Pravý jantar, jeho napodobeniny a padělky

Jak poznat pravý jantar? Jaký je rozdíl mezi kopálem, ambroidem a jejich napodobeninami? Cena přírodního jantaru je poměrně vysoká a stále roste, což motivuje nepoctivé výrobce i prodejce po celém světě k investicím do nových technologií a postupů výroby. Přečtěte si, jak spolehlivě rozeznat pravý jantar od jeho padělků.

Na foto: jantar - kopál z Madagaskaru, obsahující inkluze hmyzu

Nejčastěji používanými materiály při výrobě falešného jantaru jsou sklo, plast, epoxidové pryskyřice nebo přírodní pryskyřice.

Napodobeniny ze skla

Ačkoli lze u skleněných napodobenin dosáhnout podobného vzhledu jako u pravého jantaru, není obtížné odhalit, že jde o falzum. K rozpoznání slouží jednoduchý test s měděnou jehlou (u kopálu postačí i nehet) nebo test třením.

Při škrábnutí měděnou jehlou na povrchu jantaru zůstane jemná stopa a trochu prachu. U kopálu, který je o něco měkčí než pravý baltský jantar, stačí rýpnout nehtem. Na skle však nehet ani měděná jehla nezanechají žádnou stopu.

Další možností je test třením. Pokud kámen chvíli třete v dlani, uvolní se u pravého jantaru jemná vůně stromové pryskyřice – smůly.

Napodobeniny z plastu

Nejrozšířenější jsou padělky vyrobené z plastu. Některé moderní high-tech plasty je velmi obtížné odlišit od skutečného jantaru pomocí jednoduchých analytických testů. Proto museli odborníci vyvinout nové, moderní metody.

Komplexní postupy zahrnují podrobné zkoumání povrchových i vnitřních trhlin, označovaných jako scales („váhy“), a testování tvrdosti kamene. Vědci také využívají vysoce spolehlivou FT-IR spektroskopii. Tato metoda dokáže nejen neomylně odlišit pravý jantar od plastu, ale dokonce určit i jeho geografický původ (například zda jde o jantar baltský, dominikánský či ukrajinský).

Celuloid a kasein

Rozšířené jsou také padělky vyrobené z celuloidu či kaseinu. U těchto napodobenin většinou postačí k ověření pravosti jednoduchý test zahříváním. Pravý jantar při zahřátí uvolňuje jemnou vůni spálené pryskyřice (smůly), zatímco u plastových napodobenin se objevuje typický zápach spáleného plastu.

Jak poznat rozdíl mezi jantarem, kopálem a ambroidem?

Přírodní pryskyřice - kopál

Pokud je kopál vydáván za baltský jantar, jde jednoznačně o podvod – zákazník je klamán a cena kopálu, tedy „mladého jantaru“, je ve většině případů výrazně nižší. Ačkoli mají oba tyto organolity (kopál i jantar) podobné vnější vlastnosti, existuje několik způsobů, jak je od sebe odlišit.

Kopál se například na rozdíl od jantaru taví mnohem snáze, často už při teplotách nižších než 150 °C.

Při zahřívání či hoření mají oba odlišnou vůni: jantar uvolňuje typickou jemnou, sladce borovicovou vůni, zatímco kopál šíří pach spálené pryskyřice (smůly). Tuto vlastnost se zatím nepodařilo napodobit.

Dalším rozdílem je elektrostatický náboj. Jantar se po tření suchým hadříkem (nejlépe z plsti, vlny nebo hedvábí) nabíjí, zatímco kopál tuto vlastnost nemá.

Spolehlivým testem je také reakce na rozpouštědla. Nanesením kapky acetonu, lihu či éteru na povrch a následným odpařením vznikne u kopálu nebo ambroidu (viz níže) lepkavá skvrna. Je to dáno tím, že kopál je příliš „mladý“ na to, aby odolal rozpouštědlu, a ambroid zase postrádá pevnou strukturu. Neupravený baltský jantar však žádné stopy změknutí nevykazuje (pozor – povrch může někdy po kapce zčernat, aniž by byla narušena jeho struktura).

Co je ambroid?

Ambroid je technický název pro jantar přetavený při zvýšené teplotě a tlaku, často označovaný také jako rekonstruovaný jantar. Vzniká slisováním drobných kousků jantaru do jednoho celku při teplotách okolo 150–200 °C. Takto zpracovaný jantar se dále využívá jako surovina pro výrobu dekoračních předmětů, korálků a dalších výrobků.

Zásadní rozdíl oproti „rekonstruovaným“ minerálům (např. malachitu či tyrkysu) spočívá v tom, že ambroid neobsahuje žádná plniva, lepidla ani tmely – jde výhradně o jantar. Proto se za padělek nepovažuje a je obecně uznáván jako pravý baltský jantar. Zahřívání jantaru totiž nepatří mezi úpravy, které by jej činily nepravým.

