prakticky nic, co by stálo za řeč. Vědci tak došli ke smutnému poznání, že DNA v jantaru nemůže přežít. A odpověď na otázku, zda někdy budeme klonovat dinosaury díky jantaru, je záporná. (zdroj: Vladimír Socha)

Detailní foto mouchy zalité v jantaru - kopálu z Madagaskaru.

Využití jantaru s inkluzemi ve šperkařství a sběratelství.

Jantar jako surovinu pro výrobu šperků využívali lidé již od pradávna. Lákala je jeho medová až zlatá barva. Výskyt inkluzí atraktivitu jantaru zvyšuje a není proto zvláštností, že je jantar zasazován do drahých kovů. Vznikají tak neopakovatelné a nádherné kolekce šperků, které v poslední době získávají na oblibě zejména v západní Evropě. Cena těchto přírodních šperků roste každým rokem a je tak dobrou investicí do budoucna.

Sběratelé fosilií mají v oblibě cenově dostupnější jantar - kopál, ve kterém se nachází více hmyzu než je tomu u jantaru z Baltu. Proslulý jantar s častým výskytem hmyzu pochází z Madagaskaru nebo Kolumbie. Pohled na fosilní hmyz nebo zbytky rostlin přes zvětšovací sklo, je totiž fascinující a díky zachování i těch nejmenších detailů má i vysoký studijní potenciál. Vzorky jantarů s dobře patrnými detaily tak tvoří součást většiny sbírek zkamenělin sběratelů po celém světě.

Baltský jantar - kabošony

Autor: Ondřej Synek
Publikováno: 20.05.2015 12:04

Aktuální článek: Přírodní inkluze v jantaru

Novější články v kategorii

Copyright © www.fosilie-shop.cz, provozováno na systému tvorba e-shopu a pronájem e-shopu Shop5.cz

© www.fosilie-shop.cz

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.   Další informace