Přírodní inkluze v jantaru
Mezi přírodní inkluze v jantaru nepatří jen hmyz, ale i další organické zbytky živočichů či rostlin – například květy, semena, jehličí a šišky, listy nebo stonky. Jde tedy o všechny přirozené uzavřeniny, které jantar obsahuje.
Z hmyzu se nejčastěji nacházejí mravenci, komáři, termiti, ale také pavouci či stonožky. Z paleontologického hlediska představují inkluze v jantaru jednoznačný důkaz změn a vývoje u rostlin i živočichů. Svou existencí významně rozšiřují naše znalosti o evoluci druhů.
Zachování organických zbytků v jantaru
Jantar je fosilizovaná pryskyřice stromů, která vznikla během milionů let. V době, kdy byla pryskyřice čerstvá, docházelo k zachycování hmyzu či jiných drobných organismů, které byly následně překryty dalšími vrstvami pryskyřice. Díky oddělení od vzduchu a nízkému obsahu těkavých látek se výrazně zpomalil proces rozkladu. Květy, které byly rychle zalité, si často zachovaly překvapivě čerstvý vzhled, například zbytky skořicovníku, palem nebo dubových jehněd.
Rozmanitost zachovaných organismů
Inkluze v jantaru se týkají převážně drobných živočichů. Výjimečně byly objeveny i větší formy, například ještěrka z Mexika (2013). Dříve uváděný nález žáby se však ukázal být padělkem. Ze savců se zachovaly pouze chlupy, z ptáků zase pera s různou pigmentací. Nejčastěji se v jantaru nalézá hmyz – mnohé exempláře jsou neporušené, u jiných jsou těla částečně rozložena. Zaznamenány byly i vzácné kukly a larvy.
Z paleontologického hlediska je významný objev fosilní blechy Palaeopsylla klebsiana, popsané roku 1911, která patrně parazitovala na raných eocenních savcích. K méně častým, ale cenným nálezům patří motýli, stonožky, červi či svinky. Některé exempláře si zachovaly původní barvy – například kovově lesklé muchy nebo barevná křídla motýlů. Četné jsou i pavoučí inkluze, jejichž anatomické detaily jsou často zachovány s vysokou přesností. Statistická data ukazují, že v jantaru převažují především dvoukřídlí (cca 50 %).
Možnost zachování DNA
Myšlenka využití jantaru k získání DNA, zpopularizovaná filmem Jurský park (1993), je z vědeckého hlediska nereálná. Již výzkumy Britského přírodovědeckého muzea zpochybnily možnost izolace genetického materiálu z fosilní pryskyřice. Definitivní odpověď přinesla studie týmu Davida Penneyho z Manchesterské univerzity, který zkoumal mladší přírodní pryskyřici zvanou kopál. Přestože tato hmota obsahovala hmyz starý jen několik tisíc let, nebylo možné z ní získat žádnou hmyzí DNA – pouze fragmenty bakteriální. Výzkum tak ukázal, že genetický materiál se v pryskyřici nedochovává, a tudíž nelze očekávat, že by jantar obsahoval použitelnou DNA druhohorních živočichů.
Využití jantaru s inkluzemi ve šperkařství a sběratelství.
Jantar lidé využívají jako surovinu pro výrobu šperků již od pradávna, především pro jeho medově až zlatě zbarvený lesk. Inkluze jeho atraktivitu ještě zvyšují, a proto se často zasazuje do drahých kovů. Vznikají tak jedinečné a působivé kolekce šperků, které si v poslední době získávají stále větší oblibu zejména v západní Evropě. Cena těchto přírodních šperků každoročně roste, a proto představují také zajímavou investici do budoucna.
Sběratelé fosilií často vyhledávají kopál, ve kterém se nachází více hmyzích inkluzí než v baltském jantaru. Proslulé jsou zejména exempláře z Madagaskaru a Kolumbie, kde je výskyt hmyzu obzvlášť častý. Pohled na fosilní hmyz či zbytky rostlin pod zvětšovacím sklem je fascinující a díky zachování i těch nejjemnějších detailů má také značný studijní potenciál. Vzorky jantarů s dobře patrnými strukturami proto tvoří součást většiny sbírek zkamenělin sběratelů po celém světě.
Naše nabídka jantaru na e-shopu.
##PRODUCT-WIDGETS-27018##