Anomalocaris - dravec z Burgesských břidlic

Anomalocaris je vyhynulý rod velkých, dravých mořských členovců, kteří žili v období kambria před asi 540 miliony lety. Název pochází z řeckého anomoios = "na rozdíl od" a latinského caris = "kreveta", tedy "na rozdíl od jiných krevet" nebo "abnormální kreveta".

Na obr.: Anomalocaris, ikonický živočich Burgesských břidlic

Pravá podstata Anomalocarise nebyla plně pochopena až do 80. let, kdy byly objeveny další fosílie. Na úplném počátku byly fosilie anomalocarise chybně identifikovány. Ústa, čelní přívěsky a trup byly popsány odděleně jako medúza, kreveta a houba. To, že se jedná o různé části téhož zvířete, bylo zveřejněno ve vědeckém článku v roce 1985 H. B. Whittingtonem a D. Briggsem.

Rod Anomalocaris patří do čeledi Anomalocaridae z řádu Radiodonta. Rod je nejlépe známý z druhu Anomalocaris canadensis, nacházejícího se zejména v Burgesských břidlicích v Kanadě (odtud jeho druhové jméno).

Anomalocaris byl bilaterálně symetrický a zploštělý živočich dosahující délky až 50 cm. Na svou dobu byl gigantický a patřil mezi největší známá zvířata kambria. Díky své velikosti byl považován za kambrický ekvivalent superpredátora, který lovil, na co přišel. Dříve se předpokládalo, že svými čelními přívěsky dokázal "louskat" i tvrdé schránky trilobitů, které si potom po částech vkládal do úst. Poslední studie, ale nepodaly žádný důkaz, že by toho byl schopen. Podle všeho byl spíše predátorem, který přívěsky používal k chytání podobně měkké kořisti, jakou byl i on sám.

Anomalocaris měl neobvyklá diskovitá ústa, která se skládala z několika destiček uspořádaných triradiálně, narozdíl od typických radiodontů jako Peytoia a Hurdia viz obrázek níže.

Na obr.: Diskovitá ústa Anomalocaris, Peytoia a Hurdia. Autor obrázku: Junnn11 podlicencí CC BY-SA 4.0 DEED

K hledání kořisti anomalocaris využíval dvě poměrně velké složené oči umístěné na stopkách. Oči byly asi třicetkrát silnější než oči trilobitů, které byly po dlouhou dobu považovány za nejpokročilejší ze všech tehdejších živočichů.

Ve vodě se anomalocaris pohyboval díky svému hydrodynamickému tělu velice snadno. Využíval k tomu nejméně jedenáct postranních plovacích chlopní (laloků). Každá chlopeň se svažovala pod následující, a toto překrývání umožnilo, aby laloky na každé straně těla fungovaly jako jedna "ploutev", čímž se maximalizovala jejich účinnost. Na konci těla měl anomalocaris nápadný ocasní vějíř, skládající se ze tří párů ploutví směřující nahoru.

Fosilní pozůstatky anomalocarise byly objeveny v Kanadě, ale také v Číně, Austrálii a Utahu.

Podívejte se naši nabídku zkamenělin.