Iguanodon

Iguanodon („leguání zub“) patřil do čeledi Iguanodontidae, která byla úzce příbuzná s hadrosauridy, známými také jako „kachnozobí dinosauři“. Svůj název získal díky podobnosti svých zubů se zuby současných leguánů. Fosilie iguanodona byly nalezeny na území Evropy, severní Afriky, Severní Ameriky, Austrálie i Asie.

Velikost a hmotnost iguanodona

Iguanodon byl bezpochyby jedním z největších býložravců své doby. Odhaduje se, že nejznámější druh, Iguanodon bernissartensis, dosahoval v dospělosti průměrné délky kolem 10 metrů a vážil přibližně 3 tuny. Někteří jedinci mohli měřit až 13 metrů a jejich hmotnost se odhaduje na 8 tun. Jiné druhy, například Iguanodon dawsoni a Iguanodon fittoni, byly sice menší, ale i tak dorůstaly délky asi 7 metrů.

Zuby a jejich uspořádání

Iguanodoni měli vysokou, úzkou lebku zakončenou rohovinou pokrytým zobákem. Za ním se nacházely mohutné zuby podobné zubům dnešních leguánů, avšak výrazně větší a hustěji uspořádané. Na rozdíl od hadrosauridů neměl Iguanodon sloupce náhradních zubů, ale pouze jeden záložní zub pro každou pozici.

Na obr.: Rekonstrukce kostry Iguanodona bernissartensis, založená primárně na holotypovém vzorku a restaurovaná s různými jinými vzorky. Lišta měřítka je 1 metr dlouhá a 10 centimetrů vysoká. Autor: Slate Weasel pod licencí CC BY-SA 4.0

Pohyb a tělesná stavba iguanodonů

Iguanodoni byli býložravci, kteří se mohli pohybovat jak po dvou, tak po čtyřech končetinách. Jejich silné nohy se třemi prsty nebyly přizpůsobeny k rychlému běhu, ale poskytovaly stabilitu. Páteř a ocas zpevňovaly osifikované šlachy, které se v průběhu života měnily v kost a zajišťovaly tak dodatečnou oporu.

Potrava

Díky své velikosti dosáhli iguanodoni na potravu rostoucí při zemi i na listoví ve výškách 4 až 5 metrů. Někteří vědci se domnívají, že mohli okusovat i větve a konzumovat semena či plody. Jejich mohutný chrup jim umožňoval zpracovávat i tvrdší rostlinnou stravu, například kapradiny, přesličky, cykasy či jehličnany.

Bodce na palcích

Jednou z nejznámějších charakteristik iguanodonů byly kuželovité bodce na jejich palcích. Tyto útvary mohly sloužit jako zbraň proti predátorům nebo k rozbíjení semen a plodů. Podle některých teorií je také využívali při vzájemných soubojích mezi jedinci téhož druhu. Jejich skutečná funkce však není zcela objasněna.

Iguanodon byl druhým vědecky popsaným dinosaurem, hned po megalosaurovi. Spolu s megalosaurem a hylaeosaurem patřil mezi tři rody, které původně definovaly skupinu „Dinosauria“.

Při prvních rekonstrukcích neúplných fosilií v roce 1825 umístil Gideon Mantell kostru do čtyřnohé pózy s palcovým bodcem na nose. Tato mylná představa přetrvávala až do 80. let 19. století, kdy byly v Bernissartu v Belgii objeveny kompletní kostry. I tyto rekonstrukce však stále zobrazovaly iguanodona ve vzpřímeném, klokanímu podobném postoji s ocasem na zemi – omyl, který byl napraven až na konci 20. století.

Vědecká klasifikace

• Říše: živočichové (Animalia)
• Kmen: strunatci (Chordata)
• Třída: plazi (Sauropsida)
• Nadřád: dinosauři (Dinosauria)
• Řád: ptakopánví (Ornithischia)
• Podřád: Cerapoda
• Infrařád: ornitopodi (Ornithopoda)
• Nadčeleď: Hadrosauriformes
• Rod: iguanodon (Iguanodon) Mantell, 1825

Prodej zkamenělin dinosaurů a plazů.

##PRODUCT-WIDGETS-39339##