Výrobky z rekonstruovaného jantaru (ambroidu) bývají cenově dostupnější. Jak jej poznat?

Ambroid má pod lupou charakteristickou vláknitou až vlnitou strukturu. Častým rozpoznávacím znakem jsou také vzduchové bubliny – v ambroidu mají oválný tvar, zatímco u neupraveného jantaru jsou kulaté.

Nejznámější metody rozpoznání pravého jantaru od napodobenin

Existuje několik jednoduchých a dostupných metod, které vám pomohou ověřit jeho pravost i bez speciálního vybavení. Tyto testy vycházejí z přirozených vlastností jantaru, jako je jeho hustota, reakce na teplo či elektrostatické chování. Níže najdete nejznámější a zároveň snadno proveditelné způsoby, jak si ověřit, zda máte v rukou skutečný kousek jantaru či kopálu.

Plovoucí test ve slané vodě

Jednoduchý a bezpečný test vhodný pro nezasazené kameny. Touto metodou však nelze odhalit kopál. Jak již víme, jantar plave ve slané vodě, zatímco ve sladké klesá ke dnu. Této vlastnosti se využívá i při testování.

Do sklenice o objemu cca 300 ml rozmícháme 7–8 lžic soli (přibližně 15 g na 100 ml vody). Vložíme-li do takto připraveného roztoku kameny z jantaru, zůstanou u hladiny. Napodobeniny z plastu, epoxidových pryskyřic či skla naopak klesnou ke dnu.

Test acetonem

K tomuto testu můžete použít aceton, alkohol nebo i běžný odlakovač. Stačí kápnout malé množství na povrch zkoumaného kamene a vyčkat, až se kapička odpaří.

U pravého jantaru povrch zůstane neporušený (pozor – někdy může po kapce zčernat, aniž by došlo k narušení struktury). U falešných napodobenin bude povrch lepkavý a může se objevit kapalina medové barvy. Stejně tak v případě kopálu nebo ambroidu vznikne lepkavá skvrna – u kopálu proto, že je příliš „mladý“ a nedokáže odolávat rozpouštědlům, u ambroidu pak z důvodu méně odolné struktury.

Test mechanickým působením

Tvrdost jantaru podle Mohsovy stupnice je přibližně 2,5, což se využívá při tomto testu. Pokud po povrchu kamene škrábnete měděnou jehlou a zůstane po ní stopa (škrábanec), jedná se o jantar, nikoli o napodobeninu.

K rozlišení kopálu od jiných materiálů nám postačí i vlastní nehet. Kopál není dostatečně vyzrálý a jeho tvrdost je o něco menší než u pravého jantaru. Tento malý rozdíl stačí k tomu, aby zkouška nehtem byla účinná – pokud při poškrábání nehtem zůstane na kameni rýha, jde o kopál, nikoli o napodobeninu ze skla či plastu.

Test vůně - teplem

Jantar i kopál jsou zkamenělé (kopál jen částečně) pryskyřice dávných stromů. Při zahřátí se z nich opět uvolňuje vůně původní pryskyřice (smůly). Testovat lze buď třením kamene v dlaních, nebo jeho zahřátím jiným způsobem. Často se používá také metoda s rozpálenou jehlou – jehla se zanoří do kamene, čímž se malý kousek spálí a uvolní se typické jantarové aroma.

U napodobenin z plastu, celuloidu a podobných materiálů se naopak uvolňuje charakteristický pach roztaveného plastu. Je však nutné počítat s tím, že při testu horkou jehlou zůstane v kameni otvor a povrch jantaru může v okolí vpichu popraskat. Výhodou tohoto testu je, že přítomnost typického aroma zatím nelze u padělků napodobit. Proto jde o velmi důležitý, jednoduchý a spolehlivý způsob ověření pravosti.

Test ultrafialovým světlem

Posvítíme-li na jantar ultrafialovým světlem, projeví se modrým leskem (fluorescencí). U kopálu nebo ambroidu se naopak objevuje bělavý odstín, zatímco plastové napodobeniny mohou vykazovat odlesky různých barev. Tento test není stoprocentně spolehlivý – u některých jantarů může být fluorescence jen velmi slabá.

Elektrostatický test

Třeme-li jantar vlněným hadříkem (případně plstí či hedvábím), pravý jantar se nabije záporným elektrostatickým nábojem a začne přitahovat drobné částice prachu nebo útržky papíru. Tento test je vhodný zejména k rozlišení pravého jantaru od kopálu, protože kopál elektrostatický náboj nevytváří.

Při nákupu jednotlivých kamenů, šperků či jiných výrobků z jantaru je důležité být obezřetný a znát několik základních informací i jednoduchých testů. Nakupujete-li na burze, můžete provést více testů přímo na místě. Hlavní je vždy řídit se zdravým rozumem a také cenou.

Naše nabídka jantaru na e-shopu.