Amoniti

Popis a zařazení amonitů, stavba těla a další informace.

obří zkamenělý amonit

Vědecká klasifikace:

  • Říše: Animalia (živočichové)
    • Podříše: Metazoa  (mnohobuněční)
      • Oddělení: Eumetazoa (vyšší mnohobuněční)
        • Kmen: Mollusca (měkkýši)
          • Třída: Cephalopoda (hlavonožci)
            • Podtřída: Ammonoidea (amonoidi)
              • Řád: Ammonitida   (amoniti)

 


Amoniti jsou vyhynulí draví hlavonožci žijící v mořích od siluru do konce křídy. Tedy před 425 až 65,5 miliony lety.

V mořských usazeninách se nám do dnešních dnů z amonitů dochovaly jejich schránky z uhličitanu vápenatého (aragonitu). Největší nalezený exemplář měří na výšku 2,3m. Obvykle však dosahovali velikosti v řádu několik centimetrů až desítek centimetrů. Zajímavostí je, že nejstarší nálezy pocházejí z našeho území, a to z okolí Prahy.

amonit Perisphinctes sp. 3-4cm

Měkká těla amonitů byla chráněna pevnou schránkou podobnou dnešním loděnkám. Schránka se skládá z protokonchy (počáteční komůrka), fragmokonu a obývací komory. Schránka je uvnitř rozdělena jednotlivými přepážkami na celou řadu samostatných komůrek, čímž se zásadně liší od ulit břichonožců. Jednotlivé komůrky byly navzájem propojeny úzkou sifonální trubicí, která je velmi úzká a prochází na vnějším obvodu schránky.  Propojení komůrek trubicí mělo hydrostatickou funkci. Živočich totiž obýval pouze poslední komůrku a ostatní byly vyplněny plynem a sloužily k nadnášení schránky.

Amoniti s tenkostěnnými, štíhlými a hladkými schránkami se pokládají za dobré plavce a dravce, kteří žili v pelagických prostorách. Rody se silnostěnnými, širokými a skulpturovanými schránkami patrně žili při mořském dně. Ústí schránky bylo kryto kápí nebo víčky – aptychy. Funkce aptychů nemusela být jen uzavírací, mohly být také součástí čelistního aparátu. Popis amonitů

Linie uchycení se označuje jako šev – sutura. Sutury jsou rozčleněny v laloky a sedla. U amonitů se rozlišují tři základní typy sutur – švů: amonitový (sedla i laloky složitě členěné), ceratitový (hladká sedla a zvlněné nebo vroubkované laloky) a goniatitový (hladká sedla a laloky).

Typy švů - satur amonitůMnožství chapadel, která obklopovala ústní otvor a spolu s hlavovou částí živočicha vyčnívala ze schránky, napomáhalo lovu kořisti i pohybu. Rychlý pohyb amonitům umožňovala schopnost prudce vystřikovat vodu, což bychom mohli označit za jakousi formu reaktivního pohybu. Dodnes tento princip slouží k rychlému pohybu většině hlavonožců. Díky své pohyblivosti se amoniti rychle rozšířili do všech světových moří.

amoniti s iridiscencí (Desmoceras sp., Cleoniceras sp.)

Fosilizované schránky amonitů jsou natolik hojné, že slouží geologům a paleontologům jako časové měřítko k určování stáří hornin (stratigrafie). Takovéto zkameněliny, které mají stratigrafický význam, nazýváme jako " vůdčí fosilie " nebo " vůdčí zkameněliny ". Mezi stratigraficky nejvýznamnější amonity náleží: Amaltheus, Hildoceras, Harpoceras, Perisphinctes, Dactylioceras, Hoplites, Macrocephalites, Parkinsonia, Cardioceras.

Hadí kámen - amonit s hlavou hada

Zkameněliny amonitů znali již starověcí učenci nejpozději v 1. století n. l. Sehráli také jistou úlohu v mytologii, kdy některé jejich zkameněliny byly považovány za magické „hadí kameny“. Amoniti dnes zdobí četné sbírky po celém světě. Mohou být otesané pro zvýraznění vnějšího tvaru schránky, vyleštěné pro odhalené vnitřní struktury, ale nejčastěji je můžeme vidět rozříznuté ve dví a na řezu vyleštěné. Jsou také hojným obchodním artiklem v mnoha muzeích i jinde. Mezi největší naleziště patří Maroko nebo Madagaskar, poměrně běžní jsou však také v České republice.

Naše nabídka: prodej amonitů 

Fotky, obrázky, perokresby: fotogalerie amonitů 

amonit Cleoniceras sp. 12 cm

Autor: Ondřej Synek

Publikováno: 08.09.2014 19:32 

Aktuální článek: Amoniti
Copyright © www.fosilie-shop.cz, provozováno na systému tvorba e-shopu a pronájem e-shopu Shop5.cz

© www.fosilie-shop.cz

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.   Další informace