Bothriolepis

Bothriolepis (z řeckého bóthros – „příkop“ a lepis – „šupina“) patřil mezi antiarchy, řád pancířnatých ryb (Placodermi), které žily ve středním a pozdním devonu, tedy přibližně před 387–360 miliony lety. Tento rod patřil mezi nejrozšířenější a nejpočetnější zástupce své skupiny.

Vzhled a stavba těla

Bothriolepis měl tělo chráněné pevnými kostěnými destičkami, které kryly hlavu a přední část trupu. Tyto pancířové pláty chránily rybu před predátory. Zadní část těla byla naopak holá, bez šupin. Oči byly umístěny na vrcholu hlavového štítu. Hrudní ostny, které se nacházely v oblasti ramen, byly silně vyvinuté, pohyblivé a měly často pilovitý okraj.

Na obr.: Devonská placodermová ryba Bothriolepis canadensis. Autor: Paleobiome pod licencí CC0 1.0

Tělo bylo štíhlé a pravděpodobně pokryté měkkou kůží. Průměrná délka většiny druhů činila kolem 30 cm, avšak největší známý druh Bothriolepis rex dosahoval až 170 cm.

Způsob života

Bothriolepis byl typickým bentickým organismem – žil u dna řek a jezer. Na ventrální (spodní) straně hlavy měl tlamu, což dokládá jeho způsob života a přijímání potravy. Pravděpodobně polykal bahno a sedimenty, z nichž získával živiny z rozkládající se organické hmoty, řas i drobných bezobratlých živočichů. V trávicím traktu se často nachází zbytky rostlinného uhlíkatého materiálu, což naznačuje převahu rostlinné složky ve stravě.

Na obr: Bothriolepis canadensis (Whiteaves, 1880). Délka: 30 cm Tato malá a hojná placoderm (obrněná ryba) z pozdního devonu se živila bentickým způsobem života. Paleorekonstrukce od N. Tamury pod licencí CC BY-SA 4.0

Na rozdíl od jiných dravějších placodermů neměl velké čelisti ani zuby, a proto nebyl aktivním lovcem.

Prostředí a rozšíření

Fosilie Bothriolepis se nacházejí převážně ve sladkovodních usazeninách, většinu života tak trávil v jezerech a řekách. Některé nálezy však naznačují, že mohl pronikat i do pobřežních mořských prostředí.

Tento rod měl celosvětové rozšíření – fosilie byly nalezeny v Evropě, Asii, Africe, Austrálii i Severní Americe (například v Pensylvánii, Quebecu, Virginii nebo Coloradu).

Vyhynutí

Bothriolepis, stejně jako celá skupina pancířnatců, vyhynul na konci devonu. Zástupci tohoto rodu tak sdíleli osud mnoha tehdejších mořských i sladkovodních organismů, kteří nepřežili jednu z největších událostí hromadného vymírání v historii Země.

Naše nabídka zkamenělých ryb.

##PRODUCT-WIDGETS-26999##