Z pradějin tvorstva - Josef Augusta

Kniha vypráví o vzniku a vývoji života na zemi, seznamuje postupně čtenáře se živočichy pravěkých moří, s prvotní suchozemskou květenou, s praobojživelníky, s plazími obludami doby druhohorní a s praptáky (závěrem je pojednáno o Darwinově teorii a jejích předchůdcích).

• Rok 1. vydání: 1954
• Počet stran: 218
• Nakladatelství: Orbis
• Ilustrace: Zdeněk Burian
• Vazba knihy: vázaná s přebalem
• Náklad: 7 400 ks

Úvodem z knihy - Z pradějin tvorstva

„Vše se mění", bylo řečeno už kdysi dávno ve starém Řecku a tato moudrá slova nepozbyla platnosti dodnes. Můžeme si je každý ověřit po svém. My si jejich pravdivost přezkoušíme na živém tvorstvu, neboť tvorstvo, které vidíme kolem sebe, nebylo vždy takové, jakým je dnes. Máme dnes už dosti důkazů o tom, že dnešní svět živých bytostí je jen poslední, byt' i ne konečné stadium velkolepého vývojového procesu, který začal ihned po vzniku živé hmoty z neživé a kterému je živá hmota od této doby, nejméně 1 a 1/2 miliardy let před námi, neustále podrobována. Dějiny života jsou tedy nejstaršími a nejobsáhlejšími dějinami, které vůbec známe; jejich výzkumem se zabývají paleontologové, kteří podle zkamenělin trpělivě a houževnatě, bez ohledu na čas a námahu studují rostlinstvo i živočišstvo dávné minulosti naší Země, zajímají se o jejich život i o prostředí, v němž žili, a snaží se poznat pradějiny jejich obdivuhodného vývoje v té nejůplnější souvislosti, neboť vědí, že život nebyl stvořen, nýbrž že vznikl z neživé hmoty, jejíž je nejvyšší vývojovou formou. Paleontologové vynaložili už mnoho namáhavé práce, aby osvětlili problémy vývoje tvorstva. Jak se jim to podařilo a jak jsou se svou prací daleko, o tom vypravuje tato knížka.

Ukázka z knihy:
V nekonečném řetězu věků, nezadržitelně letících nad Zemí od jejího zrození ve vesmíru, byla kdysi doba, kdy vývoj Země i jejího tvorstva v ustavičném vytváření a budování, vznikání a růstu, zanikání a smrti, byl už daleko od svého prvního počátku. Tento ohromující a velkolepý běh vývoje, který se ustavičně v tisícerých obměnách odehrával mílovými kroky geologických dob, znamenajících celé dlouhé věky, byl už velmi dlouho vzdálen prvních dob, kdy se utvářela zemská kůra, byl už velmi vzdálen od velikých proměn doby předkambrické s obdivuhodným vznikem první živé hmoty, byl už i daleko od doby kambrické, silurské a devonské s podivuhodným primitivním tvorstvem, ať již v mořích nebo na pevninách. A znovu a znovu mizela staletí a tisíciletí v hlubinách věčnosti, tiše a beze stop, jako dešťové kapky v širých oceánech. Ale i ta byla jen články velkolepé slávy i dramatu vývoje, který žádné lidské oko nespatřilo, ale který lidský duch poznává krok za krokem v jeho obdivuhodné souvislosti. Holé skály vysokých hor, které počátkem kambria byly ještě písčitým a jílovitým bahnem mořského dna, jež později ztvrdlo a koncem devonu bylo pak horotvorným tlakem vyneseno z mořských hlubin a zvrásněno v pohoří, tyto holé skály a horské štíty byly zality stříbrnými paprsky měsíce v úplňku a blikavými světélky statisíců hvězd. Stály tu mlčky, v jakémsi chmurném zadumání, jako by si byly vědomy, že i jejich kamenná velebnost časem podlehne zkáze....